Proč se zabývat rozhovorem Cyrila Svobody pro ParlamentníListy.cz? Není to proto, že by jeho odpovědi byly mimořádně chytré nebo hloupé, nebo proto, že se jeho osobnosti pro její váhu nelze vyhnout, ale proto, že rozhovor se mi jeví jako velmi inspirativní, nutící k zamyšlení.

Cyril Svoboda zdůrazňuje, že se globální problémy musejí řešit společně. To je jistě pravda, alespoň pokud je vůle ke společnému cíli, společnému řešení. Jenže teze o společném řešení globálních problémů je oblíbené zaklínadlo politiků podporujících směřování Evropské unie k unitárnímu státu. Co znamená „společně“? Stačí společné směřování ke svobodně dohodnutému řešení, nebo může jít o bezvýhradné podvolení se diktátu silnějších?

Slovo „společně“ má pozitivní konotaci. Jenže má opravdu větší cenu než „svobodně“, tedy za respektování odlišných zájmů, názorů a potřeb? S tím by asi souhlasil jen člověk s duší diktátora nebo vyznavač povinné kázně a respektování autority, byť její moc nebyla nabyta svobodnou volbou.