„A co komunistické zločiny. To o nich nevěděl? To víš, že jo,“ postupně pokřikoval pán v obleku sedící vedle mě. Beseda Ludvík Svoboda: voják – politik – symbol dopadla jako verbální mela historiků, pamětníků, amatérských znalců a posluchačů. Nedávno se konala k 50. výročí konce výkonu jeho prezidentské funkce. Spolupracovali na ní Muzeum paměti XX. století s Muzeem československých legií, kde se i konala. Ale nepředbíhejme.
Různé zajímavosti o Svobodovi
Svoboda sloužil již za první světové války v československých legiích a zúčastnil se i památné bitvy u Zborova na Ukrajině. O tomto úseku jeho života hovořil koordinátor publikační činnosti z Československé obce legionářské Michal Rak. „Ve všech bojích se projevil jako velice schopný důstojník. Obdržel několik pochval za dobře vedené operace,“ sdělil a ještě zmínil: „Velice zajímavým artefaktem v našich sbírkách je smuteční stuha z věnce legionáře Vladimíra Pavláska. Ten s ním sloužil u třetího střeleckého pluku a později v republice se stal diplomatem, působil v zahraničí na různých velvyslanectvích, naposled ve Vídni. Také se zúčastnil Pražského povstání. Když zemřel, tak generál Svoboda poslal věnec. Ze vzpomínek rodiny víme, že byli blízcí kamarádi a během tarnopolského ústupu byl Pavlásek těžce zraněn, Svoboda ho na zádech odnesl na obvaziště a zachránil mu tím život.“
Osobní archiv Ludvíka Svobody převzal do své péče Národní archiv v Praze v roce 2017 a předcházelo tomu více než jedenáctileté jednání s jeho rodinou. Jde o tisíce písemností a artefaktů. Například dokumenty související se snahou utajit Svobodův odchod do ilegality v roce 1939. Tedy výzva mlynářského společenství v Uherském Brodě k mlynářské zkoušce v roce 1942 a potvrzení o zaplacení jím převzatého důchodu, přestože ho přebíral jeho švagr, u nějž byl Svoboda hlášen jako mlynářský učeň. „Jedním z nejcennějších předmětů ve fondu je Řád Suvorova první třídy,“ doplnil archivář Roman Štér ze zmíněného archivu.
Fotogalerie: - Spory o Svobodu
„Letos si připomínáme dvě výročí spojené s Ludvíkem Svobodou. V listopadu si připomeneme 130 let od jeho narození a nyní uběhlo 50 let od jeho konce v prezidentském úřadu,“ uvedl svůj příspěvek vedoucí oddělení historického vzdělávání Muzea paměti XX. století a autor ceněného životopisu o Gustávu Husákovi Michal Macháček. Zdravotní stav prezidenta byl, jak řekl Macháček, zpočátku dobrý. Dokázal, byť v kmetském věku, ještě vylézt na Rysy a lyžovat. „S jeho zdravotním stavem to šlo z kopce na začátku sedmdesátých let. Pravděpodobně se na tom podepsaly kauzy, kdy byla ukončena činnost jeho poradního sboru… A pak otázka druhého dílu jeho pamětí, který byl zakázán…,“ dodal Macháček s tím, že si Svobodova manželka stěžovala, že lékařská péče o něj nebyla úplně nejlepší. Už v roce 1974 byl sepsán Svobodův nekrolog, přičemž generál se pak překvapivě zmátořil a zemřel až o pět let později.
Chaotická přestřelka názorů
Vojenský historik a autor aktuálního životopisu Symbol Ludvík Svoboda Jiří Fidler naznačil některé současné lži o bezesporu nejchrabřejším československém prezidentovi. Reagoval kupříkladu na článek Tomáše Koloce v Krajských listech, kde jsou podle něho některé nepravdy. „Je tam napsáno, že Ludvík Svoboda chtěl v rámci nemoci abdikovat, ale rodinná klaka manželky a dcery tomu zabránila, protože nechtěla přijít o dobré bidlo a finanční prostředky,“ zmínil jednu z nich. Také se pustil do knihy České průšvihy 1945 – 1948, kde jsou z kolektivu autorů nejvýše jmenováni Petr Pithart a Jan Urban. „Velká část je tam věnována takzvanému masakru na Švédských šancích u Přerova. Ještě, že se toho pan doktor František Hýbl z Přerova, který celou věc objasnil, nedožil. Vinu za tento masakr házejí na prezidenta Beneše a ministra obrany Svobodu. Nejhorší na tom je, že se vůbec nevyznají v reáliích a popisují jednotky tak, jak v té době neexistovaly.“ Knihu vydalo zpravodajské médium HlídacíPes.org, které má ve svém podtitulu heslo „žurnalistika ve veřejném zájmu“.
Dále bylo řečeno, že oproti jiným komunistickým prezidentům byl Svoboda jazykově skvěle vybaven a spolubojovníci na něj vzpomínali jako na přísného, ale otcovského velitele. Velkou debatu otevřel ředitel Muzea paměti XX. století Petr Blažek ohledně „rudého Svobody“, když se zeptal: „Kdy Sověti začali během druhé světové války vnímat, že je Svoboda jejich člověk? Jak to bylo s jeho vstupem do KSČ? Jakou měl jako ministr roli v čistkách na ministerstvu národní obrany po roce 1948, kdy stovky lidí byly vyhozeny a skončily na Mírově a v lágrech? Proč se zachoval v srpnu 1968 tak, jak se zachoval?“
„Rusko pro něj bylo tím mohutným dubiskem, což je termín, který nemám rád, o které se menší slovanské národy mohou opřít. Svůj vztah k Rusku nikdy nezměnil… Bolševici pro něj, jako pro legionáře, byli nepřáteli Ruska… Nicméně pak konflikt s komunistickou stranou neměl, jakož ani s žádnou jinou… Uvědomte si, že Svoboda byl jmenován ministrem obrany v roce 1945 a působil jako loajální člen ve všech koaličních vládách do roku 1948 jmenovaných Benešem… Můžeme o něm říkat, že byl zaprodaný nebo naivní, ale když se na to podíváte tehdejšíma očima, tak se pro něj zase tolik neměnilo… Tvrzení, že byl tajným komunistou, se zatím nikomu nepodařilo potvrdit… ,“ řekl za různého přerušování a při přívalu dalších jiných dotazů Fidler.
Podle Blažka Svoboda opakovaně přitakával komunistickému režimu. Podle novinářky a komunistky Moniky Hoření byl: „Symbol vlastenectví a hrdinství a myslím si, že každá historická postava má různé klady a zápory. Ludvík Svoboda pro mě má jednoznačně více kladů… I u spojeneckých lídrů, a můžeme začít Churchillem, rasistou, je to stejné...“ „Ty vole, to je neuvěřitelný,“ ozvalo se mezitím sálem. „A na ty popravený lidi, na ty kašlem?“ ozvalo se dál.
Při této debatě si člověk uvědomil, jak důležitá je při podobných akcích role moderátora. Debata se zvrhla v překřikování jednoho druhým, různé výkřiky a verbální chaos. A přednášející dostali jen pramalou šanci něco vysvětlit či celistvě odpovědět na otázku. Byť je třeba také přiznat, že někdy své odpovědi koncipovali dost rozvláčně. Jestli relativně mladé Muzeum paměti XX. století, jehož zakládací listina je z roku 2019, chce podobným způsobem pořádat i další debaty, bude to jen promarněná příležitost. Ostatně nejvíce do řeči skákal právě Blažek, jenž by se zrovna do role moderátora hodil. Ve verbálním chaosu se člověk ztrácí, zbudou mu jen klipovité výkřiky.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasoval 1 čtenář)
Je Ludvík Svoboda zápornou postavou tuzemské historie?
autor: Jan Rychetský
