Hned na úvod se Tomáš Halík pochlubil, že vedle zlobných reakcí, které jsou projevem „infekčního populismu“ dostal i řadu poděkování za to, že proti hysterickým emocím nastolil rozumné uvažování.

Byl prý připraven polemizovat s věcnými kritiky svého textu, jenže dle jeho slov ubohá argumentační úroveň několika polemických článků jej hluboce zklamala. Mezi ně patří i text druhého českého prezidenta Václava Klause, který si ale Halík přesto vybral k polemice.

„Václav Klaus mne místo slušné a věcné polemiky zahrnul absurdními nálepkami, vystřílel do mě okamžitě celý zásobník svých „nepěkných slovíček.“ Ctitel věcné debaty pak prezidenta nazývá „My Klaus“ a konstatuje, že útočnost prezidentovy reakce mu připomíná myšlenkový svět Piťhova kázání, ve kterém vystupují zlosynové, odebírající rodičům jejich děti a posílající je do vyhlazovacích táborů.