Vzpomenul i na poslední rozhovor s Arnoštem Lustigem. Poláček prý měl období, kdy „za někým přišel a on umřel“. U Lustiga to však nebyla „taková náhoda“, jelikož Poláčka sám kontaktoval s možností posledního rozhovoru. „On na konci toho rozhovoru říkal: ‚Tak čau bejku, čau kurvo.‘ Bylo vidět, že se chystá umřít. Já jsem řekl: ‚Arnošte a nechtěl byste ještě něco?‘ On říkal: ‚Miloval jsem vždycky jahodové knedlíky v Pařížské.‘ Já jsem řekl: ‚Já tam pro to skočím.‘ Tak jsem skočil do Pařížské, do nějaké restaurace pro tři knedlíky, on je snědl a asi o týden později byl mrtvej,“ vzpomenul Poláček s tím, že Lustig již věděl, že umře, a musel to být pro něho „moc hezký moment“.
Poláček se rovněž rozhovořil i ohledně aktivismu novinářů. Prozradil, že mu velmi vadí bojový aktivismus, hraničící až s nesnášenlivostí. „Vždycky, když slyším sprosté nadávky na nějaké politiky, dejme tomu na Zemana nebo na Václava Klause, tak je mi to vždycky strašně líto,“ podotýká. Sprosté nadávky prý slýchává od značné části novinářů. Poláček se prý snaží být příkladem a nikomu nenadávat a nikoho „nepovažovat za nějakou svini“. „Snažím se držet hubu a krok,“ dodává.
Celý rozhovor můžete zhlédnout zde:
To, že odešel z Mladé fronty, když si ji koupil Babiš, prý byla čistě náhoda. Když se někdo baví o Zemanovi, tak Poláček musí myslet, že je kromě prezidentské funkce i otcem a starým pánem. „Takže když někdo v mém okolí řekne, že to je ovar, anebo když někoho vidím, jak si přeje, aby se mu zhoršovalo zdraví, tak je to pro mě naprosto nepochopitelná situace,“ řekl. Podobně to má Poláček i s exprezidentem Václavem Klausem, jehož si dle svých slov váží. „Třeba u Miloše Zemana já nejsem jeho fanouškem,“ poukázal na to, že jeho mírumilovný postoj stačí na to, aby byl označován za „zemanovce“. Neopomněl ani Václava Havla. Když se k němu doneslo, že prezident umřel, tak se prý rozplakal.
„Mě z toho bolí hlava, mě je z toho zle,“ pokračoval pak Poláček ve svém postoji k článkům navážejícím se do prezidenta Miloše Zemana, když Štrunc připomněl období, kdy se řešilo, zdali „má Zeman nohu“. Dle Poláčka to je „nelidské“. Naše děti prý nebudou nadávat ani na Havla, ani na Klause, a ani na Zemana. Všechny tři prezidenty prý ocení za to, že během jejich funkcí je naše země na „dosavadním vrcholu“.
Štrunc připomenul Poláčkova slova týkající se demonstrace na Letné. „Věřím, že to dnes bude pěkné, ale podobné demonstrace by asi neměl navštěvovat zpátečník, který například volí pravici, váží si Václava Klause, nepřeje nic zlého Miloši Zemanovi, roku 2015 nerozuměl jednání Angely Merkelové, roku 2016 chápal voliče Donalda Trumpa, nepovažuje Rusko za úhlavního nepřítele…“ citoval Štrunc. V jádře demonstrantů by tak nebyl zřejmě dobře přijatý. U většiny novinářů dnes dokáže Poláček určit jejich názory už jen z jejich sociálních sítí. I když Zeman či Klaus říkají něco jiného, než co se nám líbí, měli bychom si prý vyslechnout i jejich názor.
Ing. Miloš Zeman
Dle Poláčka mu velmi pomohlo cestování, kdy poznal i země jako Rusko a pochopil, že celý problém Ruska je mnohem „komplikovanější“. Rád by byl, aby mladí Češi poznali ruské lidi a opadla z nich určitá „rusofobie“. Ačkoliv Poláček vyrůstal jako anarchista, tak si uvědomil, že žijeme ve skvělé zemi, a stal se z něho prý velký vlastenec. Dodal, že u mladých lidí chápe demonstrování, neboť si sám prošel obdobím, kdy byl radikální, nechápe však, když toto období u někoho přetrvává i v pozdějších letech.
Došlo i na migraci. Poláček prý byl v šoku, když se kolem roku 2015 tleskalo, že sem proudí uprchlíci. „Já jsem velmi tolerantní, muslimy mám rád, ale říkal jsem si, že je tohle strašný problém. Je to hlavně strašný problém nejen pro mě, ale i pro moje děti,“ vrátil se do událostí sílící migrační vlny Poláček. Prý se najednou bál svůj názor říkat, jelikož si ho lidi, chválící politiku Angely Merkelové, zařadili jako xenofoba. Poláčkovi to přišlo velmi úsměvné, jelikož cestoval bez vyhranění a nikdy neměl xenofobní názory.
Celý rozhovor můžete zhlédnout ZDE.
autor: rak