Hlavní roli mají v jejich smělých vizích jehněčí drkotina, uzený telecí jazyk, nebo povidlové pěry. Nastolili tu jasnou otázku: proč se cpeme pizzou, když  si můžeme smlsnout třeba na bigosu? Zatím sice málokdo ví, co to je, ale třeba bude časem informovanost obyvatel vyšší.

„Že lidé nové názvy jídel neznají, to je právě skvělé. Nejhorší situace nastává, když je jídlo každému úplně jedno. Produkt, který vzbuzuje diskuzi, je ten správný. Nesmí lidi nechávat chladným. Lidé se budou se ptát, co to vlastně je?“, komentoval při degustování jednotlivých porcí Tomio Okamura.

Langoše ne, dáme si zelník

Odborná porota v hotelu Augustiniánský dům hodnotila v pátek v podvečer celkem osm nových chodů jídel, které by prý měly pomoct přeměnit Zlínsko na gastrocentrum střední Evropy. Jde o lokální speciality s domácími bylinkami, pokrmy, které lidé jedli na Zlínsku před sto lety, ale v moderní úpravě. „Proč se u nás neprodává zelník? Langoše tu máme na každém kroku, je to šílené,“ rozčiloval se Okamura. „Naši lidé chodí na špagety a chodí se najíst do pizzerie. My jsme zneužiti cizím marketingem. Tahle skutečnost v plné hrůze odhaluje současný stav České republiky, to znamená naši totální neschopnost, jsme úplně ve vleku. Mládež chce jíst pizzu, ale nechce jíst naše regionální speciality. Proč taky, vždyť je ani neznají,“ dodal.