Na začátku rozebíral Jozef Banáš svou diplomatickou kariéru. Ti, kteří ho nemají rádi, prý prohlašují, že za socialismu jezdil po světě a bral velké peníze. Na to Banáš namítl, že byl umístěný akorát v NDR. „Já jsem za socíku žádnou velkou diplomatickou kariéru nedělal, ale to už dnes nikomu nevysvětlíš,“ uvedl. „Já jsem byl jediný diplomat na světě, jediný na světě, který měl diplomatického trabanta,“ pochlubil se Banáš a přidal historku, jak ho v NDR zastavil policista, zařval na něj „papíry“, Banáš stáhl okénko a zeptal se, proč na něj řve, tato drzost policistu šokovala, ale zdaleka ne tolik, jako když mu podal diplomatické dokumenty. Poté se šel nevěřícně podívat na SPZ.

Spisovatel také porovnával český a slovenský humor. Český je prý intelektuálnější, už od Wericha. Z českých humoristů vzpomenul na Luďka Sobotu, Petra Nárožného a také Suchého se Šlitrem. „U nás na Slovensku tento styl humoru trochu dělali Lasica se Satinským,“ doplnil. Naopak nemá rád německý humor. „Jsem nechápal, že je divadelní představení, herec jde, zakopne a oni chytí záchvat smíchu,“ popsal německý styl. A spojil humor s politikou prohlášením, že současná vláda na Slovensku dostává politický humor do ještě nepoznaných výšin. O Matovičovi řekl: „Je to self-made man, který zbožňuje svého stvořitele.“

V komentování politiky nicméně vidí stále menší a menší smysl. „Byl Mečiar. Tehdy se hádaly rodiny, rozhádaly se, jeden za Mečiara, druhý proti Mečiarovi. Dzurinda. A tak dále. Už dneska si na ty lidi v podstatě nikdo nevzpomene. Je to taková polní tráva. Politiků máme hodně, máme málo státníků. Jeden z mála státníků je váš prezident Zeman,“ uvedl a pochválil Zemanovy bonmoty. Fandí prý každému komentátorovi, který se snaží v politice hledat pravdu, ale sám už je podle svých slov nad věcí a politiku sleduje s úsměvem.