„Přistihl jsem sám sebe, že v posledních letech mluvím o univerzitě nejčastěji v administrativních pojmech, jakými jsou financování vysokých škol, kvalita studijních programů nebo uplatnění vysokoškolských absolventů. Chci dnes připomenout sám sobě a nám společně to, čím univerzita je, a ne to, čemu slouží a co pro své fungování potřebuje,“ zmínil úvodem Bek.
Následně podotkl, že bude osobní. „První den na univerzitě mám spojen s obrazem svého učitele Miloše Štědroně,“ poznamenal Bek k osobě dvorního skladatele divadla Husa na provázku. „Tehdy nám nabídl tykání a prohlásil, že jsme dospělými lidmi, které nebude zkoušet a všem dá jedničky,“ podotkl Bek. „My se o to víc učili a snažili, abychom při tom laskavém nezkoušení nevypadali jako hlupáci,“ řekl Bek.
- Původní text ZDE
Poté vzpomněl také na Jiřího Fukače. „Ač nesměl učit, mě během kuřáckých přestávek ve své vždy otevřené pracovně naučil o oboru, o světě a o ženách, které propadaly jeho šarmu, mnohem více než kdokoliv jiný,“ řekl. Zmínil pak i Rudolfa Pečmana. „Skvělý rétor, který vždy přednášel jenom spatra. A Jiří Vysloužil, kterými byl mnohými považován za kariéristu, ale o své studenty se vždycky staral a pomáhal jim najít po studiu zaměstnání. A ty čtyři, i když tři z nich už odešli, mohu kdykoliv povolat na poradu,“ dodal Bek.
„Když se v noci probudím a trápím se tím či oním rektorským rozhodnutím, nebo textem, nebo veřejným proslovem, zda stál za něco, nebo víte za co, podívám se na věc jejich očima a snáz dojdu, doufám, ke správnému rozhodnutí. Jsou zkrátka nablízku, když je třeba,“ nechal se slyšet Bek.
„Univerzita totiž není drahou továrnou na pracovní sílu, jak si to představují mnozí politici nebo dinosauři průmyslu 19. století. Univerzita je totiž komunita. Face to face, offline a navždycky,“ zakončil Bek.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
