„Myslím, že existovaly vysoké školy, které neměly mít akreditaci připravovat studenty na akademický život. Bylo jich celkem dost,“ uvedla Dvořáková a připomněla, že fungovaly lobbistické skupiny, kdy se řeklo, že kriminalista po x letech praxe musí mít vysokou školu. Ale neřeklo se prý jakou. „Takže máme spoustu kriminalistů, kteří si zlepšili svou kvalifikaci a jsou andragogové,“ dodala.

Bohumil Kartous, vedoucí komunikace obecně prospěšné společnosti EDUin, upozorňuje zase na to, že s poptávkou po studiu přišli lidé, kteří potřebovali certifikát o vyšším vzdělání, aby mohli kariérně růst, a jejich zájmem bylo minimalizovat náklady a energii k jeho získání. „Shoda zájmů byla tak značná, že bylo možné držet regulační orgán na řetězu,“ zdůraznil.

Problémem podle Dvořákové je i to, kolik politiků studovalo na tomto typu škol. Školy si tak podle jejích slov vytvářely ochranné sítě, přes které se nemohlo jít. „Akreditační komise tak měla jen velmi omezené možnosti jak zasáhnout,“ řekla. Poukázala pak také na to, že když uložili sankci, třeba omezení akreditace, tak to Ministerstvo školství nemuselo udělat. „Dokonce se stalo, že v době, kdy jsme neprodloužili akreditaci právům v Plzni, tak ministr Dobeš jim akreditaci v rozporu se zákonem dal,“ řekla s tím, že na něj následně podávali žalobu.