„Špatný mír vyústí zase ve válku. To je právě zkušenost z ‚Mnichova‘. To neznamená, že by neměly obě válčící strany hledat oboustranně výhodné řešení, které povede k ukončení války,“ sdělil generál Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR.

 

„Špatný mír s Ruskem nic neřeší. Platil by do doby, než by se Rusko vojensky nadechlo a pokračovalo by dál na západ směrem k nám,“ vysvětlil Jaroslav Zeman (senátorský klub ODS, SLK), senátor za Jablonecko, místopředseda mandátového a imunitního výboru a člen výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu ČR, starosta Albrechtic v Jizerských horách.

 

„Demokratický svět by měl být schopen dohodnout s Ukrajinou jasnou strategii, jak přimět Rusko k ukončení agrese. Rusko nesmí násilím a terorem dosáhnout svých cílů. Na druhé straně musí být zcela jasné, že válku lze ukončit a zajistit mír. Opustit dnes Ukrajinu by bylo mnichovanstvím. Ale i dnes by Evropa potřebovala více Churchillů a méně Chamberlainů,“ konstatoval Michal Šmarda, předseda ČSSD, starosta Nového Města na Moravě.    

 

„I špatná mírová dohoda je lepší než další zabíjení. S dohodou o příměří musí být ale komfortní zejména Ukrajina, která byla Ruskem napadena. Nikdo jiný o podobě míru rozhodnout nemůže,“ uvedl Ondřej Knotek, europoslanec za hnutí ANO. 

 

Psali jsme:

Náčelník je kret*n, ozval se sledovaný expert. V ruské armádě to houstne

Ministryně Černochová: Jsem hrdá, že čeští občané podporují Ukrajinu

Katastrofa! Co udělali? Zadlužili, nepomohli vůbec. Po Rajchlovi nezbyla na vládě nit suchá

Máme být součástí „západoevropské muslimské civilizace“, nebo ruské? Ben Kuras nabízí tuto odpověď

 

„To je v podstatě definice mnichovanství. Pouze s tím rozdílem, že dnes v pozici Čechoslováků jsou Ukrajinci a my jsme v pozici Angličanů a Francouzů z roku 1938. Kdo vyzývá Ukrajinu ke kapitulaci, by si měl nafackovat, protože si vůbec neváží odkazu našich předků,“ okomentoval Mikuláš Peksa, europoslanec za Pirátskou stranu, předseda Evropské pirátské strany.  

 

 

„Špatný mír vyústí zase ve válku. To je právě zkušenost z ‚Mnichova‘. To neznamená, že by neměly obě válčící strany hledat oboustranně výhodné řešení, které povede k ukončení války,“ objasnil generál Jiří Šedivý, bývalý náčelník Generálního štábu Armády ČR. 

 

„To je stejná myšlenka jako v Mnichově 1938 a všichni víme, jak to dopadlo. Agrese Putina je nepřijatelná a nelze mu ustupovat,“ zdůraznil Přemysl Sobotka (ODS), bývalý předseda a místopředseda Senátu ČR.

 

„Ne. Je třeba podporovat Ukrajinu až do úplného vítězství. Chtít mír s Putinem je to samé jako chtít mír s Hitlerem v roce 1942,“ domníval se Jan Ziegler, publicista a bloger. 

 

„Co se týče války na Ukrajině, těžko říci, co je lepší. Rozhodně by ale konflikt měl skončit co nejdříve,“ přál si Marian Keremidský, první místopředseda Strany práv občanů. 

 

„A čím zavání kupříkladu Kosovo? To totiž přímo smrdí. Naši ‚Mnichované‘ by si měli zopakovat dějepis, zeměpis a mnohé další politické souvislosti a hlavně by měli zahodit ten dvojí politický metr, který používají, jak se jim to zrovna hodí. Historie nezačala 24. února 2022 ve čtyři ráno. Ale co je jim do dalších a dalších tisíců mrtvých, že?“ zareagoval Petr Štěpánek, první místopředseda Trikolory.

 

„Ať je mír jakýkoliv, je to mír a bez ztráty na životech. No a mnichovanství je pokrytectví nejhrubšího zrna. Ti, co nás Ádovi prodali a přinesli na stříbrném podnosu, s těmi dnes sedíme za jedním stolem. Naši předkové tam nahoře nestačí blít do nebeských pisoárů,“ sdělil Pavol Lukša, předseda strany Dobrá volba 2016, starosta Čeladné.    

 

„Zavání to mnichovanstvím, to je pravda. Na druhou stranu mírová jednání by se konat měla či bychom o tato jednání měli usilovat. Ovšem s tím, že vrácení území Ukrajině a odchod ruských vojsk z těchto území je nepřekročitelnou podmínkou,“ upozornil Michael Canov, senátor za Liberecko, místopředseda Starostů pro Liberecký kraj, místopředseda ústavně-právního výboru Poslanecké sněmovny, starosta Chrastavy.

 

„Ostatní země nemůžou radit Ukrajině, jaký mír má uzavřít. Je to pouze na rozhodnutí Ukrajiny, jestli je ochotná vzdát se části území výměnou za ukončení ruské agrese. Za mě osobně jsou aktuálně Ruskem okupovaná území a Ukrajině způsobené škody tak rozsáhlé, že za těchto okolností zřejmě ani hodně špatný mír nepřichází v úvahu,“ zhodnotil Patrik Kunčar (KDU-ČSL), senátor za Zlínsko, místopředseda výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost. 

 

„Alternativou ke špatnému míru je několikaletá válka, která se rozšíří na celou Evropu,“ myslel si Jaroslav Bašta, poslanec SPD, kandidát na prezidenta, bývalý velvyslanec v Rusku a na Ukrajině. 

 

„Tady vždy záleží na tom, koho se zeptáte. Jinak bude znít odpověď od člověka nezasaženého válkou a nežijícího v dané zemi a jinak od člověka, kterému právě projel okupační tank domem. Nejlépe by asi odpověděli sami Ukrajinci, kteří by si měli vybrat, jestli žít v okupované zemi, nebo prolévat krev za to, aby žili v samostatné republice. No to jistě není lehké odpovědět ani pro ně, a i tam by se hledala jednotná odpověď velmi špatně. Nerad bych byl v pozici toho, kdo mluví lidem do toho, jak se mají rozhodovat. Podobně jako v onom zmíněném Mnichově. Každý si může virtuálně rozhodnout, zda by třeba v zájmu míru obětoval třeba Karlovarský kraj, aby měl podobný statut jako Královec, nebo šel bojovat. Podle průběhu bojů si Ukrajinci zvolili nemít špatný mír, jinak by válka skončila podobně rychle jako anexe Krymu, kdy se ukrajinská armáda nebránila v podstatě vůbec. Ale o míru se dobře mluví v zemi, kde válka není, a já se necítím na to, abych Ukrajincům radil, co mají obětovat nebo podstupovat. Je to jejich země a byla napadena,“ vysvětlil David Forbelský, expředseda Svobodných v Libereckém kraji. 

 

„Jen pro srovnání: v případě Československa a německé menšiny se jednalo o stát se staletými historickými hranicemi s obyvatelstvem rovněž usazeným po celá staletí, které legálně osídlilo převážně prázdná území. Jednalo se o kompaktní stát, kde tato menšina měla zaručena veškerá jazyková, kulturní a politická práva a nebyla jim upírána. Po jednání s Henleinem bylo přislíbeno další rozšíření těchto práv. Požadavek na odtržení těchto území neměl z tohoto důvodu žádná opodstatnění. Odevzdáním těchto okrajových částí republiky byla ohrožena samotná existence státu. V případě obrany této holé existence by byl československý stát považovaný za viníka války. Důsledkem dohody v Mnichově byla likvidace československého státu a žádný mír. Za pozornost stojí, že československý stát byl vázaný článkem 86 Versaillské smlouvy, který říkal, že ‚... Stát československý tím, že svoluje k jejich zařazení do smlouvy s Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, přijímá ustanovení, která tyto mocnosti budou pokládati za nutná k ochraně zájmů těch obyvatelů v Československu, kteří se od většiny obyvatelstva liší rasou, jazykem nebo náboženstvím‘. V případě Ukrajiny šel vývoj opačným směrem, kdy ruskojazyčné regiony po majdanských událostech a některých navrhovaných restrikcích vůči ruskojazyčnému obyvatelstvu přešly k aktivnímu odporu, který byl vojensky potlačovaný. Minské dohody měly ve spolupráci s ukrajinskou vládou zaručit oblastem určitou autonomii. K tomu nedošlo, naopak se situace přiostřovala, protože signatáři těchto dohod na straně Ukrajiny, Německo a Francie, neměli zájem tlačit ukrajinské vedení k jejich naplnění. Ostatně to nedávno Merkelová a Hollande přiznali. Situace eskalovala v konflikt s Ruskou federací, do kterého jsou zapojené Spojené státy a jejich spojenci na straně Ukrajiny. Konflikt hrozí ve vyústění celoevropského konfliktu s nedozírnými následky. A proto ti, kteří farizejsky podepsali minské dohody, které měly vést k uklidnění situace, by měli být zároveň iniciátory mírových jednání. V tomto rozmáhajícím se konfliktu je lepší jakýkoliv mír než žádný,“ napsal Otto Černý, člen Trikolory, politický vězeň minulého režimu a oceněný účastník třetího odboje.  

 

„Mnichov byl pokusem, jak válku odvrátit. Na Ukrajině už ale válka dávno probíhá, takže tohle srovnání opět a znovu nefunguje. Mimochodem, slyšel někdy někdo o výborném míru? Každý mír je lepší než válka, protože umožňuje jednat a chrání lidské životy. A to stojí přece nad vším,“ uvedl Matěj Stropnický, publicista, herec, bývalý předseda Strany zelených.