Hned na úvod se Tomáš Halík pochlubil, že vedle zlobných reakcí, které jsou projevem „infekčního populismu“ dostal i řadu poděkování za to, že proti hysterickým emocím nastolil rozumné uvažování.
Byl prý připraven polemizovat s věcnými kritiky svého textu, jenže dle jeho slov ubohá argumentační úroveň několika polemických článků jej hluboce zklamala. Mezi ně patří i text druhého českého prezidenta Václava Klause, který si ale Halík přesto vybral k polemice.
„Václav Klaus mne místo slušné a věcné polemiky zahrnul absurdními nálepkami, vystřílel do mě okamžitě celý zásobník svých „nepěkných slovíček.“ Ctitel věcné debaty pak prezidenta nazývá „My Klaus“ a konstatuje, že útočnost prezidentovy reakce mu připomíná myšlenkový svět Piťhova kázání, ve kterém vystupují zlosynové, odebírající rodičům jejich děti a posílající je do vyhlazovacích táborů.
„Klaus vždy – podobně jako jeho nástupce na Hradě – potřebuje názorového protivníka zcela svévolně zařazovat do jím vytvořených ‚obrazů nepřítele‘, aby se pak do takové karikatury mohl snadno strefovat,“ napsal Halík. Odmítl, že by byl „levicovým progresivistou“ a pokračoval líčením, jak biskupové všude ve světě doporučují kněžím jako četbu jeho knihy a zvou ho k přednáškám na teologické fakulty a opakovaně mu říkají, že v něm vidí „zdravý střed“.
Jeho ideálem, říká, není progresivismus, ale „čestný dialog s filozofickým myšlením a vědeckým poznáním naší doby“. Podobně to prý vidí i papež František.
A jak se tedy Halík staví k genderové problematice, která je jádrem sporu? „O ní i jako sociolog něco vím – na rozdíl od těch, kteří místo seriózního studia na základě bulvárních zpráv a některých opravdu potřeštěných vulgarizací dělají z genderu strašáka,“ vzkázal ctitel věcné debaty a filozofického myšlení.
Gender je podle něj myšlenkovou školou, kterou není možné kompletně démonizovat jen proto, že se v jejím rámci objevuje několik extrémních ideologů. Uznává, že identita muže a ženy není jen sociální konstrukt (i když mu prý Klaus tento názor podsouvá), ale na druhou stranu zdůrazňuje, že chápání mužství a ženství se v dějinách proměňuje a tento vývoj nelze zastavit. „Vždy jsem trpěl při kázáních na svátek Svaté rodiny, když kazatel promítal do představy o Marii, Josefovi a Ježíškovi v Nazaretu ideál patriarchální měšťanské rodiny 19. století,“ prozrazuje Halík.
„Piťhu s Klausem spojuje panika z toho, že jejich idealizovaný svět minulosti se už nevrátí,“ zhodnotil poté. Dnešní svět je podle něj složitější a tomu se musíme přizpůsobit. Hysterické reakce Piťhy a Klause podle něj jejich myšlenky jen diskreditují. „Jen čekám, kdy se ve druhém táboře objeví podobný Piťha, který bude společnost symetricky strašit, že po odmítnutí Istanbulské úmluvy budou katolíci hromadně upalovat feministky a kastrovat homosexuály,“ dodal Halík.
Pak posměšně dodal, že ze strany „Klausových ideologů“ teď můžeme čekat „intelektuální hostinu“ na úrovni slavného rozboru Petra Hájka zpochybňujícího Darwina argumentem, že on se z žádné opice nevyvinul.
A nakonec se vysmál Rusku, které je prý pro Piťhovy „katolické ultra“ a protiunijní klausovce konzervativním vzorem proti zkaženému Západu. „V Putinově Rusku počet rozvodů, potratů i alkoholismu znepokojivě roste a „dubisko Východu“ se v tom tím „zkaženým Západem“ opravdu nedá zahanbit,“ psal pobaveně.
Klaus ve svém textu zpochybnil Halíkovu teorii, že dnešní zneužívání náboženství k podpoře populismu a nacionalismu připomíná druhou republiku, kdy katolíci útočili na „levicové liberály“ kolem Masaryka, Čapka a Peroutky. Podle Halíka je to ale skutečně „jako přes kopírák“ s těmi, kteří uštvali k smrti Karla Čapka, a to včetně vulgarit a neschopnosti napsat krátký text bez hrubek.
Nakonec do toho Halík přimíchal ještě „otřesné skutečnosti o zvrácenosti a pokrytectví v nezanedbatelném procentu katolického kléru“. Z tohoto důvodu by si prý měl každý kazatel, kritizující zkaženost společnosti, uložit „bobříka zdrženlivosti“.
Halík prý Piťhovi jeho názory nebere, měl by je prý ale šířit „v článku pro bulvární proruské internetové servery“, kam by prý mezi jiné „fantasmagorické konspirační teorie“ dobře zapadly. Ostudou prý je, že pro ně Piťha „zneužil“ posvátný prostor svatého Víta a liturgickou slavnost. Ta by podle Halíka měla být „povzbuzením víry, lásky a naděje“. Piťha prý místo toho věřícím předložil „hororovou science fiction“, jakési blouznění, zcela odtržené od dnešní reality. A místo lásky a naděje vyvolával paniku a beznaděj.
Nakonec Halík analyzoval, jaké Piťha nabízí východisko, a citoval z jeho projevu, který přednesl v Prostějově a o kterém ParlamentníListy.cz také informovaly. Halík cituje Piťhova slova, že jsme ve válce, musíme se opevnit a střílet na každého, kdo se přiblíží k hranicím.
Je třeba dodat, že Piťhova slova o válce směřovala ke střetu civilizací mezi západní kulturou a islámským světem a doporučení o ostraze hranic mířilo k migrační krizi. Halík je však vztáhl na homosexuály, kteří prý v Piťhově mysli mají přiletět z jakési jiné planety.
Vše nakonec Tomáš Halík zakončil „přátelskou“ domluvou Piťhovi, který prý zjevně propadl depresi a paranoidnímu pohledu na svět a svým kázáním odhalil smutná zákoutí svého mozku a srdce. Z tohoto smutného kouta podle něj musíme otci Piťhovi pomoci, a ne jeho absurdní výroky omlouvat.
„Do kostela chtějí lidé chodit pro laskavost, naději a moudrost. Řinčení řetězy už bylo dost a nikdy nikomu nepomohlo.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
