Ze začátku se Poláček moderátoru Pavlu Štruncovi svěřil, že na tom, že „uměl pracovat s blbostí“, založil svoji kariéru. „Já si myslím, že já jsem úplně jiný typ novináře, než je běžné, jsou specialisté v novinařině na politiku, na ekonomiku, na sport a já jsem odborníkem na kraviny. Já jsem začal pracovat v Mladé frontě před devatenácti lety a velmi brzo se ukázalo, že když je potřeba někoho někam poslat, aby se koupal na silvestra ve Vltavě, nebo aby šel bydlet mezi Romy, nebo aby skákal s padákem, tak tam pošlou mě. Takže moje specializace byla dělat kraviny,“ představuje svoji kariéru novinář Tomáš Poláček a upozorňuje i na svou práci se slovy.

Vzpomenul i na poslední rozhovor s Arnoštem Lustigem. Poláček prý měl období, kdy „za někým přišel a on umřel“. U Lustiga to však nebyla „taková náhoda“, jelikož Poláčka sám kontaktoval s možností posledního rozhovoru. „On na konci toho rozhovoru říkal: ‚Tak čau bejku, čau kurvo.‘ Bylo vidět, že se chystá umřít. Já jsem řekl: ‚Arnošte a nechtěl byste ještě něco?‘ On říkal: ‚Miloval jsem vždycky jahodové knedlíky v Pařížské.‘ Já jsem řekl: ‚Já tam pro to skočím.‘ Tak jsem skočil do Pařížské, do nějaké restaurace pro tři knedlíky, on je snědl a asi o týden později byl mrtvej,“ vzpomenul Poláček s tím, že Lustig již věděl, že umře, a musel to být pro něho „moc hezký moment“.  

Poláček se rovněž rozhovořil i ohledně aktivismu novinářů. Prozradil, že mu velmi vadí bojový aktivismus, hraničící až s nesnášenlivostí. „Vždycky, když slyším sprosté nadávky na nějaké politiky, dejme tomu na Zemana nebo na Václava Klause, tak je mi to vždycky strašně líto,“ podotýká. Sprosté nadávky prý slýchává od značné části novinářů. Poláček se prý snaží být příkladem a nikomu nenadávat a nikoho „nepovažovat za nějakou svini“. „Snažím se držet hubu a krok,“ dodává.