Začátkem července čeká Brusel klíčové rozhodnutí. Nové emisní cíle pro rok 2040 mají posunout klimatickou politiku EU zase o krok dál. Pro Česko to bude další těžká zkouška, protože většina tuzemské politické scény od ODS přes ANO až po SPD nebo Stačilo! považuje Zelenou dohodu za něco mezi zbytečnou zátěží a ekonomickou sebevraždou. Jenže zatímco čeští politici slibují „revizi“, nebo dokonce „konec Green Dealu“, realita v EU vypadá jinak – žádné velké ústupky se nechystají.
Evropská komise už ve středu 2. července představí návrh emisního cíle pro rok 2040, který má být dalším milníkem na cestě k uhlíkové neutralitě. A ačkoliv se mohou objevit dílčí úpravy, hlavní směr je jasný: pokud má EU své klimatické závazky splnit, bude nutné přidat. To znamená další regulace, investice do čistých technologií a tlak na průmysl.
Česko se ale v tomto tématu stále více ocitá na okraji. Zatímco většina západních zemí tlačí na ambicióznější cíle, česká vláda i opozice hledají způsoby, jak zpomalit, oslabit nebo obejít požadavky z Bruselu. Problém je, že v unijní politice zatím nejsou známky ochoty k ústupkům. A až začnou jednání o konkrétních opatřeních, Česko může znovu zjistit, že jeho hlas je spíš osamělým voláním na poušti.
Politici slibují nemožné. Voliči to možná koupí
Před volbami se téměř všechny strany (kromě Zelených a Pirátů) předhánějí v tom, kdo víc „zastaví šílenosti z Bruselu“. ANO mluví o „realistické klimatické politice“, ODS o „rozumném přístupu“ a SPD rovnou o „konci diktátu ekoteroristů“. Jenže realita je taková, že hlavní směr EU se měnit nebude. Česko si tak může vybrat – buď bude donekonečna protestovat a ztrácet vliv, nebo se pokusí najít způsob, jak z požadavků Bruselu vytěžit maximum pro svou ekonomiku.
Jedno je jisté. Až v červenci padnou konkrétní čísla a návrhy, česká vláda bude muset znovu vysvětlovat, proč se „boj proti Green Dealu“ tak snadno nevyhrává. A voliči možná zjistí, že sliby o „zastavení klimatického šílenství“ byly tak trochu virtuální realitou – působivé na první pohled, ale ve výsledku jen těžko dosažitelné.
Fotogalerie: - Fosilní monopoly
Evropská komise vydala zprávu, která hodnotí energetické a klimatické plány členských států EU. Píše v ní, že EU je na dobré cestě k dosažení svých klimatických a energetických cílů, včetně cíle snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 o 55 % ve srovnání s úrovní z roku 1990. Zpráva rovněž uvádí, že EU již dosáhla ke konci roku 2023 snížení emisí skleníkových plynů o 37 % v porovnání s rokem 1990, a to i přes 68% hospodářský růst ve stejném období, včetně 8% snížení emisí skleníkových plynů jen v roce 2023.
EU v roce 2021 stanovila snížení emisí o 55 % spolu se svým záměrem dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050, čímž zvýšila svůj cíl z původních 40 % do roku 2030. Komise následně zahájila iniciativu „Fit for 55“, která zavedla širokou škálu legislativy zaměřené na podporu prozatímního klimatického cíle, včetně rozšíření systému obchodování s emisemi, zavedení daně z dovozu uhlíku a stanovení cílů a iniciativ v oblasti snižování emisí pro klíčová odvětví s vysokými emisemi uhlíku.
Členské státy EU jsou povinny pravidelně předkládat národní energetické a klimatické plány (NECP), v nichž nastiňují, jak hodlají dosáhnout cílů v oblasti klimatu a energetiky do roku 2030. Po posouzení návrhů v prosinci 2023 Komise vyzvala členské státy k vylepšení plánů. Konečné NECP byly předloženy v červnu 2024 a Komise ve svém posouzení uvedla, že členské státy „podstatně zlepšily konečné plány“. Aktualizované NECP kladou větší důraz na dekarbonizaci dopravy a staveb.
Zpráva dále uvádí, že plány členských států zaostávají za cílem v oblasti energetické účinnosti. NECP odrážejí snížení spotřeby energie o 8,1 % do roku 2030, cíl EU však je 11,7 %.
„Evropa dokazuje, že spolehlivé a předvídatelné cíle založené na vědě a odpovídající regulace přinášejí výsledky. Aktualizované národní energetické a klimatické plány ukazují, že zelená agenda není jen cílem, ale způsobem, jak modernizovat naše ekonomiky a vsadit na průmyslové inovace a více příležitostí pro Evropany. Naším úkolem je nyní prohloubit naše kapacity a bez prodlení podpořit opatření. Můžeme dosáhnout 55 % a musíme vytvořit podmínky pro dosažení 90 % do roku 2040,“ řekla Teresa Ribera, výkonná místopředsedkyně pro čistou, spravedlivou a konkurenceschopnou transformaci.
Klimatická odysea EU: Česko má splněno do 2030, ale co dál?
Zatímco Evropská unie soustředí síly na dosažení svého klimatického cíle – snížení emisí o 55 % do roku 2030 oproti roku 1990 – Česko si může tak trochu mnout ruce. Díky historické náhodě, která umožnila započítat razantní útlum těžkého průmyslu po pádu socialismu, máme totiž tento cíl technicky splněn už nyní. Jenže to je jen začátek. Skutečná výzva teprve přijde – a Česko se jí nevyhne.
Celá EU se ke konci roku 2023 nacházela na 37 % snížení emisí, přičemž trend naznačuje, že stanovených 55 % by mohlo být dosažitelných. Pro Česko však tato čísla znamenají paradoxní situaci – zatímco zbytek Unie ještě musí přidat, my už formálně „máme hotovo“. Jenže tím naše klimatická cesta nekončí. Naopak ta nejtěžší část teprve přijde.
Hlavním milníkem je rok 2050, kdy má EU dosáhnout uhlíkové neutrality. Aby však tato cesta byla kontrolovatelná, plánuje Evropská komise v červenci schválit mezicíl pro rok 2040. Spekulovalo se o snížení emisí o 90 %, nyní se zdá, že právě toto číslo bude oficiálně potvrzeno.
Pro Česko to znamená novou výzvu. Pokud jsme dosud těžili z „výhody“ transformace 90. let, nyní budeme muset začít aktivně měnit svou ekonomiku. A to bez možnosti spoléhat na jednorázové historické redukce.
Návrh Komise podporuje nejen předsedkyně Ursula von der Leyenová, která tento závazek slíbila při obhajobě svého mandátu, ale také klíčové státy jako Německo. Tamní nová vláda má 90% cíl pro rok 2040 přímo v koaliční smlouvě.
Stejně tak Dánsko, které v červenci převezme předsednictví EU, patří k zemím s nejambicióznější klimatickou politikou.
Většina Evropského parlamentu je pro splnění vytyčených cílů, stejně jako řada západních a severských zemí. Česko se tak ocitá v pozici, kdy může buď protestovat z pozice outsidera, nebo se pokusit najít způsob, jak z nových pravidel vytěžit maximum pro svůj průmysl.
Fotogalerie: - No Trump day
Česká politická scéna je v otázce klimatických cílů rozdělená. Zatímco některé strany volají po razantní revizi Green Dealu, realita je taková, že unijní směr se měnit nebude. Česko tak stojí před volbou, zda bojovat proti větru a pokračovat v rétorice o „příliš rychlých změnách“, ale ve výsledku stejně přijmout nepopulární opatření s minimálním vlivem na jejich podobu, nebo se přizpůsobit a aktivně hledat cesty, jak využít evropské fondy a podporu k modernizaci průmyslu, energetiky a dopravy.
Jisté je, že Česko už nemůže spoléhat na to, že jeho emisní účet vyřešil pád komunismu. Skutečná práce teprve začíná. A červenec, kdy Komise zveřejní své návrhy, bude jen prvním krokem v nové fázi klimatické politiky, která Česko nemine.
„Jedna věc je jednoznačná,“ říká k nadcházejícímu jednání a k cíli 2040 český delegát v Komisi Jozef Síkela. „V úsilí snižovat emise je třeba pokračovat, protože už nyní vidíme, že ty náklady na důsledky – ekonomické, sociální či zdravotní – klimatické změny jsou obrovské.“ Dále uvedl, že musíme brát v potaz politický vývoj v Evropě a výsledky voleb a jejich důvody.
Zatímco v Česku se stále diskutuje, zda a jak pokračovat v plnění klimatických cílů Green Dealu, Evropská unie už dávno překročila fázi pochybností. Číslo 90 % – tedy navrhovaný cíl snížení emisí do roku 2040 – se stává nezvratnou realitou. Místo spekulací o tom, zda cíle revidovat, se nyní řeší hlavně to, jak jich dosáhnout co nejefektivněji.
Klíčovým kompromisem, který by mohl změnit podobu klimatické politiky EU, je dohoda mezi nizozemským klimatickým komisařem Wopkem Hoekstraem a německou vládní koalicí. Její podstata vychází z pragmatického přístupu. Namísto tvrdého lpění na snižování emisí výhradně na evropském území by část úsilí mohla být přesunuta do rozvojových zemí.
Tento koncept není zcela nový – podobnou strategii loni navrhoval i český miliardář a průmyslník Daniel Křetínský. Jeho argument byl jednoduchý: pokud je cílem celosvětové snížení emisí, proč neinvestovat do projektů v zemích, kde je redukce uhlíkové stopy levnější a efektivnější? Afrika, Asie nebo Jižní Amerika by tak mohly získat evropské investice do čistých technologií, zatímco EU by za ně započítávala emisní úspory do svých cílů.
Česko v roli pozorovatele, nebo aktivního hráče?
Zatímco Německo, Nizozemsko a další západoevropské země už pracují na konkrétních mechanismech přenosu klimatických investic do třetích zemí, Česko stále váhá. Na jedné straně by podobný přístup mohl ulevit tuzemskému průmyslu, který čelí tlaku na rychlou dekarbonizaci. Na druhé straně však zůstává otázka, zda bude mít Česko dostatek politického vlivu, aby zajistilo férové podmínky pro svou ekonomiku.
Možnou cestou pro Česko by mohla být kombinace dvou strategií: Využití mezinárodních projektů – zapojení českých firem do investic do obnovitelných zdrojů nebo moderních technologií v rozvojových zemích – a zároveň rychlejší modernizace domácí energetiky. Česko by pak nebylo závislé pouze na externích řešeních, zároveň by dokázalo čerpat evropské fondy na transformaci průmyslu.
Červencové oznámení klimatického cíle pro rok 2040 bude jen začátkem. EU už nehledá alternativy ke Green Dealu, ale způsoby, jak jej naplnit s co nejmenšími ekonomickými otřesy. Česko stojí před volbou – může zůstat v defenzivě a nechat se vtáhnout do změn bez většího vlivu, nebo se aktivně zapojit do tvorby pravidel a využít příležitostí, které nový přístup nabízí.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Souhlasíte se zelenou politikou Evropské unie?
autor: Naďa Borská
