Václav Bělohradský uvažuje o tom, že problémem české politiky je „deficit pragmatismu“. Specifickým rysem české politické kultury je prý neustálé moralizování, a jeho důsledkem je absolutně nerealistické vnímání dopadů politických rozhodnutí.
„Pragmatismus má neprávem špatnou pověst, je kulturním předpokladem fungující demokracie,“ píše profesor Bělohradský. Následně přidává definici, že moralista hodnoty uznává samotné o sobě, kdežto „pragmatik“ je používá k řešení praktických problémů. Typickým rysem moralistů je prý nezodpovědnost, kdy neúspěchy vždy svalují na sabotéry svých oslnivých vizí.
Toto moralizování prý neustále strhává společnost do studené občanské války mezi dobrem a zlem. Jako groteskní příklad uvádí Bělohradský transparentní nošení odznaků „nejste náš prezident.“ Společnost se prý štěpí a chybí shoda na čemkoliv, nebo třeba jen loajalita vůči institucím - ty jsou všeobecně považovány jen za semeniště loupeživých korupčníků.
Pokud má někdo vyšší legitimitu než ostatní, vyplývající třeba z přímé volby, je pochopitelné, že se stává jejich arbitrem a autoritou, ke které se ostatní uchylují. Něco takového prý dělal i Václav Havel v prvních měsících roku 1990. „Prezident zvolený referendem nemůže být nikdy jen ceremoniářem. Kdo chtěl prezidenta ceremoniáře, měl zabránit přímé volbě,“ píše Bělohradský.
Ale pokud jsme přímou volbu prosadili, bylo by prý zodpovědné ji „pragmaticky“ využít ve prospěch společnosti. Právě přímo zvolený prezident by prý mohl vnášet do společnosti témata a moderovat debatu. Právě to by mohlo rozhýbat naši společnost, která začíná být strnulá.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
