Zdá se být na čele Francie i půlročního předsednictví Evropské unie (EU) jediným evropským politikem, který si udržuje – v té kakofonii válečného šílenství a všudypřítomné propagandy – nejen chladnou hlavu, ale i rozum. Jeho pravá ruka leží stále na červeném diplomatickém telefonu do Moskvy. Znalec poměrů v „zemi galského kohouta“ Josef Brož rozebírá situaci pro ParlamentníListy.cz.

Mírotvorcem  v ohni války

To, co je nyní nejdůležitější i ve Francii, je válka. A prezident Macron, i když to není součástí jeho kandidátského programu, stále mluví s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Není ostatně bez zajímavosti, že Putinovu politiku, i když tu byly návrhy hlavně u radikální pravice, neschvaluje dnes žádný z kandidátů, ani na levici, ani na pravici. Všichni se navíc shodnou, že postup prezidenta Macrona je vlastně správný. Kromě některých intelektuálů, jako je třeba vyhlášený polemický recidivista Bernard-Henry Lévy, nikdo nechce eskalovat konflikt. Všichni mluví o míru a zastavení války.

A Emmanuel Macron, tolik zesměšňovaný za svou mírovou misi u dlouhého Putinova stolu, má prostě Putina na drátě. To oceňuje i kritický Jean-Luc Mélenchon, nejsilnější kandidát levicového tábora, předseda hnutí Nepoddajná Francie (LFI), který jinak na něm nenechá nit suchou. Macron se i několikrát odmítl vyjádřit na dotaz, zda Putina považuje za diktátora. V takovéto chvíli, kdy chcete s někým jednat o míru a zastavení války, kvalifikace nepomáhají, uvedl.