Václav Klaus v půli prosince loňského roku v Lidových novinách napsal, že se mu zdá, že je úzká skupina osob, jako ředitel knihovny Václava Havla Michael Žantovský, či vysokoškolský pedagog Tomáš Klvaňa, frustrována z toho, že nedrží v rukou opratě moci.
Žantovský 18. prosince Klausovi taktéž v Lidových novinách oponoval, že si účelově vybírá, co se mu hodí do krámu, a s nadsázkou konstatoval, že Klaus vlastně kritizuje další ze svých oblíbených -ismů. Tentokrát je to prý „různitismus“.
Žantovský oponoval, že jeho, Tomáše Klvaňu či bývalého předsedu Senátu Petra Pitharta nespojuje stesk po dřívější moci, ale touha vést otevřenou diskusi o celé řadě problémů. „V tomto ohledu se hlásíme k odkazu Aspenského institutu, který vznikl po druhé světové válce,“ napsal Žantovský.
Spolupracovníci české pobočky institutu, v Evropě jich existuje sedm, se prý navíc snaží posilovat transatlantickou vazbu. „Jsme přesvědčeni, že silné a stabilní vztahy mezi Evropou a Severní Amerikou – jako dvěma největšími oblastmi svobody a demokracie, vzájemně nevětšími hospodářskými partnery a spojenci v zájmu obrany a bezpečnosti – jsou v zájmu Česka, střední Evropy a celého našeho kontinentu,“ psal dál Žantovský v listu.
„Rozumím tomu, že v Klausově zásadně ideologizujícím a polarizujícím chápání světa je to něco naprosto nepochopitelného,“ udeřil Žantovský na Klause. Každý diplomat však prý ví, že k vytvořeních pevných vazeb spolu musí spolupracovat i politici různého smýšlení – třeba i levicoví američtí demokraté s evropskými představiteli pravice a evropští sociální demokraté s americkými pravicovými republikány. „Tento způsob přístupu k zahraniční politice, který je v Americe tradiční, byl vnímání Václava Klause vždy cizí,“ nešetřil exprezidenta Žantovský.
Klaus si podle Žantovského vždy vybral své favority, zatímco lidi, s nimiž nesouhlasí, zesměšňoval. Bohužel to prý platilo i o amerických politicích, kteří proto raději věnovali pozornost jiným evropským politikům. „A nakonec, cítě se možná zneuznán ve svých pronikavých úsudcích o americké politice, ekonomice, kultuře, filmu a klimatických změnách, obrátil svou pozornost na východ,“ rýpl si ještě jednou do Klause Žantovský.
Přitom Klaus jako premiér, předseda Sněmovny a prezident mohl pro vybudování transatlantické vazby udělat opravdu hodně, a v tomto ohledu naprosto selhal. To je podle Žantovského smutný fakt, který už je nedílnou součástí historie.
Václava Klause slova Žantovského nenechala chladným a v lednu roku 2020 se rozhodl odpovědět opět v Lidových novinách.
„Mé chápání světa je podle Žantovského ‚zásadně ideologizující‘, zatímco on (a oni) jsou nad ideologiemi a mimo ně. To je hezké přiznání. Přiznání k tomu, že žádné pevné názory a postoje nemají, že se pouze – na základě typicky české protektorátní mentality – vždy snaží být na té správné straně. Tou správnou stranou jsou v současnosti Spojené státy americké, ať dělají, co dělají, ať prosazují tu či onu politiku a ideologii, ať je v jejich čele ten či onen,“ rozhodl se exprezident vrátit úder.
Žantovský tím podle Klause údajně přiznává, že je mu vlastně jedno, co říkají američtí politici. Zásadní pro něj je, že to jsou američtí politici a těm bude věřit, ať už provedou cokoliv. Tak to alespoň Václav Klaus vnímá.
Naproti tomu on prý jako politik vždy k Severní Americe přistupoval zodpovědně.
„Nehrál jsem žádné teatrální líbivé hry. Neváhal jsem např. upozornit našeho spojence na chybu, kterou udělal v Iráku. Ano, zhoršil jsem si své osobní vztahy s prezidentem Bushem mladším, se kterým jsme si jinak byli ideově velmi blízcí a nejednou jsme se v tom utvrzovali. Všichni naši patolízalové v roce 2003 s americkou politikou v Iráku souhlasili, i když bylo zřejmé, že touto cestou došlo k destabilizaci Blízkého východu, který se stal naprosto rozvráceným regionem (a do jisté míry i proto zdrojem masové migrace do Evropy). Dnes už v USA s tím, co udělaly v roce 2003 v Iráku, nesouhlasí vůbec nikdo politicky aspoň trochu relevantní,“ pokračoval v kanonádě Klaus v textu ze 2. ledna tohoto roku.
Neváhal kritizovat Billa Clintona za operaci v Srbsku v roce 1999 ani Baracka Obamu za podporu arabského jara.
„Nemohu souhlasit ani s americkým vývozem multikulturalismu, feminismu a genderismu, ale i agresivního klimatického alarmismu (proto můj opakovaný střet s viceprezidentem Al Gorem) do Evropy a k nám. V tom se s Michaelem Žantovským lišíme zásadně,“ zdůraznil.
Důrazně také odmítl, že by obracel svou pozornost na východ.
„Že to píšou někteří hloupí novináři a politici je jedna věc, že to říká Žantovský, který byl se mnou na desítkách cest v USA, na desítkách mých tamních přednášek, na řadě mých čestných doktorátů v USA, je smutné. Dobře ví, že jsem byl nejméně desetkrát častěji v USA než v Rusku. Mluví o mém ‚obratu‘, ale ví, že jsem se ve svých názorech nikam neobrátil. Žádný obrat k Rusku jsem neudělal, pouze odmítám hloupou jednosměrnou trivializaci ruských postojů a ruské politiky a spojování jich s komunismem. S názory řeporyjského starosty (a jeho přátel v ODS) prostě nesouhlasím,“ bránil se Klaus.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
