V úvodu se Červíčková pustila do vysvětlování, proč odmítá přijetí padesáti syrských dětí bez rodičů, které žijí v nuzných podmínkách v řeckých uprchlických táborech. Podle ní je prý nutné hledat především systémové řešení. Zdůraznila také, že Česká republika pomáhá. A to přímo na místě, jelikož jsme součástí systému pomoci migrace.
Zapochybovala také nad tím, jak se tam vlastně tyto děti dostaly, když mají být údajně osiřelé. Se vztyčeným ukazováčkem tak poukázala na Švédsko, které přijalo část sirotků, aby pak došlo ke zjištění, že tyto děti mají příbuzné, jenž okamžitě požádali o sloučení rodiny.
„Finančně pomáháme, tady jde ale o sirotky, kteří se teď nemohou vrátit do Sýrie a žádnou rodinu nemají,“ argumentovala europoslankyně Šojdrová a upřesnila, že finančně přispíváme jen do společného rozpočtu EU.
Jaroslav Miko se přihlásil o slovo s tím, že sám uprchlické tábory navštívil. Na základě toho, co viděl, prý nemůže fungovat Červíčkové nápad pomoci pouze materiálně. „Podmínky v táborech se mi také nelíbí, děláme, co je v našich silách,“ odpověděla Červíčková s tím, že kromě toho souhlasí s pomocí dětem bez ohledu na národnost.
Jak se mohou adoptivní rodiče kulturně připravit na přijímání cizích dětí, když ani neví, zda jsou ze Sýrie, nebo Afghánistánu? „Mezi syrskými a českými rodinami není diametrální rozdíl, jak se na první pohled zdá,“ míní Miko a zdůrazňuje, že se navíc nejedná o vytrhávání dětí z pro ně blízkého prostředí, ale ze špatných podmínek v uprchlických táborech.
„Nevíme ani, jestli by převoz dětem do Evropy skutečně prospěl,“ zapochybovala Červíčková. Šojdrová připomněla, že OSN pomáhá, aby se ohrožené děti dostaly především do bezpečí. „Více než dvě stovky dětí už byly převezeny do Velké Británie, další do Estonska. A dokonce i Slovensko se už ujalo deseti dětí, které si brzy převezme,“ upřesnila europoslankyně.
Ozvala se i kritika Červíčkové z přítomného publika za to, jak může jako žena prohlásit, že peníze na pomoc těmto dětem jsou dostačující. „Není ale vůbec jednoduché přemístit syrské občany k nám,“ zopakovala na svou obhajobu a zmínila, že když v Sýrii sama žila, poznala, že děti tam mají skutečně nejen jinou mentalitu, ale také víru. A potřebují odbornou pomoc.
Ing. Michaela Šojdrová
„Nerada bych, abyste se setkali se zklamáním,“ řekla směrem k publiku s tím, že problémy mohou vyvstat i v případě adopce českých dětí, natož syrských. „Co když bude to dítě mít tak složitý životní příběh a českou rodinu nepřijme?“ ptala se Červíčková.
Následně z publika vystoupila žena, která Šojdrové předala bílou růži symbolizující památku pro oběti terorismu. „Byla bych nerada, aby se z údajných sirotků stali naši budoucí vrazi,“ uvedla a připomněla vraždy, které migrační krize přinesla. Na otázku, proč jsou mezi sirotky převážně chlapci, Šojdrová sdělila, že je syrské rodiny posílají brzy pryč, aby nemuseli pod hrozbou vysokých pokut nastoupit na povinnou vojenskou službu.
„Do Česka by mohlo přijít ale klidně tři sta, nebo čtyři sta lidí a pořád to není tak hrozné,“ sdělila Šojdrová závěrem k tomu, jestli se k padesáti sirotkům náhodou nakonec nepřipojí ještě jejich příbuzenstvo. „V roce 2015 česká vláda, ve které byl i Andrej Babiš, uvažovala o přijetí 1500 uprchlíků,“ uzavřela.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
