„A co komunistické zločiny. To o nich nevěděl? To víš, že jo,“ postupně pokřikoval pán v obleku sedící vedle mě. Beseda Ludvík Svoboda: voják – politik – symbol dopadla jako verbální mela historiků, pamětníků, amatérských znalců a posluchačů. Nedávno se konala k 50. výročí konce výkonu jeho prezidentské funkce. Spolupracovali na ní Muzeum paměti XX. století s Muzeem československých legií, kde se i konala. Ale nepředbíhejme.

Různé zajímavosti o Svobodovi

Svoboda sloužil již za první světové války v československých legiích a zúčastnil se i památné bitvy u Zborova na Ukrajině. O tomto úseku jeho života hovořil koordinátor publikační činnosti z Československé obce legionářské Michal Rak. „Ve všech bojích se projevil jako velice schopný důstojník. Obdržel několik pochval za dobře vedené operace,“ sdělil a ještě zmínil: „Velice zajímavým artefaktem v našich sbírkách je smuteční stuha z věnce legionáře Vladimíra Pavláska. Ten s ním sloužil u třetího střeleckého pluku a později v republice se stal diplomatem, působil v zahraničí na různých velvyslanectvích, naposled ve Vídni. Také se zúčastnil Pražského povstání. Když zemřel, tak generál Svoboda poslal věnec. Ze vzpomínek rodiny víme, že byli blízcí kamarádi a během tarnopolského ústupu byl Pavlásek těžce zraněn, Svoboda ho na zádech odnesl na obvaziště a zachránil mu tím život.“

Osobní archiv Ludvíka Svobody převzal do své péče Národní archiv v Praze v roce 2017 a předcházelo tomu více než jedenáctileté jednání s jeho rodinou. Jde o tisíce písemností a artefaktů. Například dokumenty související se snahou utajit Svobodův odchod do ilegality v roce 1939. Tedy výzva mlynářského společenství v Uherském Brodě k mlynářské zkoušce v roce 1942 a potvrzení o zaplacení jím převzatého důchodu, přestože ho přebíral jeho švagr, u nějž byl Svoboda hlášen jako mlynářský učeň. „Jedním z nejcennějších předmětů ve fondu je Řád Suvorova první třídy,“ doplnil archivář Roman Štér ze zmíněného archivu.