Nápad na zpoplatnění léčby neočkovaným pacientům by podle Koudelky musel být schválen na základě nového ústavního zákona. „Čl. 31 Listiny základních práv a svobod stanoví, že občané mají na základě veřejného zdravotního pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči. Placená léčba by musela být zavedena nejen obyčejným zákonem, ale i ústavním zákonem, což znamená souhlas tří pětin členů obou komor Parlamentu,“ vysvětluje Koudelka ve svém komentáři na Parlamentnílisty.cz.

Koudelka nevylučuje ani možnost, že by na nějakou chvíli vstoupil v platnost obyčejný zákon bez ústavní změny, který by sice byl ústavním soudem zrušen, ale až za nějakou dobu. „Protože s vakcinací jsou spojeny obrovské peníze, nevylučuji, že by alespoň na určitý čas mohla být protlačena placená léčba obyčejným zákonem bez ústavní změny. Mohlo by to nějaký čas fungovat, protože Ústavnímu soudu trvá řízení o zrušení zákona zpravidla přes rok,“ spekuluje Koudelka.

Z právního hlediska je podle něj nepochopitelné, proč by si lidé měli platit jen léčbu jedné konkrétní nemoci a ne jiné. „Z hlediska právního je covidové očkování formálně dobrovolné, i když fakticky jsou k němu lidé vládou nuceni. Nicméně právo, pokud nejde jen o formalizovanou svévoli, musí pro určité povinnosti a omezení lidí vždy najít legitimní důvod. A zde je kámen úrazu. Proč by se měla platit jen jedna léčba jedné z mnoha nemocí? Proč ne i jiné a které?“ ptá se právník.

„Je spousta lidských činností, kdy lidé více riskují, než průměr společnosti. Proč by si lidé chodící do lesa neměli platit léčbu klíšťové encefalitidy, když na ni nebudou očkovaní. I toto očkování je dobrovolné, stejně jako covidové. A je jasné, že lidé, kteří chodí do lesa, mohou chytit klíště častěji, než doma na gauči. A co lidé, kteří se věnují vysokohorské turistice či dokonce lezení. I oni si mají platit léčení, když je jasné, že utrpí úraz častěji než v pražské kavárně?“ pokračuje Koudelka.