„Člověk přijde, policista ho zastaví, on požádá o azyl a daný stát má povinnost s ním azylové řízení zahájit. Takových jsou tisíce denně,“ vysvětluje Janda, proč ani velký počet policistů a vojáků na schengenských hranicích nemůže migrační krizi zastavit.

Uplatňujme princip první bezpečné země

K tomu by mohlo dojít jen v případě, pokud se politicky rozhodneme uplatňovat princip první bezpečné země. „A například v části Libye zajistíme dostatečně velká a námi chráněná důstojná azylová centra, kde budeme poskytovat potřebným to, co je původním smyslem azylu – bezpečí a základní životní potřeby,“ vysvětlil možný způsob řešení celého problému Janda.

S tím ale musí být spojen princip vynucených návratů. „Pokud člověk v azylovém řízení nezíská právo pobývat na území daného státu, není možné mu jen předat papírek ‚odjeďte‘ a pak se o něj nestarat,“ upozorňuje Janda s tím, že pokud je tomu jinak, tak migranti – jak data a realita ukazují – prostě uvnitř Evropy zmizí.

Návraty nelze jen doporučovat

Za systémový problém Janda považuje to, že dnešní návratová směrnice návraty pouze doporučuje. „To se musí změnit. Na papíře, ale hlavně v realitě. Dosavadní návratová politika je masivně neúčinná a tohle je jeden z hlavních důvodů,“ podotkl.

Za nutné považuje udělat také to, do čeho se nikomu kromě Dánů moc nechce. A sice provést cílenou a nekompromisní komunikační kampaň. „Musíme investovat hodně peněz do toho, aby všichni běženci od Sýrie po Libanon přesně věděli, co je v Evropě čeká. To znamená nekompromisní vynucování v Evropě platných pravidel, standardů jednání, či jaké přesně podmínky budou mít během a po azylovém řízení. Že na ně nečekají honosné domy či natěšené manželky. Je naprosto nezodpovědné, že ty lidi pod tlakem necháváme v rukou pašeráků, kteří jim nalžou cokoliv,“ zkritizoval Janda současný stav ohledně migrační krize.