Když se rodila nadnárodní evropská struktura, počítalo se s tím, že půjde o partnerství států, které si budou rovny, a všichni budou mít z daného společenství prospěch. Tolik teorie. A teď praxe, jak ji vidí Ivan Langer.

„Skutečností jsou dvojí metr při posuzování toho, co je a není přípustné, obnažená touha některých ovládat a vládnout jiným, popírání principu rovnosti v partnerství, zastírání podstaty selhání lidí, institucí, států a politik, odmítání pojmenování chyb a skutečných viníků, zneužívání individuálních tragédií k zapomenutí vlastních omylů, vydírání s cílem přivést k poslušnosti ‚neposlušné‘, parazitování na povinnostech zodpovědných, dělení na ty, kdo rozhodují, a ty, kteří je mají poslouchat,“ vypočítává zásadní chyby v projektu EU Langer.

Sečteno a podtrženo, bruselský císař je dnes nahý a stále více lidí to říká nahlas. Neslyší to snad jen ten Brusel, takže je načase, aby se europoslanci, členové Evropské komise a bruselští úředníci podívali do zrcadla.