„Svoboda nebo život...“ – tak se jmenuje aktuální materiál, který líčí současné represe vůči Rusínům v Zakarpatské oblasti na Ukrajině. Ze strachu pod ním není nikdo podepsán, ale reportér ParlamentníchListů.cz jeho autory zná. Jde většinou o místní předáky z řad inteligence. Setkal se s nimi loni v srdci Podkarpatí Užhorodě a později vyšlo několik článků. Ostatně posléze tam jeli i poslanci hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) v čele s Tomiem Okamurou, aby se přímo na místě dozvěděli, jak žijí lidé v regionu, který kdysi patřil Československu. Právě oni se setkali s nenávistí ukrajinských ultranacionalistů podporovanou kontrarozvědčíky. Po obou návštěvách se situace Rusínů usilujících o autonomii svého regionu ještě zhoršila.
Lídr přešel do ilegality
„Na malém Podkarpatí se dá těžce něco tajit. Známe tedy Rusíny, kteří napsali pomluvy na Nikolaje Buraka a tak dali zpravodajcům možnost k ještě větší šikaně. Jeho vedení Rusínů s autonomními ambicemi si „vnuci železného Felixe“ (myšleno Felixe Dzeržinského, zakladatele Čeky) potvrdili z rozhovoru, který dal ParlamentnímListům.cz,“ píše se v dokumentu s tím, že byl pak Burak pronásledován. Z telefonu, z facebooku i z mailu se na něj hrnuly výhrůžky od krajních nacionalistů z Pravého sektoru a bojovníků, kteří se vrátili z krvavé války na Donbase. Bylo mu spíláno do prokletého separatisty.
„Kvůli vyhrožování smrtí a hrozbě uvěznění se Burak rozhodl přejít do ‚ilegality‘. Tak byl viditelný rusínský představitel donucen opustit dům a oblastní centrum, aby zachránil svůj život a svobodu,“ pokračuje se v materiálu. Jinými slovy, předseda Zakarpatské národní jednoty Podkarpatí Nikolaj Burak se začal skrývat. Situace je o to komplikovanější, že trpí cukrovkou.
V loňském rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Burak hovořil o etnocidě a také řekl: „Nelze dopustit, aby rusínský národ zmizel. Když naše požadavky Ukrajina nebude řešit, obrátíme se na evropské soudní instituce. To vám říkám s plnou odpovědností. Jsem patriot. Mám rád svou rodinu, blízké, přátele a národ. Máma a táta mi řekli, že jsem Rusín, tak se za to nebudu stydět. Jsme pracovití lidé. Na Podkarpatí jsou bohaté přírodní zdroje. Jsme krajina zajímavá pro turisty. Stačí menší investice do infrastruktury a hospodářství a můžeme se rozvíjet.“
Starší vitální muž se nikdy netajil tím, že pracoval v bezpečnostních složkách bývalého SSSR i Ruské federace. Reportéra ParlamentníchListů.cz seznámil s mnoha lídry Rusínů. Jen několik z nich však hovořilo o svých starostech otevřeně a svolilo k zveřejnění své plného jména a fotografie. Většina hovořila anonymně, někteří odmítli nahrávání diktafonem. Proběhla i návštěva u vedoucího oddělení národností a náboženství v budově oblastní administrace, tedy u oficiálního představitele státu. Bylo vidět, že si Buraka všichni váží. Při každé příležitosti hovořil o nebezpečí posílení centralizace na Ukrajině a o autonomii pro Podkarpatí. Ostatně decentralizace je kyjevské vládě doporučována i Evropskou unií.
Smrt básníka a další potíže
„Situace zde není dobrá. Ukrajina je země, kterou rozkradli oligarchové, kde řádí fašistické bojůvky a životní úroveň lidí prudce klesá. Naše hnutí vyzývalo vládu ČR a žádalo premiéra, aby se zajímal o situaci Rusínů, žijících na Podkarpatské Rusi,“ napsal na svém facebooku místopředseda SPD Radim Fiala hned poté, co se s kolegy z Podkarpatí v prosinci roku 2015 vrátili. Právě návštěva politiků z SPD a články v ParlamentníchListech.cz hodně popudily radikály, ultranacionalisty a příslušníky Služby bezpečnosti Ukrajiny (SBU). Ti začali s psychickým terorem proti Rusínům zabývajícím se autonomní politikou, která není po chuti prezidentu Petro Porošenkovi, premiéru Arseniji Jaceňukovi a dalším.
V Mukačevu přijal českou delegaci Ladislav Lecovič v Rusínském domě. Hned počátkem roku 2016 byl tento dům, prý jako „živná půda separatismu“, Rusínům odňat s tím, že bude sloužit všem menšinám Podkarpatí. „Každého známějšího Rusína nutí zpravodajci chodit na výslechy. Nazývají to preventivními pohovory. Při nich požadují, aby lidé na své kolegy a přátele donášeli špínu, vlastně je udávali. Jinak vyhrožují šikanováním rodiny. Tak dostávají rusínští lídři nálepku nebezpečných separatistů, kteří chtějí rozbít stát, což je dost na to, aby byl podezřelý uvězněn v cele předběžného zadržení i na rok,“ píše se dál v materiálu Rusínů s tím, že se v regionu SBU běžně nazývá gestapem.
Přesně na začátku roku zemřel v Užhorodě významný současný básník Ivan Petrovcij, vydavatel novin Rusínská beseda, který se také setkal s českými politiky. I on byl mnohokrát na pohovorech SBU, i na něj byl uplatňován výše zmíněný teror. „To k lepšímu zdraví sedmdesátiletého muže s vysokým tlakem a dalšími problémy určitě nepřispělo. Jeho smrt pak vystrašila většinu rusínských aktivistů a některé z nich následovníci ‚železného Felixe Dzeržinského‘ zlomili. Dostali z nich lživá obvinění, která chtěli,“ tvrdí se v dokumentu, a zní to jako svědectví z dob nejtemnějšího stalinismu či nacismu.
Obavy sdílí i předák Rusínů Alexandr Gegalčij, který žije v Česku. Ten má na Ukrajinu zakázán vstup a nemůže tak ani položit květinu na hrob své maminky. Nad zprávami z rodného Užhorodu se zamýšlí takto: „V ukrajinském parlamentu se diskutuje o federalizaci, ale na Podkarpatí se nesmí mluvit o autonomii. To je paradox. Dokonce se vypráví vtip o tom, že má SBU nové oddělení – Zakarpatskou oblastní administraci. Snažíme se, aby se o těch nespravedlnostech vědělo víc a víc. Nyní se setkali slovenští s maďarskými kolegy, chystáme návštěvu Evropského parlamentu v Bruselu."
Starousedlíci na Podkarpatí mají mírnou povahu. Nemají mentalitu lidí ze Lvovské oblasti či Donbasu, kteří jdou bojovat. "Na Podkarpatí brali pušku do rukou hlavně loupežníci a četníci,“ vysvětlují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Jan Rychetský
