Otázka, proč zrovna v Česku je tak silný proud lidí, kteří vakcíně nevěří, se objevuje už nějakou dobu. Odhlédněme od toho, že Česko zdaleka není jediná země, kde nedůvěra k nejnovějším výrobkům farmaceutických firem panuje. Důvodů, proč se lidé nenechávají naočkovat je celá řada, od rozumných, tedy že nemoc již prodělali a nemají důvod riskovat vedlejší účinky vakcín, přes rozporuplné, jako je podezření z příliš rychle vyrobené vakcíny, až po fantasmagorické, jako teorie o vakcínách jako prostředcích pro očipování lidstva nebo přivození vlády velkého Satana.

Co mají tak nějak společné, je jedna věc. Jejich zastánci věří více covidu než vládě. A upřímně řečeno, tato linka uvažování není zas tak neracionální, jak by se mohlo zdát. I když může covid-19 pocházet z čínské laboratoře, může vás zabít, zmrzačit nebo „jen“ poznamenat, stále je u něj jedna věc jistá. Covid se s vámi nesnaží manipulovat, nesnaží se vás vystrašit, uplatit, nemoralizuje, nepoužívá účelově statistiky a studie, nehrozí u něj ani podezření, že by chtěl pandemii využít ke svému obohacení.

O tom, jaký mají Češi vztah ke státu a stát k nim, by se dala napsat řada knih. Řečeno mírně, Češi nevěří, že má stát na srdci jejich dobro. A opět tato myšlenka není bezdůvodná. Pokud český občan chce něco po státu, má stát často tendenci přistupovat k němu jako ke sprostému podezřelému, který si má všechno zjistit a doložit a běda mu, pokud tak neučinil správným způsobem. A ještě sprostší podezřelý je občan, od kterého chce něco stát, například daně. EET budiž příkladem. Není tedy pak divu, že když chce stát za každou cenu prosadit očkování, podezřívavý člověk začne hledat důvody, co za jeho snahou stojí a snahu ochránit obyvatelstvo své vládě ze zkušenosti nevěří.