Bývalý prezident Václav Klaus přijal pozvání do podcastu časopisu Echo, který je prý jediným českým periodikem, které čte pravidelně.
A začal zostra. „Já myslím, že debata, jestli jsme, nebo nejsme Západ, je naprosto chybná. Nikdy jsem nemohl vydýchat, když jsem jako prezident jezdil na státní návštěvy, kde mě objímali a říkali ‚welcome in Europe‘.“ Jeho to prý vždy uráželo a říkal, že my jsme v Evropě už dávno.
Redaktor Jiří Peňás s ním polemizoval a připomněl esej Milana Kundery Únos Evropy, popisující důsledky ruského vlivu na region střední Evropy, který ji z Evropy trochu vyčlenil.
„Vy jste se v sedmdesátých nebo osmdesátých letech necítil jako Evropan?“ divil se Václav Klaus. Redaktor tvrdil, že si připadal ovládán ruskou nadvládou, která se od evropské kultury odlišovala. „Ne, teď bojujete svůj disidentský boj a neříkáte vážné úvahy,“ protestoval Klaus s úsměvem.
Milana Kundery si prý vážil jako spisovatele, ale v žánru esejistiky a společenských věd považoval za zásadní jiné autory.
Na téma navázal vzpomínkou na setkání s Viktorem Orbánem, který se s ním sešel při své návštěvě Prahy v úterý a Klause překvapil svými znalostmi české kultury šedesátých let. „On přišel z té debaty na V4 v naprostém laufu, jako kdyby pokračoval v nějaké bojovné hádce. To znamená, že ta debata na visegrádské čtyřce musela být dramatická,“ myslí si. Orbána zná mnoho let a debatovali spolu mnohokrát, ale takto jej prý nikdy nezažil.
Pak Klaus vzpomínal, že i on jako prezident zažil mnoho dramatických V4, ale tohle muselo být zcela mimořádné.
Nechtěl prozradit, kdo Orbána takto vytočil, nepovažoval by to za seriózní. Jeden z redaktorů sedících za stolem, ale prozradil, že vztahy na bodu mrazu má maďarský premiér aktuálně zejména s Petrem Fialou. „Pan Orbán šel demonstrativně navštívit Miloše Zemana, náš institut a pak i Andreje Babiše. Tím asi něco jasně demonstroval,“ připustil Václav Klaus.
Pak vzpomínal, že Viktor Orbán je velmi příjemný společník, který se dovede skamarádit téměř s každým, a okouzlit dokázal dokonce i Angelu Merkelovou. „Možná proto je tak úspěšný i doma, kde neustále jezdí mezi lidi. Ne jako náš ministr vnitra, který dvakrát někam vyjel a je z toho šokován,“ poznamenal Klaus.
„Někteří politici naší pětikoalice si už skoro vyvinuli sport z otírání podrážek o Maďarsko. Ale Petr Fiala, při vší možné kritice, se toho až tolik neúčastní,“ povšiml si hlavní komentátor Echa Daniel Kaiser. Ale čím méně mají koaliční politici exekutivní odpovědnosti, tím více si z Maďarska a Orbána dělají fackovacího panáka. „Příští rok nás čekají volby a někteří z nich určitě budou na Maďarsku dokazovat, že oni jsou ti prozápadní.“
V dalším průběhu debaty Klaus poznamenal, že neexistuje žádná česká zahraniční politika. A nikdy ani nebyla, z definice. „To, že někdo vykřikuje nějaké věty k mezinárodní situaci, to není politika. Česká zahraniční politika současnosti je vždycky poklonkování před mocnými tohoto světa, jednou z východu, jednou ze západu,“ poznamenal.
A zazněla i úvaha o současném protiruském hrdinství, které může být i důsledkem mindráku. „Ten konflikt zatemňuje uvažování a Češi, zamindrákovaní, že se nevzpouzeli v roce 1968, tak teď jsou nejfanatičtějšími podporovateli Ukrajiny, protože ta jim to teď dá, těm Rusákům, za nás. A já to považuji za největší podvod od všech Černochových a Řehků a já nevím, koho ještě mám jmenovat. Tahle mentalita, tenhle způsob uvažování, to je největší podvod,“ rozčílil se Klaus. Měli bychom se pokusit se s tímto postojem racionálně utkat.
V debatě Klaus vyjádřil možnost, že USA mají možnost ukrajinskou válku zastavit.
„Politik se definuje tím, že ví, že ten konflikt nemůže skončit 10 : 0,“ poznamenal také k jeho výsledkům.
Podle Klause u nás totálně absentuje vážná debata o Ukrajině, jak vypadala před válkou. „Ukrajina, to byl ‚failed state‘, nejneúspěšnější postsovětská země,“ připomněl. Na toto téma Klaus hovořil už v minulosti, že i Bělorusko se „šíleným Lukašenkem“ si za těch třicet let vedlo lépe.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jakub Vosáhlo
