Nyní se přenesme do prvního týdne mrazivého prosince roku 1989. Abychom byli ještě přesnější, půjde o 3. prosinec, kdy končilo dvoudenní jednání předsedy Prezidia Nejvyššího sovětu a generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova s americkým prezidentem Georgem Bushem starším. Toto setkání proběhlo na sovětské lodi Maxim Gorkij u břehů Malty a Gorbačov shrnul výsledek do jediného souvětí: „Svět opouští jednu epochu a vstupuje do nové etapy.“
V Praze bylo tou dobou neblaze. Trvala generální stávka, pokračovaly desítky protestních akcí, četla se prohlášení a s napětím se očekávalo, co bude dál.
Michael Kocáb vzpomíná, že toho dne byl u předsedy vlády Adamce, který mu dal seznam plánovaných členů svého kabinetu. Z dvaceti nominantů bylo hned patnáct komunistů.
„I když jsem za ten nepovedený Adamcův mezikrok nenesl jakoukoli odpovědnost, měl jsem paranoidní pocit, že se hněv přítomných obrátí proti mně,“ uvádí autor knihy Vabank. Doplňme, že jmenný seznam nesl do Disku, kde ho prý se studem přečetl.
Mezi přítomnými mimo jiné byla Monika Pajerová, dále Igor Chaun, Václav Havel, Ivan Rajmont, Miroslav Macháček, Šimon Pánek, Jiří Dienstbier nebo John Bok.
Ještě téhož dne se ovšem Michael Kocáb ocitl v Adamcově pracovně znovu. Tentokrát byl sám, což prý odporovalo zvyklostem. Zástupci Občanského fóra chtěli vždy ještě někoho, aby danou situaci mohl případně dosvědčit. „Vždy u toho někdo byl. Ale tentokrát jsem byl s premiérem sám, a kdybych byl už v té době politik, mohl bych to označit za bilaterální jednání,“ vzpomíná Kocáb.
Jak dále pokračuje: „Usadil mne do klubovky ve své kanceláři a opatrně se blížil k tématu.“ Adamec chtěl vědět, koho OF navrhne jako hlavu státu. „Pane premiére, možná vás to překvapí, ale Alexander Dubček to asi nebude,“ mínil Kocáb. „Víte, že mne to nepřekvapuje, asi by to v tuto chvíli nebyla ta nejvhodnější volba,“ reagoval Adamec. Důvodem odmítnutí Dubčeka, ač zástupce komunistů, prý mohla být vzájemná rivalita mezi ním a Adamcem.
Ale pojďme dál.
Kocáb na rovinu připustil, že jedinou možností, která připadá v úvahu, je osobnost Václava Havla. Adamec zaváhal. Po chvíli odvětil, že si není jistý, zdali nejde o předčasné rozhodnutí. Uteklo jen několik dalších minut, kdy Michaelu Kocábovi došlo, kam celý tento neformální a neveřejný rozhovor směřuje.
Slovo si vzal znovu Ladislav Adamec.
Fotogalerie: - Brněnský 17. listopad
„Pane Kocábe, zamyslete se také nad možností, že kdyby se Havel ukázal jako neprůchodný, mohli byste kandidaturu nabídnout eventuálně také... hm… myslím jako záložní variantu...,“ zdráhavě pokračoval Adamec. „Vám? zarazil se Kocáb. „Ano, tak jsem to myslel,“ odpověděl Adamec.
„V tomto okamžiku jsem se musel štípat do nohy. Slušnost by velela poděkovat za nabídku a částečně ji tím legitimovat. Nechtěl jsem však dobře rozehranou hru pokazit, a tak jsem jen mlčel. Adamec mé rozpaky vycítil a rozloučil se.“
Že nešlo ze strany vrcholného představitele komunistů o nic nahodilého, dokládá další běh dějin. Ještě téhož dne se totiž Adamec vydal letecky referovat do Moskvy, kde se 4. 12. 1989 setkal s Michailem Gorbačovem a předsedou sovětské vlády Nikolajem Ryžkovem.
Závěry z toho setkání nejsou dostupné.
Václav Havel byl nakonec průchozí bez výraznějších zaškobrtnutí. Prezidentem Československa se stal 29. prosince 1989.
Ani Ladislav Adamec s politikou nekončil. V letech 1990–1992 byl poslancem Federálního shromáždění.
Prezidenti Reagan, Bush a Gorbačov, prosinec 1988 (repro Youtube.com)
Fotogalerie: - Podvečer 17. listopadu
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Tomáš A. Nový
