Jak může z hlediska geopolitiky tak nicotná bytost dehonestovat naše spojence?! Petr Žantovský je zděšen tím, co si dovolila říct jedna z moderátorek ČT

30.06.2018 5:15

TÝDEN V MÉDIÍCH Největší problém mainstreamových médií v euroatlantickém prostoru je popisování nikoli reality, která je, ale kterou by si tyto sdělovací prostředky přály. Petr Žantovský to tvrdí v souvislosti s článkem v MF Dnes, který upozorňuje, že více než polovina Američanů nezná žádné objektivní médium. Na domácí mediální scéně si vzal dvakrát na paškál Českou televizi. Jednak za to, co si dovolí za vybraných sedm miliard vysílat začátkem prázdnin, a pak také za to, jak si její moderátorka troufla naprosto neuvěřitelným způsobem dehonestovat naše spojence z V4.

Jak může z hlediska geopolitiky tak nicotná bytost dehonestovat naše spojence?! Petr Žantovský je zděšen tím, co si dovolila říct jedna z moderátorek ČT
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Článkem „Přecpaní Trumpem“, který vyšel ve čtvrteční MF Dnes, začíná pravidelný přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Titulek je nápadný, ale podstatná je první polovina nadtitulku, která zní: ‚Většina Američanů nevěří vlastním médiím‘. To je totiž podstata článku, jehož autorem je Milan Vodička. Po velmi dlouhé době jde o první opravdu realistický materiál o tom, jak fungují západní média. Kdo si dal někdy tu práci a přečetl si nějakou z knih Bernarda Goldberga, které u nás vycházely, ať už to byly ‚Jak novináři manipulují‘ nebo ‚Arogance‘, tak ví, o čem budu mluvit. Tedy o tom, že americká média, ostatně tak jako česká mainstreamová i jako většina evropských médií, jsou v zajetí levicově-liberální představy o světě,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Ty by se daly shrnout do věty „Poručíme větru, dešti“, kterou známe z časů dávno minulých. „Ale jak se zdá, tak stále přítomných. Protože když už nám realita nevyhovuje, jak vypadá, tak se tváříme, že tato skutečnost není a že je jiná. Popisujeme ji jinak, popisujeme něco jiného než skutečnost, popisujeme svou představu, své přání nebo svůj cíl, jak by realita podle nás měla vypadat. A to je dnes, bohužel, nejsilnější problém většiny mainstreamových médií v tom našem euroatlantickém prostoru. Pan Vodička na základě amerických průzkumů připomíná, že americký občan z nadpoloviční většiny už médiím – těm tradičním – nedůvěřuje. Je to dáno jednak tím, že má možnost sáhnout k alternativním zdrojům, podívat se na jiná média třeba na internetu, a tudíž si získat konkurenční informaci k té oficiální, která nám je předkládána z tradičních médií,“ podotýká mediální analytik.

Anketa

Doporučujete ÚV KSČM doporučit poslancům KSČM toleranci vlády Andreje Babiše?

hlasovalo: 10019 lidí

Více než polovina Američanů nezná žádné objektivní médium

Ale je to dáno také tím, že tradiční média předimenzovávají určité ideologické snahy a tendence. „Konkrétně se jedná o to, že americká média jsou fascinována prezidentem Trumpem, kterého z větší části odmítala. Pamatujeme si na tu obrovskou antikampaň před jeho zvolením, na všechny ty hysterické výkřiky, že to musí být Hillary, a nikdo jiný než ona. Hillary ale nevyhrála a všichni byli překvapení, že zvítězil Donald Trump. Média však vedou proti Trumpovi válku dál. Američany ale podle tohoto průzkumu nezajímá, že je Trump solí v očích amerických levicových novinářů. A tím levicovým myslím od televize CNN až po časopis Time nebo Washington Post. To jsou tradiční liberální bašty toho levicově-liberálního žurnalismu, který byl vždy jakoby názorotvorný, vlivotvorný, a to už od kauzy Watergate až po poměrně nedávnou současnost,“ připomíná Petr Žantovský.

Najednou ale tato média ztrácejí vliv a čísla, která vycházejí ze zmíněných průzkumů, vypadají dost děsivě. „Více než polovina Američanů nezná žádné médium, které je podle nich objektivní. Více než dvě třetiny Američanů jsou unaveny zpravodajstvím. Skoro dvě třetiny Američanů považují zprávy za zkreslené a zaujaté. To jsou docela dramatická čísla. Ale jsou k tomu docela pěkné – na české poměry až nečekaně objektivní – ilustrační obrázky. Je tam titulní stránka časopisu Time. Víme, že dostat se na titulní stránku Time bylo vždy velmi prestižní, dnes se dostává Time na úroveň takového bulváru, jako je u nás Forum24 nebo něco takového. Potvrzuje to titulní strana s fotokoláží, na níž je prezident Trump a před ním stojí malá holčička migrantka, která pláče, protože byla nemilosrdně odebrána rodině,“ popisuje mediální odborník.

Je na pováženou, když se podvodu dopustí seriózní časopis

Tato titulní stránka má uvést kauzu posledních dnů a týdnů s rozdělováním rodin na hranicích Spojených států. „Potíž je v tom, že pan Vodička předvádí originál fotky té holčičky a píše, že to tak prostě nebylo, že kontext té fotografie je úplně o něčem jiném. To dítě vůbec nijakým způsobem neztělesňuje problém, o kterém byla diskuse a ten boj proti Trumpovi. Takže je to jednoduše podvod. Jestliže se podvodu dopouští Forum24, tak to nikoho nepřekvapí, protože je to bulvár, který je na tom postaven. Ale jestliže se podvodu dopouští seriózní časopis typu Time, tak to už je hodně na pováženou. Ty průzkumy ale znamenají, že Američané úplně neztratili rozum. Možná rozum ztratila velká část jejich politické reprezentace, ale nikoli ti lidé, což je na druhou stranu zpráva dobrá. Pro mě je toto nejlepší článek, jaký jsem za poslední dobu četl,“ přiznává Petr Žantovský.

Důvěryhodnosti médií se týká i druhé téma. „Dostala se mi do ruky dvojice vědeckých časopisů. Jeden se jmenuje Slovenský národopis a druhý Národopisná revue. Píší do nich podobní autoři, lidé ze slovenských i českých akademických kruhů. Proč o tom mluvím, když odborný tisk nebyl nikdy předmětem našeho povídání? Nebyl by ani nadále, kdyby obsahem těchto dvou časopisů nebyly dnes tolik diskutované fake news, konspirační teorie a podobně. Konkrétně Národopisná revue 4/2017 loňské číslo, obsahuje materiály nazvané například: ‚Apokalyptické vízie konšpiračných teórií na slovenských antisystémových internetových stránkach‘. Nebo: ‚Argumentačné stratégie zástancov konšpiračných teórií v slovenských internetových diskusiách‘. Další: ‚Současné démonologické pověsti a jejich katalogizace‘. A tak dál,“ cituje mediální analytik titulky z Národopisné revue.

Od vědců je to jiné než od Jandových Evropských hodnot

Slovenský národopis, druhý z časopisů, které se k němu dostaly, byl dokonce z roku 2015. „Tedy bezmála tři roky starý. Ale píší tam stejní autoři – paní Panczová, pan Bahna a podobně. A poslyšte zase ty titulky: ‚Stručný úvod do tematiky sprisahaneckých – tedy spikleneckých – teórií‘. Dále: ‚Kognitívny a evolučný kontext šírenia konšpiračných teórií‘. Nebo: ‚Kognitívne skreslenia ako súčasť sprisahaneckých teórií‘, Také: ‚Individuálno-psychologické charakteristiky konšpiračného teoretika‘. A tak dál. Upozorňuji na to z jednoho velmi vážného důvodu už i proto, že se sám profesně pohybuji na akademické půdě, a tak vím, že tohle je symptom velice nebezpečného jevu, že se nám politický boj proti názorovým konkurentům – nechci říkat protivníkům – dostává do úplně jiné polohy,“ konstatuje pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Je to zcela něco jiného než Jandovy Evropské hodnoty a jejich tzv. analýzy, „Tam víme, že proti nim stojí analýza jejich ‚analýz‘ od akademických odborníků z Ústavu mezinárodních vztahů a dalších, kteří říkají, že je to bezcenný blábol a subjektivní názor, který nemá žádné akademické opodstatnění a žádnou relevanci. To, že pak s tím různí čeští novináři pracují jako se slovem Božím, je jiná věc. Ale tady se ocitáme v nebezpečných polohách, protože se politická vůle nepustit ke slovu konkurenční myšlenku dostává na akademickou půdu, do odborného prostředí, a když se jedná o takovéto časopisy, které jsou recenzovány, vydávány vědeckými nebo akademickými institucemi, tak v tu chvíli získávají naprosto automaticky na obrovské relevanci a důvěryhodnosti. A to nejen u lidí, kteří se zabývají třeba národopisem,“ podotýká mediální odborník.

Dramatická paralela se selháním intelektuálů ve třicátých letech

Netuší však, co zrovna v národopisném časopise dělají tak rozsáhlé a víceré analýzy nějakých „sprísahaneckých“ teorií. „To už mi přijde jako hodně samoúčelné. Vidím v tom – a nejsem konspirátor ani paranoik – jednoznačný záměr přesvědčit veřejnost o tom, že konkurenční myšlení je špatné, neboť to říkají i vědci, jimž se dlouhodobě důvěřuje, protože na to mají tituly, vědeckou minulost, a tou za to ručí. Myslím, že to je, jak říkal Karel Čapek, selhání intelektuálů. Takové selhání intelektuálů jsme zaznamenali v Německu ve třicátých letech, kdy mnozí intelektuálové, spisovatelé či vědci propadli rasovým teoriím, které přinášel nacismus. A vlastně dali jakousi prvotní relevanci tomu šílenému režimu, který potom nastal a který rozpoutal druhou světovou válku, největší v dějinách lidstva,“ připomíná Petr Žantovský.

Jan Hamáček

  • ČSSD
  • Pověřen vedením ministerstva zahraničních věcí
  • 1. místopředseda vlády

Považuje to za nebezpečný jev a upozorňuje na to i z toho důvodu, aby se lidé rozhlédli i ve svých oborech. „Protože – opakuji – koho by napadlo hledat v Národopisné revue, když národopis je částečně kulturní antropologie, je to zájem o historii nějakého národa, tak co tam mají co dělat nějaké konspirační teorie. Takže se podívejme, zda o konspiračních teoriích píší třeba i časopisy zabývající se fyzikou, chemií, biochemií, lékařstvím a dalším, protože koneckonců Mengele byl také lékař. Tak to nechme jako poměrně dramatickou paralelu. Tím nechci říct, že autoři, kteří se propůjčují k sepisování těch jakože vědeckých textů do vědeckých časopisů, jsou srovnatelní s osvětimským vrahem Mengelem. Ale to jádro problému je velmi podobné,“ varuje mediální analytik.

Program ČT1 se opravdu vztahoval k letošnímu začátku prázdnin

V pátek si na svůj svátek koupil časopis, jaký si běžně nekupuje, a to televizní program. „Já se v televizi dívám jen na zpravodajské a publicistické pořady, a ty mívají zpravidla stálé časy, takže nepotřebuji listovat v časopisech s televizními programy. Ale tentokrát jsem si jeden z nich koupil a podíval se, co nám vysílá například program ČT1 a čím tedy opodstatňuje své mnohamiliardové roční vyhazování peněz. Začnu pátkem: ‚To je vražda, napsala‘. Béčkový krimiseriál z osmdesátých let, který prošel už všemi komerčními stanicemi, a tak nám ho teď dává Česká televize. Dále ‚Přátelé Zeleného údolí‘. Český televizní seriál někdy z osmdesátých let, takže se vracíme do časů pozdní normalizace. Potom ‚Dítě‘, povídka z cyklu Bakaláři z roku 1976. Kdo si ten cyklus pamatuje, tak ví, že to byly divácké příběhy přepsané televizními scenáristy, což byla velmi laciná studnice námětů. Sakumprásk byl ten cyklus velmi pitomý, ale byla to pěkná výplň toho normalizovaného televizního času,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

To ho přimělo k tomu, aby se podíval na obálku časopisu, který rok vlastně máme. „Ale na té obálce opravdu bylo datum 29. června 2018. Hned po Bakalářích máme ‚Příběhy slavných‘ Vladimír Ráž, herec. Po všech možných AZ kvízech a podobně jsme se večer mohli podívat na ‚Svatojánský věneček‘, českou pohádku. A potom jsme odměněni ‚Herculem Poirotem‘, seriálem, který je sice výborný, avšak také už více než patnáct let starý a viděli jsme ho už několikrát na všech komerčních televizích. Na závěr německý seriál, jedenáct let starý, ‚Kriminalista‘, slušný, profesionálně odvedený, ale už mnohokráte odvysílaný. Koukl jsem i na víkend, jestli se nemýlím a nebude to o víkendu nějaké lepší. Začínáme ‚Vo modrým ptáčku‘, českou pohádkou z roku 1968. Rok 68 by napovídal, že by to mohla být nějaká obrodná pohádka, ale o modrém ptáčku? No nevím, modrý ptáček tehdy ještě nelítal ani nad ODS, protože ještě nebyla. Tak nevím, co to je za pohádku, ale byla jistě dobrá,“ předpokládá mediální odborník.

Drama podle Majerové bylo tak bolševické, až to bučelo

Následují dva díly seriálu „Slovácko sa nesúdí“, samozřejmě ze sedmdesátých let. „Dále ‚Columbo‘, sto padesát let starý, tisíckrát na všech programech viděný seriál, avšak v České televizi nám je předváděn, že to je jaksi těch sedm miliard, které budeme utrácet za Českou televizi. Dále ‚Robinsonka‘, české drama podle Marie Majerové. Nic proti tomu filmu, hrála v něm sestra Libuše Šafránkové, byla půvabné děvčátko, s ní hrál Petr Kostka, ale bylo to tak bolševické, až to bučelo. Také to vzniklo v roce 1974. A co následuje? ‚Hercule Poirot‘, pochopitelně. A teď hlavní večerní program, ten je zvlášť dobrý. ‚Sedmdesát smíchů Karla Šípa‘. Když pominu, že máme každý týden tu jeho hlavní estrádu Všechnopárty, tak Šíp je hlavní hvězda České televize, to je opravdu originální umělec a originální veřejnoprávní produkce,“ podivuje se Petr Žantovský.

„A aby nám nebylo líto, že bylo Všechnopárty v repríze už před polednem, tak si večer tedy vrzneme – čtu to – ‚velký zábavný pořad plný skvělých scének, zábavných písniček a osobitého humoru Karla Šípa‘. To bude fakt úžasné. No a neděle? Sváteční program začíná čím jiným než povídkou z cyklu Bakaláři. Změna je v tom, že je to jiná povídka než v pátek. Je také z cyklu Bakaláři ze sedmdesátých let. Dále ‚Příběhy slavných‘ Karolína Slunéčková, to byla známá, myslím, že u komunistické strany dobře zapsaná umělkyně, tak to je také typicky sváteční veřejnoprávní program. V pátek byly ‚Příběhy slavných‘ s Vladimírem Rážem, tak v neděli je pořad ‚Úsměvy Vladimíra Ráže‘. Následuje seriál ‚Velké sedlo‘, úžasná věc,“ poznamenává s notnou dávkou ironie mediální analytik.

Odpovídat na zmizelé miliardy ředitel určitě nebude

Ve stejném duchu pokračuje konstatováním, že jediný opravdu unikát, který čouhá z toho veřejnoprávního programu, jsou Otázky Václava Moravce. „Bez těch se přece nemůže žádná neděle obejít. A pak jedeme dál. ‚Sňatky z rozumu‘, český seriál ze šedesátých let, ‚Chalupáři‘, český seriál ze sedmdesátých let, dokonce hned dva díly po sobě, ‚O mrtvých jen dobře‘, česká detektivka, taková hodně normalizovaná z roku 1985. Dál už tím nebudu zatěžovat. Ale když jsem projel program ČT1 na celý týden, tak jsem z toho programového magazínu zjistil, že nejčastějším pořadem jsou povídky z cyklu Bakaláři, dále estrády s různými umělčíky a baviči. Zapomněl jsem dodat, že skoro každý den dávají také ‚Jsou hvězdy, které nehasnou‘ s panem Hronem, o němž dokonce ten samý časopis napsal, že je to velmi uvadlá hvězda, na kterou se zapomnělo. Tak na hvězdy v jeho podání se zřejmě nezapomíná,“ poukazuje Petr Žantovský.

Dále zjistil, že četností následuje seriál „To je vražda, napsala“ a potom všichni ti Columbové, Taggartové a další archiválie světové kriminální produkce. „Ty jsou v první řadě – domnívám se – asi velice laciné k pořízení. To je, prosím, hlavní profilové zaměření prvního programu České televize. Tak se tážu, kde mizí těch sedm miliard korun ročního rozpočtu a kam zmizely další uspořené miliardy z fondu televizních poplatků po panu bývalém řediteli Janečkovi. Myslím si, že nám na to stávající pan ředitel neodpoví. Proč by měl? Vždyť ho k tomu nic nenutí, je tam zapikolovaný na dalších více než pět let a je mu tam dobře. Takže podle českého hesla ‚smrádek, ale teplíčko‘, se může Česká televize tímto způsobem dále věnovat svému veřejnoprávnímu počínání za naše peníze. Protože opravdu nevím, jestli tahle Poslanecká sněmovna najde odvahu, aby s touto nemocí českých médií a české společnosti začala něco pořádného a systematického dělat,“ váhá mediální odborník.

Neuvěřitelná otázka moderátorky, která asi odezírá z Tuskových rtů

Aby se České televizi nevěnoval jen tím, co „atraktivního“ přichystala svým koncesionářům na začátek prázdnin, přidává i otřesný zážitek ze sledování čtvrtečního vydání pořadu Horizont ČT24. „Moderátorka Scharffová tam položila neuvěřitelnou otázku. Šlo o debatu mezi lídrovskými zeměmi Evropské unie a Visegrádskou čtyřkou plus Rakousko, při níž si moderátorka dovolila položit hostovi tuto otázku, cituji ji doslova: ‚Neškodí si Česká republika a Slovenská republika tím, že se spojují s Polskem a Maďarskem, které jsou na hranici demokracie a právního státu?‘ Když si tu větu rozebereme, tak zjistíme, že jsou v ní nejméně tři důvody k obrovskému pozastavení a naštvání. Za prvé. Jak si může Česká republika a Slovenská republika škodit tím, že je ve společném poměrně neformálním svazku s jinými regionálními zeměmi bývalého sovětského sektoru a je v tomto svazku už několik desítek let?“ ptá se Petr Žantovský.

Tomio Okamura

  • SPD
  • Předseda hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD)
  • místopředseda PS PČR

To je podle jeho názoru dost bizarní, tím spíš, že ty země jsou také členy Evropské unie. „Takže škodí si nějaká země Evropské unie tím, že se spojuje s jinou zemí Evropské unie? Tak zní překlad té otázky. Druhé zastavení je, jak přišla paní moderátorka na to, že Polsko a Maďarsko jsou ausgerecht na hranici demokracie a právního státu? To odezírá ze rtů Donalda Tuska, který takovéhle blbosti říká z řečniště evropských institucí? No asi, nebo jí to napsal nějaký dramaturg nebo editor nebo tomu snad dokonce věří? Já nevím, ale jsem z toho zděšen, jak si dovolí taková z hlediska geopolitiky, protože geopolitika středoevropského prostoru byla klíčová ve všech předchozích světových konfliktech, zcela nicotná bytost hodnotit naše nejbližší spojence tak dehonestujícím způsobem?“ nechápe mediální analytik.

Nikdo z těch, kdo kritizoval ČT před volbami, ještě nic neudělal

Nedivil by se, kdyby velvyslanci Polska a Maďarska okamžitě zareagovali diplomatickou nótou. „Protože tohle je výraz veřejnoprávního názoru. Vždyť před časem nás Česká televize poučila, že ona má názor. Takže když má názor, tak předpokládám, že každý, komu dovolí vylézt na svou obrazovku – těch, co smí, už je samozřejmě čím dál méně – je nositelem názorů České televize. Takže Česká televize se za naše peníze domnívá, že naši nejbližší spojenci trpí deficitem demokracie a právního státu. To je skutečně na pováženou. Byl bych opravdu zvědav, pokud náhodou budeme mít někdy nějakého ministra zahraničí – od těch dvou, co tam teď budou tu trafiku obsazovat, pan Hamáček formálně a pan Poche neformálně, to neočekávám – jestli by se postavil k České televizi čelem a řekl: ‚Přátelé, ale tohle nesmíte. Vy nám nemůžete kazit zahraniční politiku a vztahy k nejbližším a dlouholetým spojencům. To je fatální geopolitická chyba a bacha na to´,“ přiznává Petr Žantovský.

Od zmíněných politiků sociální demokracie však takový krok nečeká ani náhodou. „Já to vlastně nečekám už od nikoho z té naší politické scény, protože zatím nikdo z těch, kteří nejhlasitěji kritizovali Českou televizi před volbami, ještě neudělal nic pro to, aby se něco změnilo. Pokud vím, tak Okamurova SPD má nějaké legislativní záměry a držím jí palce, aby ji ta vůle nepřešla. Pan premiér ztratil zájem o Českou televizi přesně v okamžiku, kdy vyhrál volby, a od té doby navzdory jeho velmi – řekl bych – aktivnímu vyjadřování kritických názorů na adresu České televize je po předchozím zájmu veta. Je mi to dost líto, protože nikdo jiný v této zemi nemá v tuto chvíli větší možnost něco dělat s tím bolákem, než je naše vláda a premiér. Tak čekám, že třeba ještě někoho napadne, že to téma nebylo tak úplně k zahození,“ dodává mediální odborník.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Putin je malý. Jak to, že Putin není mokrý? V Rusku se to vůbec nemělo pořádat, zakončil Bosák na ČT mistrovství světa

21:00 Putin je malý. Jak to, že Putin není mokrý? V Rusku se to vůbec nemělo pořádat, zakončil Bosák na ČT mistrovství světa

Francie porazila na mistrovství světa ve fotbale Chorvaty 4:2. Při předávání poháru se na moskevský …