„Narodila jsem se ve Flájích, tatínek dělal přednostu na malé poště. Vychovávala mne babička s dědečkem v Příbrami, a to je období, na které nejraději vzpomínám. Říkám, že babičky a dědečkové jsou u těch malinkých tří až šestiletých holčiček to nejlepší, co může být,“ zavzpomínala na začátek profesorka. „Pak jsem byla v Žatci, kde jsem už bydlela se svoji maminkou a tatínkem a se svými dvěma sourozenci, sestrou Haničkou a bratrem Miloslavem. Tam jsem vychodila základní školu, gympl – učil mne tam pan Svěrák, což bylo fantastické. On se tam dostal tehdy na umístěnku, byl tam dost zoufalý, ale pro nás byl perfektní. Hrál tam samozřejmě divadlo. Matematiku mne tam učil profesor Hlad, který byl posléze v Praze ředitelem planetária, a byla to fantastická osobnost.“

Čeština a alma mater

Poté přešla do Prahy, vystudovala češtinu na filozofické fakultě a tělocvik na fakultě tělovýchovy a sportu. „Pak jsem ještě vystudovala občanskou nauku na filozofické fakultě. A zůstala jsem v Praze, kde jsem se vdala, mám tři děti. Učím na Pedagogické fakultě na katedře filozofie a také na Husitské teologické fakultě filozofii,“ představila desítce přítomných.

K jejímu dětství v Příbrami uvedla: „Horníci se tam zdravili Zdař Bůh. Byli to lidé, co fárali do hloubky 1300 metrů a nikdy nevěděli, jestli se vrátí. Mezi nimi byla taková  hornická vroucnost, kterou jsem nikdy nikde nepoznala. V Praze vůbec ne, v Žatci to už vůbec ne, ale v Příbrami to bylo. Děda byl legionář a tak tam dostal trafiku u náměstí a mě tam babička vodila a já tam nasávala tu náladu, když si každý kupoval cigarety. Pro mne to bylo nejkrásnější období mého života. Maminka byla učitelka, přestěhovali jsme se také do Záluží u Mostu, které pak zbourali. V Praze jsem už zůstala, ale kořeny tady prostě nemám,“ přiznala se otevřeně.

Do hloubky duše

„Filozofie je překrásné myšlení a člověk tomu propadne takovým způsobem, že už se od toho neodvrátí. Mně se to stalo, když jsem v roce 1971 zjistila, že se ve výprodeji prodává kniha Krize evropských věd a transcendentální fenomenologie. Tu knížku jsem si objednala a četla jsem si jí, když jsem byla s dětmi na písku, a najednou jsem byla v jiném světě. To je taková nádherná věc, ta fenomenologie. Je to česká a moravská věc. Zakladatel se narodil v Prostějově v roce 1859, byl velkým kamarádem Masaryka, Patočky. A to je filozofie, která udělala převrat i nyní v roce 1989. O tom se samozřejmě neví, ale byl to Patočka a jeho žáci, mezi kterými byl i Havel a ostatní, kteří založili Občanské fórum,“ uvedla profesorka Hogenová.

„To je filozofie nádherná a hluboká. Ptá se, jak se věci ukazují. Přichází na to, že v myšlení současného člověka je nejdůležitější to, z čeho  se věci ukazují, a tomu my říkáme pozadí. Když mluvím hrozně obyčejně, tak ta věda popisuje předměty, věci. Fenomenologie popisuje to, z čeho se ty věci stávají, z čeho se stávají  předměty. Každý člověk i doba má nějaké své pozadí, ze kterého vyvstávají významy, pravdivosti a nepravdivosti. Abychom tu dobu pochopili, musíme vstoupit do pozadí. To znamená, že když chci pochopit nějaký problém, tak jej musím vzít jako odpověď. A od té odpovědi se musím dostávat k otázkám, na které předem znám odpověď,“ vysvětlovala laikům profesorka filozofie. „To je jediný způsob, jak opravdu pochopíte daného člověka nebo daný způsob myšlení. Politický obsah doby. Protože v této pozici, kdy hledáte otázky poté, co už znáte odpovědi, tak nemůžete podlehnout žádné manipulaci, která se dnes děje tedy neuvěřitelným způsobem. S lidmi starými, s mladými, se všemi,“ posteskla si přítomným.