„Osobně si nemyslím, že by mohlo kvůli sestřelení ruského bombardéru tureckou armádou dojít ke třetí světové válce. A to i přesto, že je Turecko vnímáno jako nejbližší spojenec USA. Diskuze o podobném katastrofickém scénáři považuji osobně za žert, byť s mrazivým podtextem. Myslím, že dobře to napsal expert na Rusko Mark Galeotti, když řekl, že to NATO nebude v žádném případě chtít hnát tak daleko. Rusko dle jeho mínění nemůže bojovat ve více diplomatických válkách a Evropa zjevně chce, aby Moskva byla součástí řešení konfliktu v Sýrii a na Ukrajině. Konstatoval navíc, že stran Turecka panuje mnoho obav nad jeho plány a agendou v regionu,“ píše Fisher a za další klíčový faktor považuje skutečnost, že syrsko-turecká hranice je příliš daleko od Ruska i Evropy, než aby z toho chtěla jedna či druhá strana „dělat něco většího“.
„Na turecko-syrských hranicích neexistuje pro NATO ani Rusko žádné nebezpečí. Rusko nemá důvod se domnívat, že by Turecko uvažovalo o invazi. NATO zase nemá žádný důvod věřit tomu, že má Moskva zájem rozpoutat zde hybridní válku jako na východní Ukrajině. To znamená, že ani jedna strana si nemůže myslet nic jiného než, že šlo o ojedinělý incident. Rusové mají v Sýrii příliš málo zbraní a vojáků, aby mohli vyprovokovat jakýkoli konflikt. To samé platí o amerických silách. Klíčovým bodem je dle mého skutečnost, že Rusko ani NATO si o sobě nemyslí, že by druhá strana plánovala provést invazi,“ píše Fisher a dodává, že mnohem vážnější by bylo, kdyby se tento incident odehrál například v Estonsku nebo Lotyšsku.
Celý text v angličtině najdete ZDE.
Fisher také poukazuje na časté porušování vzdušného prostoru NATO ruskými letouny v minulých měsících. „Dělo se tak zejména v oblasti nad pobaltskými republikami. Ale ruská letadla dokonce narušila také vzdušný prostor Velké Británie. Jinými slovy, incident na tureckých hranicích se již v minulosti odehrál mnohokrát. Ruská letadla vnikla do cizího vzdušného prostoru a okázale ignorovala všechna varování. Síly NATO na podobné ruské akce nereagovaly, protože jsou dost rozumné na to, aby neostřelovaly území poblíž ruských hranic. Doufejme, že si Rusko a NATO vezmou z této lekce dostatečné poučení, aby se vyhnuly případné další eskalaci a pnutí v oblasti východní Evropy, kde je riziko vzniku ničivého konfliktu zatím naštěstí velmi nízké. Ovšem ne tak nízké, jako na turecko-syrské hranici,“ uzavírá Fisher.
Někteří experti se však domnívají, že nešlo o ojedinělý incident, ale o záměr. Ředitel Americko-kurdské informační sítě (AKIN) Kani Xulam tvrdí, že Turecku jde o podkopání role Ruska v mírovém procesu. „Smíření s prezidentem Asadem je to poslední, co si prezident Erdogan přeje. Turecký prezident by byl nejraději, kdyby se k moci dostala an-Nusrá, protože ji Ankara podporuje již dlouhá léta. V ideálním případě by Erdogan uvítal, pokud by NATO naservírovalo Sýrii Turecku jako jeho vazala,“ říká Xulam. Podobného názoru je také geopolitický analytik Eric Draitser. „Turecko je na Rusko velmi rozladěné, protože ruské letouny zničily velkou část teroristické infrastruktury, kterou Turecko od roku 2011 pomáhalo vybudovat. Navíc radikálům poskytovalo zbraně, zdravotnický materiál a dopravu,“ uvádí Draitser.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
