Tak v Cáchách podepsali Macron a Merkelová smlouvu prohlubující vzájemné vztahy. Pozornost budí zejména cíl procpat Německo jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN, případně závazek zavádět společnou vojenskou politiku, prohloubit spolupráci policejních sil a sladit svá stanoviska jak v EU, tak v NATO. Vyrojila se řada temných spekulací: Budou němečtí policisté mlátit francouzské žluté vesty? Vznikne v EU hlasovací mašina, která zválcuje zbytek Evropy? Je to cesta k superstátu?

Jak správně uvádíte, vyrojila se spousta spekulací, protože žádná jistota čehokoli ze smlouvy nevyplývá. Přinejmenším pasáže, které jsem viděla citované v médiích, znějí hodně vágně, takže si do nich může každý promítnout, co chce. Dokonce mám dojem, že právě ta vágnost napovídá spíš o tom, že mezi oběma státy existuje spousta rozporů, a tak se nebyly s to domluvit na konkrétnějším znění. Jako kdyby vůle dosáhnout dohody sice byla, ale to je taky tak všechno. Takže uvidíme, co bude dál. A možná si počkáme i dost dlouho, bez záruky, že se něco opravdu nakonec stane. Myslím totiž, že ten „superstát“ je zatím ještě v plenkách. Nebo lépe, ještě nedorostl ani do těch plenek, neb se ještě ani nenarodil. Jeho rodiče teprve zkoušejí spolu chodit.   

Jan Keller tvrdí, že Macron a Merkelová vědí, že EU se „rozdrolí“, tak se rozhodli už dopředu konstruovat nové jádro. Je to rozumná úvaha? Čeští euroskeptici se bojí, že naši eurooptimisté se do něčeho takového hned budou hrnout...