Doc. PhDr. Jan Eichler, CSc. byl hostem pořadu již minulý týden, kdy hovořil též o žlutých vestách nebo o nulových politických zkušenostech prezidenta Macrona před nástupem do úřadu, kdy byl akorát ministrem a předtím pracoval v bankovních kruzích v okolí Rothschildů.
Současný rozhovor začíná moderátorka Martina Kociánová dotazem, že i když protestovalo 300 tisíc lidí, tak to pořád v 60milionové zemi není moc. Eichler odpověděl: „Ze začátku to bylo hodně – a hodně to i zarazilo francouzskou společnost. Ale teď už jsou žluté vesty do značné míry folklór, vzpomínky na minulost jak od Ericha von Dänikena,“ kdy Eichler pokračoval, že žluté vesty nejsou čistě francouzským fenoménem, ale ty si začali na sebe brát i jiní demonstrující v jiných státech. „Ale v reálném čase vidíme propad, pokles protestujících i jejich vlivu, takže myslím, že mezinárodní dopady a ohlasy žlutých vest budou slábnout úměrně tomu, jak slábne jejich vliv v samotné Francii,“ řekl.
Dále se moderátorka ptala: „Existuje podobnost se žlutými vestami a lidmi, kteří sice neměli žluté vesty, ale hlasovali pro Brexit, volili Donalda Trumpa, nebo rozmetali tradiční politickou scénu v Itálii a zvolili ryze protestní strany? Vidíte ji?“ Docent odpověděl, že propojení existuje, dokonce i na poli argumentačním. „Ty byly také jakoby mluvčími těch, kteří byli opomenuti, kteří prohrávali v procesu globalizace. A také těch, kteří byli proti pařížskému elitářství. V Čechách se hodně nadává na Pražáky, ale ve Francii se na Pařížany nadává ještě víc,“ vysvětlil.
Moderátorka se dále v rozhovoru zajímala o paralelu mezi 17. listopadem a žlutými vestami, akorát ji zajímalo, proč se nezapojili studenti. Eichler vysvětlil, že to šlo mimo studenty a žádné školy se nepřipojily. Ve Francii totiž nejsou takové problémy ve školství, jaké byly v roce 1968, kde šlo podle Eichlera o vzpouru vůči autoritářství. „Je to povstání venkova, povstání nepařížanů. Ve Francii se to někdy také takto hodnotilo, srovnávali to s Velkou francouzskou revolucí, kdy byl francouzský venkov opravdu hodně zemědělský, selský. Ale dnes už tolik selský není. Dnes to je hodně průmyslová země. A ještě silnější je tam třetí sektor, takže je to původně spíš povstání těch, kteří museli denně dojíždět za prací desítky kilometrů ráno, desítky kilometrů večer a museli platit spoustu daní, žít na dluh – a nakonec zjistili, že ať dělají, co dělají, tak jim nestačí výplata. A bylo to povstání antipařížské, to ano. Povstání proti bohatým elitám,“ dodal.
Fotogalerie: - Zaorálek na konzervě
„Problémy, které formulovaly žluté vesty, dovolím si vydedukovat, jsou jen špičkou ledovce. Jaké jsou tedy v současné době skutečné problémy Francie?“ zeptala se moderátorka. Jako první problém vidí Eichler nezvládnuté přistěhovalectví a oblasti přistěhovalců na jedné straně a rodilých Francouzů na straně druhé. „Narůstá tam vzájemná nenávist, napětí, spousta konfliktů. Je tam hodně takových oblastí, do kterých policajti nejezdí, třeba severní předměstí Paříže, Saint-Denis a podobně.“ Prý se tam nyní policisté bojí jezdit i ve dne.
Jako druhý problém vidí Eichler žití na dluh. „Velký problém je také v tom, že Francie skutečně žije na dluh. To bude muset nějak vyřešit, ale komu se to podaří, je ve hvězdách. Poslední, komu se to jakž takž dařilo, byl generál Charles de Gaulle, částečně ještě z toho žil jeho nástupce Pompidou, ale pak se to přestalo dařit. Život na dluh je splašený kůň, který běží, a nedokážou ho zastavit.“ Avšak řekl, že žití na dluh je v kapitalistickém systému běžný. Lidi si podle Eichlera kupují domy na dluh, automobil i vysokou školu mají též na dluh. „A jsou tady najednou tři veliké dluhy, a to i ovlivňuje mentalitu a psychiku těchto lidí, kteří jsou ještě stále mladí, ale pořád zadlužení, nemohou si dovolit říkat, co se jim líbí, nebo nelíbí, nemohou si dovolit dát v práci najevo nějakou nespokojenost. I toto ovlivňuje mentalitu lidí,“ vysvětlil druhý problém.
Na otázku, zda vláda ve Francii dokáže tyto problémy alespoň pojmenovat, odpověděl, že ano. Oni to prý i pojmenovávají. „Takto je dokáže pojmenovat i premiér Édouard Philippe, pouze je otázkou, jak to chce vyřešit. Philippe je přece jenom klasičtější politik ve srovnání s Emmanuelem Macronem. Édouard Philippe má za sebou aspoň funkci starosty ve velkém městě nad 30 tisíc obyvatel v Le Havre a ví, co je každodenní politika.“
Moderátorka však namítla, že problémy imigrace a no-go zóny se stále spíše marginalizují. Docent Eichler odpověděl: „Za prvé se marginalizují, jsou na okrajích, je to svět sám pro sebe. Ale geograficky se rozšiřují a tady je jeden velký problém, že ani nevědí, kolik přistěhovalců tam je. Oni si to zakázali rozdělovat na Francouze a nefrancouze. Jestliže rodiče přišli z Alžírska nebo z Maroka, ale on se narodil v Paříži nebo v Lille nebo v Grenoblu, tak už je Francouz. Už ho neevidují jako Araba, Alžířana, Maročana nebo Tunisana, takže už ani nevědí, kolik jich tam mají. Ale odhaduje se, že to je minimálně sedm milionů, takže více než deset procent. Ale to je deset procent lidí, kteří neuznávají normy státu, do kterého se narodili, a nesou si s sebou normy státu, ze kterého přišli. A to je také jeden z velkých problémů. Proto potom i ty střety.“
Jakou roli sehrál ruský národ v dějinách Československa a České republiky?Anketa
Problémem ve Francii, jak Eichler uvedl, je i upozorňování na problémy s imigrací související. „Protože když to někdo začne říkat takto na rovinu, tak ho začnou připodobňovat k Marine Le Penové a ke xenofobním lidem, kteří nemají rádi cizince.“ Vyprávěl pak o Calais: „Byl tam třeba případ v Calais, kde byl utečenecký tábor migrantů, kteří se tam shromáždili, aby pak utíkali do Británie, o kterém se říkalo, že to byla džungle, hotová lidská džungle. Město Calais bylo do té doby velice prosperující, klidné, čisté a vyhledávané pobřežní město. Pak tam byly nějaké protesty a přijel jeden z bývalých generálů, který byl velitelem vojsk pluku Cizinecké legie, mnohokrát nasazený v zahraničí, a řekl několik ostrých výrazů, nikoliv neslušných, nejsme v ČR. A byl odsouzen k tomu, že mu zakázali nosit uniformu na veřejnosti. A na druhé straně tam procházejí takové věci, že přijdou tito mladí, jako že už Francouzi, do restaurace, objednají si sendvič a etnická Francouzka, servírka, se jich zeptá: ‚Dáš si sendvič se sýrem, anebo se šunkou?‘ A oni ji zfackovali, jak jim vůbec může nabízet sendvič se šunkou, když je ramadán. Ale ona neví, že je ramadán. A toto projde. Takovéto násilné útoky i na ženy normálně projdou. Takže těmto prochází mnohem víc nežli Francouzům. To je také velký, významný problém.“
Problémem je pak podle Eichlera, že Francouzi ustupují migrantům. Na což reagovala moderátorka a zeptala se, zda se dá souhlasit s výrokem bývalého velvyslance Janyšky, jenž připodobnil dění ve Francii s obdobím těsně před francouzskou revolucí. Na což Eichler odpověděl, že v té době nežil, ale některé prvky jsou prý srovnatelné. „S revolučními léty to srovnávala spousta francouzských historiků a novinářů, proto porovnávali Emanuela Macrona s Marií Antoinettou. Ale měli hrozně velké výhrady také na adresu jeho manželky – a někteří ji srovnávali s Pompadourkou a tak podobně,“ zmínil se Eichler.
Eichler vysvětlil, že začátek přistěhovalectví se konal za de Gaulla. Eichler řekl, že to byl důsledek druhé světové války a alžírské války, kde padla spousta občanů Francie. To mělo za následek nedostatek dělníků v továrnách, ve stavebnictví i ve službách. „Tak je tam de Gaulle pozval, ale s tou představou, že tam budou několik let, každý si našetří pár desítek tisíc franků, vrátí se domů a doma z toho bude žít a rozjede byznys tak, jak to kdysi dělávali Jugoslávci. Jenomže tohle nejsou Jugoslávci, aby se vrátili domů a postavili si tam penziony – a pak tam lákali Západoevropany,“ řekl Eichler, dodal však, že to se nestalo. Řekl, že oni naopak si pozvali svou blízkou i vzdálenou rodinu a údajně se přestali vracet domů. „A dnes je to už skutečně nezvladatelné. Byla tam také, kolem roku 1995, rozpolcenost společnosti, když se jich tam spousta sešla, ale neměli legalizovaný pobyt. Oficiální Francie říkala: ‚Ne, pokud nemají legalizovaný pobyt, tak do letadla a zpátky domů.‘ Ale levicové organizace chodily po Paříži a skandovaly: ‚Dejme jim všem doklady, všem to zlegalizujme.‘ Nyní tady mají výsledek.“
Dále se téma přesunulo na spojenectví Německa a Francie a jejich stále užší vztah. „A jak vnímáte plány Francie a Německa na stále těsnější spojenectví, zvláště když toto spojenectví prezentuje Angela Merkelová odcházející z politiky, a Emmanuel Macron, rekordně neoblíbený prezident?“ zeptala se moderátorka.
Eichler řekl: „Tuto tradici spolupráce mezi prezidentem a kancléřem založil Charles de Gaulle, to bylo velké usmíření s velkou postavou v německých poválečných dějinách, Konradem Adenauerem, a od té doby se na to navazuje. Bylo to usmíření, ‚co jsme si, to jsme si, dívejme se do budoucnosti‘ – a tento francouzsko-německý motor funguje stále dobře. Je zajímavé, jak se to prolínalo. Kolikrát bychom čekali, že levicový prezident si bude rozumět s takzvaně levicovým kancléřem a pravicový s pravicovým. A ono to tak nebylo. Třeba François Mitterrand měl výborné vztahy s Helmutem Kohlem, přestože to byl pravičák. A Giscard d’Estaing měl velice korektní vztahy s Helmutem Schmidtem, pravičák s levičákem. A takto se to tam různě prolínalo.
Fotogalerie: - Stalin by Containall
Angela Merkelová neměla vůbec špatné vztahy s Hollandem – socialista a jako že pravičák. Takže tam už je to tak zavedeno, že se na to dívají z nadhledu. Ne, jestli já jsem levice a ty pravice, to u těchto kancléřů a prezidentů hraje spíše okrajovou roli. Ale jde o to, jak si tento pár, jak tomu říkají, může pomoci, a jak může pomoci celé Evropě. Německo je ekonomicky a obchodně silnější, ale Francie má zase politickou váhu a esprit. Zatím to funguje a nepředhazují si, kdo na koho doplácí, nebo kdo se víc veze.“
Moderátorka namítla, že jí neodpověděl na dotaz: „Co vy říkáte na tento pakt, na to, že v rámci EU začíná vznikat osa?“ Eichler řekl, že vzniká vícerychlostní Evropa. Že někdo Evropě směr musí udávat a že mu nevadí zrovna to, že jsou to Německo a Francie. To však moderátorka vytáhla výrok bývalého francouzského prezidenta Chiraca, jenž řekl: „Češi opět promarnili svoji šanci mlčet.“ „Může vláda, která není schopná ani říct: ‚Máme problém, pojďme ho nějak vyřešit‘, řešit evropské problémy?“ zeptala se moderátorka. „To je pořád mezi námi dvěma principiální debata. Kdo tedy místo nich? Máme tady země, kde mají soudně stíhané premiéry, země, kde se vlády zmocnili byznysmeni. Budeme chtít tedy Evropu byznysmenů?“ odpověděl rázně Eichler.
Ke konci rozhovoru se moderátorka zeptala: „Když odhlédnu od zahraniční politiky, tak se mi vybaví dvě věci. Jednak projekt decentralizace, který chce teď Macron prosadit, to znamená, že chce dát větší moc starostům, chce centrální vládu z Paříže přesunout na jednotlivé regiony. A já se vás ptám: není toto odpověď i v rámci Evropy? A druhá věc, která mě napadla, že před časem tady byl ekonom Pavel Kohout, který řekl, že některé země v rámci USA mají větší pravomoci než země v rámci EU.“
Eichler odpověděl: „To je právě otázka, jestli chceme supernadnárodní Evropu, nebo Evropu vlastí, Evropu národů tak, jak to formuloval Charles de Gaulle. On horoval za Evropu národů, Evropu vlastí. A decentralizace ve Francii, to není úplně Emmanuelova myšlenka. S ní přišel François Mitterrand a do značné míry na myšlence decentralizace a odpařížštění vyhrál volby v roce 1981. Ale naplnit to, to je běh na hrozně dlouhou trať. Podařilo se mu oslabit vliv prefektů, funkcí, které si hýčkal generál de Gaulle, a tímto trochu narušil systém 5. republiky. Emmanuel Macron na to chce navazovat, přebírá silnou funkci prezidenta, jak mu ji vymezili lidé kolem generála de Gaulla. Ale je otázkou, do jaké míry myslí vážně rozšíření pravomocí starostů a případně regionálních zastupitelstev. To je otázka. A také jak mu to půjde.“
Na konci rozhovoru však věří ve světlou budoucnost Francie.
Psali jsme:
-635155329292603663.jpg&id=13823)
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
