Úvodem režisér Strach přemítal, jaký film natočit, aby zabodoval nejen u grantových komisí, ale i u festivalových porot a nejlépe u celého progresivního levicového diváckého spektra. „Hlavním hrdinou by zde muselo být dítě, třeba syn afghánských migrantů do Holandska, kde je takový človíček šikanován tamními dětmi, samozřejmě musí propadnout drogám. Měl by tam být i nějaký rozměr zelené tematiky a vše by to mělo končit tragicky sebevraždou.

Kdybychom se zde třeba dotkli i genderu nebo LGBT, tak by to bylo super, to by byla taková třešnička na dortu, bonus navíc. Já myslím, že s takovým filmem se dá vyhrát v dnešní době skoro každý festival,“ definoval Strach obsah, který dnes lidi zajímá.

Vytvořit takový film a být za něj oceněn prý není jeho ambicí. „Přiznám se, že to ne, protože já se i žánrově pohybuji trochu mimo festivaly, mimo poroty a mimo grantové komise,“ podotkl s tím, že se mu více líbí, když jdou lidi do kina, a když tam jdou dobrovolně. „Zažijí zde emoce a nějaký rozměr nadsázky a legrace,“ dodal, co by rád, aby si po zhlédnutí jeho tvorby lidé z kin odnášeli.

Původní zdroj ZDE.