Když Ursula von der Leyenová představila svůj tým pro příští Evropskou komisi, podle pozorovatelů přímo z Bruselu tím stvrdila svoji absolutní nadvládu. „Ursula bude mít neomezenou kontrolu nad politikou Evropské unie,“ řekl anonymně jeden z úředníků EU pro bruselský list Politico. „Kdo si myslel, že je to vůbec možné?“ ptá se úředník a dodává, že převzetí moci bylo dokonáno.

Von der Leyenová odhalila jména 26 eurokomisařů a při pohledu na jména je patrné, že zejména podpořila své „kamarády“, a dokázala se zbavit svých kritiků a velkých osobností jako Francouz Thierry Breton a Nizozemec Frans Timmermans. Navíc rozměnila silná portfolia v novém „rovnostářském“ systému a podle všeho tak bude mít ještě větší vliv než ve svém prvním funkčním období.

Přitom už během svého prvního funkčního období, kdy čelila celosvětové pandemii a válce na prahu EU, si mezi bruselskými úředníky údajně získala pověst někoho, kdo přijímá jednostranná rozhodnutí, překračuje rámec své pracovní náplně, vyřazuje z rozhodování ostatní vedoucí představitele EU a hovoří pouze s hrstkou svých poradců. V důsledku toho získala v Bruselu přezdívku královna Ursula.

Svoji absolutistickou moc von der Leyenová ilustrovala v den oznámení složení svého týmu eurokomisařů, kdy odmítla Evropskému parlamentu sdělit, koho na jakou pozici jmenuje. Místo toho opustila schůzku s nejvyššími představiteli parlamentu a rovnou přešla na tiskovou konferenci, na níž prozradila všechny podrobnosti. Později byla obviněna z „pohrdání“ parlamentem.

„Každý, kdo si myslel, že by mohla změnit svůj styl, svou vůli udržet přísnou kontrolu, byl přinejmenším naivní,“ řekl jeden z diplomatů EU.