„Tak v Bělorusku jsem byla bohužel pouze týden, ale byl to týden vydatný. Nechtěla jsem být jenom v Minsku, protože těch zpráv z Minsku máme poměrně dost, takže myslím si, že jsem projela kus Běloruska, byla jsem v několika vesnicích, několika menších městech,“ poznamenala ke své cestě Procházková a popsala atmosféru v Bělorusku, která se podle ní radikálně během týdne neměnila.

„Přijela jsem po volbách 9. srpna, kdy pak došlo k brutálnímu násilí ze strany státu vůči demonstrantům, tak tam došlo k té změně nálad obyvatelstva,“ poznamenala Procházková. „Násilí bylo velmi dobře zdokumentováno, obrovské množství lidí bylo zbito, víme o šesti mrtvých. Na Bělorusko toto byla, bych řekla, šoková terapie,“ dodala Procházková, podle níž vůle protestovat neochabuje. „Ale mění se ta energie. Od takového velkého naštvání, které jsem viděla v ty první dny, tak najednou se to začíná měnit v takovou trochu hravost a namísto tvrdých protestů se lidé snaží vymýšlet happeningy. Je to trošku souboj vlajek, opozice má bílo-červenou, Lukašenko má bílo-zelenou,“ sdělila Procházková, kdy popsala, jak se lidé snaží vyjádřit své sympatie k opozici i pověšením barevného prádla. 

„Hrozně mě překvapilo, že se lidé příliš nebojí. Měla jsem pocit, že se na veřejnosti nebude o politice hovořit, ale protože jsem jezdila MHD, tak jsem neustále slyšela různé vtipy a diskuse, a vůbec to nebylo lichotivé vůči prezidentu Lukašenkovi. Atmosféra strachu tam není,“ zdůraznila dále Procházková. V menších městech je ale podle ní možná více strach. V Minsku je podle ní větší anonymita.