Co vy a letní dovolená?Anketa
Hlavní podle něj je, aby Česká republika ve svém předsednictví uspěla. „Aby se neopakovalo fiasko z doby před třinácti lety, kdy jsme si zkazili dobrou pověst. To se pak s námi táhlo celých třináct let,“ připomíná Rouček. V předsednictví vidí pozitivní výzvu. „Je možnost, že bychom si pověst v Evropě jako Česká republika mohli vylepšit. Proč mít dobrou pověst? Přirovnejme to k výrobkům. Když má prášek na praní špatnou pověst, lidé si ho nekoupí. Podobné je to se státy. Když má stát dobrou pověst jako Rakousko, Německo nebo Holandsko, lidé kupují jeho výrobky,“ vysvětluje. „Ať se na politickém spektru řadíme kamkoli, myslím si, že by mělo být naším společným zájmem, abychom uspěli. Když hraje národní tým, také se nám nemusí líbit sestava, ale národnímu fandíme, protože je to národní tým,“ dodává.
Jenže, co znamená v současné krizové době „uspět“? „Nikdo od nás nečeká, že zastavíme válku na Ukrajině. To je jasné. Ale je důležité připravit detailnější program obnovy Ukrajiny,“ říká Rouček. Připomíná nutnost pomoci při začleňování uprchlíků. „Aby měli ubytování, práci, aby děti chodily do školy. K tomu mohou přispět jednotlivé země i Evropa jako celek. „Máme energetickou krizi. Panují obavy ze zastavení dodávek plynu. Je důležité, abychom byli schopní společného solidárního řešení. Například, aby země, které jsou u moře a mají terminály, byly schopny pomoci v případě potřeby vnitrozemským zemím, jako je třeba Česká republika, Slovensko, Rakousko nebo Maďarsko a do určité míry i Německo. Toto, když se podaří, předsednictví bude úspěšné,“ popisuje Rouček.
Česká republika má blíž k Polsku a k Maďarsku. Můžeme ovlivnit poměry
Rouček upozorňuje na to, co premiér v proslovu nezmínil. „Evropa od nás očekává, že bychom mohli pohnout se stavem právního státu v Polsku a v Maďarsku. My, jako Česká republika, máme blíže k Polsku, než mají některé jiné západní země. Můžeme se snažit vyřešit problém, který mezi Evropskou unií a těmito zeměmi je, čili stav právního státu, svobod, médií, stav justice. Situaci vyřešit tak, aby Polsko a Maďarsko dostaly peníze z fondu obnovy. Obě země, hlavně Maďarsko, na peníze čekají, ale nedostanou je do doby, než si dají tyto záležitosti do pořádku. I v tomto je možnost pro Českou republiku, jak být úspěšnou zemí a jak se úspěšně zhostit předsednictví. To by bylo velmi oceňováno v celé Evropě,“ dodává.
Končí Boris Johnson. „Přirozené. Normální“
Mezitím se na české domácí politické scéně řeší kauza Dozimetr. Ovšem skandály jsou doménou nejen místní politické scény. Za poměrně bouřlivých okolností odchází britský premiér Boris Johnson. „V demokraciích, na rozdíl od diktatur, ať to byla diktatura nacistická nebo komunistická, nebo když vezmete dnes situaci v Rusku a v Číně, máme střídání vlád, svobodné volby, svobodná média. Svobodná média i opozice dohlížejí na fungování vlády. Když jsou v demokracii skandály a problémy, je jasné, že se vláda mění. Většinou v řádných termínech voleb. Když je situace neudržitelná, jako teď pro Borise Johnsona a konzervativní stranu, tak se věci řeší v polovině volebního období. Je to normální, přirozené. Také je normální, že když máme v Evropské unii sedmadvacet států, že se najde jeden, dva nebo tři státy, kde vznikne vládní krize a změní se vlády. Přirozené,“ vysvětluje.
Psali jsme:
Podle Roučka existují snahy stavu využívat. „Je potřeba vidět, že se konkrétní situace snaží využít režim Vladimira Putina v Rusku, který koneckonců jako komunisté před rokem 1989 hovoří o tom, že Západ zahnívá, že se hroutí a k tomu dává příklady různých krizí a výměn vlád. Nechápou, že je to podstata demokracie. Západ se nehroutí, tyto situace jsou naprosto normální. Naopak autoritářské režimy tyto mechanismy nemají, a pak se hroutí celý systém. Na jednu stranu to pak vypadá, že je v Rusku stabilita a na Západě není. Jenže tohle je falešné vidění světa. Jak říkám, výměny vlád a vládní krize k demokracii patří,“ dodává.
A jak odchází Boris Johnson? „Z abdikačního projevu, kde oznámil, že končí, je zřejmé, že se mu z politiky nechce. Jak říkal, měl nejlepší job na světě… Držel se všemi možnými prostředky u moci. Jak jsem již zmínil, v demokracii, když člověk lže, podvádí, ztratí důvěru uvnitř strany i mezi voliči. A jeho pozice je pak neudržitelná. V demokracii nikdo pozici, ať je to premiér nebo ministr, nemá jistou do smrti,“ konstatuje Rouček. „Když byl starostou Londýna, tak mě Boris Johnson trochu imponoval, ale jeho působení v britské vládě bylo katastrofální. Británii svým brexitem oslabil zevnitř i navenek. Britové mají těžké sociální problémy. Johnson těžce poškodil politickou kulturu. Jeho vysvědčení není dobré,“ komentuje Rouček
Čteme s Roučkem a ptáme se dál. Výročí 7. 7. 1977
Svůj životní příběh a kariéru popsal Libor Rouček v knize Můj a náš příběh, ke které se na stránkách PL pravidelně vracíme. Tento týden mohl slavit jedno malé výročí. Uplynulo totiž 45 let, co přišel do rakouského exilu. Konkrétně 7. 7. 1977 se dostal do uprchlického tábora Traiskirchen. „Utekl jsem přes Jugoslávii a načerno autostopem jsem se pak dostal do Německa, kde jsem požádal o azyl. Tam jsem chtěl žít, studovat a pracovat. Jenže, když jsem přišel na uprchlický tábor v Zirndorfu u Norinberku, řekli mi, že nemám vstupní razítko a mám se vrátit na hranici do Bad Reichenhallu, tam mě zavřeli na noc a ráno odvezli do Salzburgu, kde mě opět dali do vězení. Až po týdnu jsem se dostal do rakouského Traiskirchenu,“ popsal.
Tehdy platila ženevská konvence o uprchlících z roku 1951. „Podle ní se muselo zažádat o azyl v první demokratické zemi, a to bylo Rakousko. Když jsem tam přišel, paní mi řekla: Vy budete mít štěstí, když přicházíte 7. 7. 1977. Říkám, začátky nebyly jednoduché, ale svojí píli jsem vystudoval atd. Když jsem se poprvé asi před pěti lety do tohoto tábora vrátil, přivítal mě ředitel, dal mi do ruky všechny papíry, které tam tehdy o mě měli včetně rentgenu plic a řekl mi: Tímto táborem prošly statisíce lidí, ale vy jako místopředseda Evropského parlamentu jste to dotáhl nejdál. Po krušných začátcích... Měl jsem určitou vizi, představu, co dělat se sebou v životě. Podařilo se mi to. Odejít z domova bylo nejtěžší rozhodnutí mého života, ale zároveň nejrozumnější,“ vrací se k zásadním okamžikům Rouček. „Odejít s cílem něco se naučit, pomoci při potlačení a poražení komunistického režimu. Můj životní cíl se naplnil a jsem za to rád,“ uzavírá.
Listujeme v knize Můj a náš příběh Libora Roučka. Foto: Daniela Černá
Listujeme v knize Můj a náš příběh Libora Roučka. Foto: Daniela Černá
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
