Před sto lety jako dozvuk první světové války vzniklo samostatné Československo. Jeho historické peripetie byly tématem Debatního klubu mezi česko-německým publicistou Tomášek Krystlíkem a Stano Dermekem. „Rakousko-Uhersko bylo v dnešní mytologii často označované jako žalář národů, zatímco Československá republika je označovaná jako nesmírně tolerantní ke svým národnostním skupinám. Češi tvořili osm milionů, Němci 3,2 miliony, Slováci 2,8, Maďarů bylo sedm set až osm set tisíc, ještě víc Rusínů, dále Poláci,“ vyjmenoval Dermek a pokračoval: „Československo vzniklo v hranicích, které by nikdo nepředpokládal. Speciálně Slovensko. Jižní hranice, které nikde nebyly definované, nekopírovaly národnostní složení. K tomu byla přiřazená Bratislava, aby tam aspoň bylo nějaké město.“
Rakousko-Uhersko žalář národů? Blud a lež
Poté se otázal Krystlíka, zda bylo Rakousko-Uhersko skutečně žalářem národů. Jak to bylo s jazykovou svobodou? „Čeští historiografové vysloveně lžou ve prospěch toho bludu, který se nazývá žalář národů ve smyslu utrpení jednotlivých národů. Což vůbec není pravda,“ konstatoval Krystlík. V Rakouském císařství podle jeho vyjádření nebyl zaveden úřední jazyk. Čeští historici tvrdí, že byl, že se muselo všude mluvit německy. „Nebyl,“ sdělil. „Člověk, když přišel do úřadu či k soudu, tak jeho podání mohlo být v jakémkoliv jazyce, které se v Rakouském císařství běžně používaly. Obce byly naprostým suverénem, určovaly, jaký tam bude obcovací jazyk, to znamená, jakou řečí se bude vyučovat ve škole,“ upozornil. Rakousko také podle něj neznalo národnostní menšiny. „Byly to národy, které měly oficiálně stejnou váhu. Veškeré zákony se překládaly do všech jazyků a měly stejnou platnost. Kdežto za první republiky se sice překládaly do němčiny, ale byl tam dovětek, že když dojde ke sporu mezi dvojjazyčnými předpisy, tak platí ten, který je ve státním jazyce československém. Což byl obrovský krok zpátky,“ domníval se.
„Jakým způsobem dokázal Masaryk motivovat Čechy, aby chtěli mít svůj vlastní stát?“ zazněla další otázka Stano Dermeka. „Masaryk je nemotivoval. Oni o něm vůbec nevěděli. Až do září 1918 nikdo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nevěděl, kdo Masaryk či Beneš jsou. Ale už v roce 1848 vyšly v češtině Palackého Dějiny národa českého. Byl to propagandistický text, který vštěpoval Čechům, že Království české je pouze Čechů jako mluvících mateřštinou češtinou. Němci jsou přistěhovalci, i když jsou tam už od 12. století. Palacký tím vtiskl českému národu ideu, že Němci jsou tu neprávem a někdy je bude třeba vyhnat,“ uvedl.
Byla první Československá republika skutečně samostatná? „Formálně ano. Odpovím protiotázkou. Byla Československá republika bránitelná?“ zeptal se Krystlík, na což jeho spoludebatér konstatoval, že určitě ne. „Mezi rokem 1918 až 1939 tu bylo devatenáct nebo dvacet vlád, v podstatě jedna za rok. Vládní krizi se čelilo tím, že se vytvořil naprosto nedemokratický systém vládnutí. To byla pětka. Ve vládě bylo pět koaličních stran a jejich předsedové, to byla ta pětka, určovali svým poslancům, jak mají hlasovat v parlamentu. Co si dohodli mezi sebou. Kdo to neuposlechl, byl jako poslanec zlikvidovaný,“ objasnil Krystlík.
Skutečnou moc máš jen takovou, jakou si sám získáš
„Skutečnou moc máš jen takovou, jakou si sám získáš. Československo si Češi a Slováci nezískali sami. Celá samostatnost a nezávislost byla garantovaná systémem smluv – a smlouvy neznamenají nic. Jediným garantem udržení status quo je moc. Pokud ji máte, vytvoříte si svůj vlastní právní systém. Pokud vám někdo moc vezme, tak si vytvoří svůj právní systém. A to, co bylo tehdy legální, se může stát nelegální. Vidíme to i dneska. Mluvit o právu je zbytečné. Právo má ten, kdo má v tom momentě moc,“ sdělil Dermek. „Stát, který je garantovaný systémem smluv – a jen dvě desetiletí stačily, aby se tyto smlouvy staly nezávaznými – musí s tímto počítat,“ domníval se.
Nedávno bylo výročí mnichovské dohody. Jaký je její výklad Tomáše Krystlíka? „Češi se potřebovali dohodnout s Němci, kteří požadovali autonomii. Tu jim Češi nechtěli dát. Věděli, že pak by ji chtěli Slováci, Maďaři. Takže to udělat nemohli, Němce považovali za kolonizátory, přistěhovalce. Začalo se to přiostřovat v roce 1938. Francie a Velká Británie viděly možnost v plebiscitu, že by se vyslovilo obyvatelstvo pohraničních území, jestli chce zůstat v Československu, když jim nechce vyjít vstříc v oblasti autonomie,“ konstatoval. „Československo nejdříve odmítlo, odvolalo se na arbitrážní smlouvu s Německem z roku 1925 – že Velká Británie a Francie mají Německu říci, aby začalo jednat s Československem o otázce sudetských Němců. Podle této mezinárodní smlouvy byli povinni Češi s Němci jednat, což nikdy nevyužili. A teď to chtěli po Británii a Francii,“ uvedl.
Psali jsme:
„Když Chamberlain jednal s Hitlerem, ten začal chrastit zbraněmi, protože chtěl Československo rozbít vojensky. Tak navrhli nótami Benešovi, že se má podstoupit území bez plebiscitu. Rozhodujícím kritériem bylo padesát procent německého obyvatelstva. Československá vláda to 21. září přijala, což oznámila Londýnu a Paříži. Druhý den od toho odstoupila, protože si byla vědoma, že to udělala bez souhlasu parlamentu. Nastoupil Syrový se svou vládou, která tento souhlas nikdy neodvolala, jenom protestovala proti určitým podmínkám. Francie a Británie dovolily Československu mobilizovat. Československo se stále nemělo k tomu odevzdávání pohraničních území. Hitler znovu zachrastil zbraněmi,“ líčil Krystlík. Následovalo setkání v Mnichově. „Československo podstoupení území odsouhlasilo devět dní před mnichovskou dohodou, která tomu dala jen právní rámec organizační formou, do kdy to proběhne,“ objasnil.
Za protektorátu větší míra autonomie než za Rakouska
Po krátkém období druhé republiky následoval protektorát Čechy a Morava. Tady Krystlík mnohé šokuje. „V porovnání s Rakouským císařstvím měly české země v protektorátu větší míru autonomie než v Rakousku-Uhersku. To je strašná věc, když to řeknete, tak všichni nadskočí. Ale je to tak. Když vznikl protektorát, tak do říšské kompetence patřila jen obrana, zahraniční věci, hospodářství a finance. Ostatní spravovali Češi. Němci dbali – také Hácha se o to zasadil – aby bylo co nejmíň Němců v protektorátních úřadech. Dodržovali to do konce války,“ konstatoval.
Proč přišel Heydrich? „Celková výkonnost protektorátu klesala. Bylo to kvůli zásobování, které nedokázalo, aby se lidi mohli pořádně najíst v rámci lístkového systému. Heydrich první, co udělal, bylo, že těm, co dělali ve zbrojním průmyslu, přidal tabák a jídlo jako zvláštní příděl na lístky. Což pak za pár měsíců bylo pro všechny obyvatele protektorátu. Přestal hrozit hlad. Dále zavedl pojištění nezaměstnanosti pro všechny v zaměstnaneckém poměru, zdravotní pojištění pro důchodce. Starobní důchodci nebyli za první republiky takto pojištěni,“ upozornil. Navíc podle něj Heydrich zvýšil všechny důchody rázem o 85 procent. „V tom pokračoval i Frank, takže zvýšení důchodů od starobního po sirotčí bylo v rozpětí 235 až 420 procent. Heydrich zavedl také závodní stravování, závodní rekreace,“ doplnil.
Dermek pak tvrdě zhodnotil systém, který u nás zavládl po roce 1948. „Byl to ekonomický propadák. Nedokázal vyprodukovat, co umí dnes každý. Nedokázal uspokojovat základní potřeby. Byl založený na popírání obchodu, soukromého vlastnictví,“ uvedl. Kritizoval ale i současnost. „Nejsou schopní za třicet let postavit dálnici do Lince. Anebo nejsou na Slovensku schopní dokončit dálnici do Košic.“
Na závěr se vrátili na začátek, k rozpadu Rakouska-Uherska a vzniku Československa. „Kdyby si Češi mermomocí nepřáli vlastní samostatný stát nezávislý na Rakousku-Uhersku, což je vina buditelů národa od Jungmanna, Palackého po Masaryka, tak by pravděpodobně nebyla druhá světová válka. Mezi Ruskem, tedy Sovětským svazem, a Francií s Německem by bylo Rakousko-Uhersko jako mnohonárodnostní stát,“ konstatoval. „Muselo by se to samozřejmě vyřešit. Návrhy tady byly. Jeden měl František Ferdinand d´ Este, druhý poslední český král Karel. Ten s tím však přišel hodně pozdě. Bylo to rozdělení do šestnácti federativních států vytyčených podle jazykové hranice. Byl to plán, který až do vzniku první světové války zastával i Masaryk. Nikdo se dnes nezabývá, proč on otočil o sto osmdesát stupňů, když celý život říkal, že německý a český život musí být oddělen, žádné dvojjazyčné oblasti. Náhle změnil názor. Ten vedl k rozbití Rakouska-Uherska a způsobil druhou světovou válku,“ domníval se. „Byly tam ještě další momenty. Kdyby tam nebyl český nacionalismus – velice šovinističtí byli Češi – tak by dovolil celní unii s Rakouskem a speciální smlouvy s Německem. Znamenalo by to, že Rakousko by tak netrpělo a ani Německo by tak netrpělo svými reparacemi, protože by měly obchodního partnera, který by je zásoboval. Český vzedmutý nacionalismus by to ale nedovolil,“ vysvětlil.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
