Je možné reálně sledovat, že novým hnutím se daří získávat hlasy voličů, pomáhá k tomu i skutečnost, že dosavadní vládnoucí aktéři na tyto změny nedokážou pružně reagovat. I přesto, že se situace v každé zemi o něco málo liší, to, co v západním prostoru rezonuje, je jasné: „Chceme změnu a zbourat dosavadní establishmentové elity,“ přesně to zaznívá od nesystémových stran a jejich podporovatelů, říká Zámec.
Doposud probíhal vznik politických stran tak, že byl úzce spojen s tvarováním ideologií, které každou politickou stranu unifikují, připomněl Zámec. Dříve lidé hledali lidi s podobným přesvědčením a světonázorem za cílem vytvořit určitý politický program, se kterým později vystupovali ve veřejném prostoru, a hlavně, což je důležité, aby iniciovali vznik politické strany. Každá strana reprezentovala zvolenou ideologii.
Představa ideální lidské společnosti byla v podstatě spjata s každou ideologií. Komunisté například věřili, že po provedení určitých reforem dospěje společenství do socialistického statutu a do komunistického uspořádání. Sociální demokraté prý nevěřili v Marxovu revoluční teorii, naopak prostředky ke změně viděli v reformistických a nerevolučních metodách, které měly skoncovat se sociální nespravedlností. Co se týká konzervativců, ti viděli vizi společnosti v tradičním hierarchickém uskupení, úctě k autoritám a předkům, ekonomickém liberalismu či křesťanských hodnotách.
Fotogalerie: - Tváře Krymu
Jedním z dalších důležitých faktorů byla podle Zámce studená válka, která spojila demokratické strany v mnoha zemích v rámci boje zadržování komunistické moci. Celý poválečný politický systém v Itálii byl založen na tom, že společnost byla rozdělená do čtyř linií. Existovalo paradigma levice a pravice, náboženské, zahraničněpolitické v kontextu studené války, a to ze všech nejdůležitější, parlamentní. Podobně tomu bylo i v ostatních zemích, i zde politické spektrum ovládaly dvě strany či bloky ve snaze společně čelit rudému nebezpečí. „Politický systém v minulém století byl provázán silnou vazbou na politické katechismy a konsenzus v kontextu studené války a pojmenování společného nepřítele,“ dodal komentátor.
S příchodem nejrůznějších informačních a investigativních serverů a celkovým rozvojem internetu a sociálních sítí se k obyčejným lidem začaly dostávat diskreditující materiály o vládách, kterými je dnes doslova zaplaven celý svět. Politické strany, které byly dříve považovány za legitimní a konající dobro, mají k blahobytu celé společnosti jakýsi dvojsmyslný postoj, což značí nedůvěru v politickou reprezentaci. Mnoho stran tak ztratilo své příznivce a ti ustanovili nové rozložení politických sil.
Politika se odehrává na scéně a za scénou, zdůraznil Zámec. Scéna jsou ideje, sliby, ale zákulisí je realita. Veřejnost musí prostor za scénou považovat za legitimní, jinak nemůže demokracie fungovat. „Dnes už to nefunguje tak, že podobně smýšlející jedinci vstoupí do mnohohlasného veřejného prostoru, ve kterém hlásí své ideály, které později můžou, nebo nemusí získat podporu ostatních subjektů,“ uvedl s tím, že tento způsob je dnes na pokraji zhroucení.
Dnešní společnost je prý tak složitá a rozdělena na tolik částí, kde každá hájí pouze své zájmy, že neexistuje jazyk, jakým by se podařilo oslovit celek. Nutné je také zmínit nárůst vlivu korporací a podnikatelské sféry na politiku, který narostl do takových rozměrů, že je běžné, že korporace si kupují politický vliv stran, financují jejich volební kampaň, a tím je ve své podstatě kontrolují. „Poslední příčina je tak selhání levice. Po konci studené války se příval nadšení z ‚vítězství‘ rozvinul v koncept konce dějin, který znamenal, že ideologickým vítězem je americká verze kapitalismu a liberální demokracie,“ doplnil.
Původní zdroj ZDE.
Rozpad politického systému musíme podle Zámce sledovat se skepsí, abychom „neskočili na špek“. Rozpad nám známých struktur vede podle jeho názoru do nebezpečného neznáma, na které musí levice nabídnout lepší alternativu než nacionálně-pravicový konzervatismus, který představují současní populisté. „Levice musí nabídnout vizi solidárnější, transparentnější a spravedlivější společnosti. Reakce na kritiku sebe sama je totiž základem naší společnosti a nejhlubší definicí modernosti a celé euroatlantické společnosti,“ napsal na závěr.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: nab
