Nicméně je podle ní dobře, že byla socha uložena do depozitáře, protože už několikrát došlo k incidentům, že byla socha pomalována či jinak zněčištěna. „Mnohem lepší by bylo, kdyby pomník stál v Rusku, aby ho už nikdo nemohl zneuctít. Přáli bychom si, aby pomník byl předán ruské straně. Předán nebo prodán. Jak to česká vláda, nebo ten pán z Prahy 6, bude považovat za možné,“ vyslovila své přání.
Jejich rodina na odkup pomníku prostředky nemá, ale Koněvová by si přála, aby sochu koupil ruský stát, vzhledem k tomu, co Koněv udělal pro Rusko a Evropu. Dodala, že nabídky přišly už od gubernátorů i soukromých osob, ale byla by raději, kdyby se jednalo o mezistátní jednání. Dodejme, že starosta Kolář tvrdil, že sochu k převzetí nabízel, ale nebyl o ni zájem.
V rozhovoru byl zmíněn i návrh ruského poslance, aby socha stála naproti českému velvyslanectví v Moskvě. Koněvová řekla, že sama proti tomu nic nemá, ale nezdá se jí, že by se jednalo o moudrý krok. „Je to až dětinské. My uděláme tohle, vy odpovíte takhle... To není seriózní přístup.“
Fotogalerie: - Mše se Zemanem
Komentovala také teorii, že úloha jejího dědečka v roce 1968 byla, aby zaštítil sovětský zpravodajský průzkum. Šíření této teorie považuje za další snahu o získání politické pozornosti. „Dědeček samozřejmě nemohl provádět výzvědnou činnost. Neodpovídalo to jeho postavení, lidskému charakteru, ani úkolům, které plnil. Byl velitelem vojsk Varšavské smlouvy a věděl toho hodně, mimo jiné, o organizaci československé armády. Jeho návštěva Československa v roce 1968 nebyla výzvědná. Takové tvrzení je neprofesionální a směšné. Jeho úkolem bylo spíš najít způsob, jak vyřešit vzniklý problém bez krveprolití. Vyřešit situaci poklidnou cestou. Bez zásahu vojsk. Jestli se to podařilo nebo ne, je obtížné říci, ale rozhodně nešlo o výzvědnou operaci. Měl diplomatické poslání,“ vysvětlila.
K potlačení maďarského povstání Anna Koněvová řekla jen, že situace byla složitá a není připravena o tom fundovaně hovořit.
Fotogalerie: - Komorní Vítkov
Maršál Koněv měl prý Československo velmi rád a kvůli tomu začala jeho vnučka studovat češtinu. „O Česku se v naší rodině hodně hovořilo. Děda se přátelil s Ludvíkem Svobodou, společně bojovali na východní frontě. Šlo o pravé přátelství. Setkávali se nejen na přehlídkách, ale bavili se spolu a projednávali různé otázky. Dědeček pravidelně jezdil na dovolenou do Karlových Varů. V Moskvě k němu přijížděli hosté z Československa.“ Dodala, že si její dědeček vážil Čechů jako činorodého, pracovitého a tvořivého národa.
Situací s pomníkem byla proto překvapena. „Vždycky se mi zdálo, že Češi si váží památek z různých historických období. Zdá se mi, že česká mentalita je taková: když už postavili pomník, tak ať stojí. Nelíbí se vám? Tak vedle postavte svůj a starý nechte na pokoji. Situace, která teď vznikla je čistě politická a neodpovídá tradičnímu českému přístupu, který jsem popsala. Zdálo se mi, že jste vždy usilovali o ochranu všech historických památníků. Proto jsou zachovány vaše historická města a ve vaší zemi je tolik různých pomníků. Česko je historickou perlou celé Evropy.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kas
