Původní ruská operace byla založena na strašlivě mylných předpokladech ohledně ukrajinské schopnosti a ochoty bojovat. Moskva se velice přepočítala, soudí Kofman.
Long thread about how I think the first 96 hours have gone, still very early/incomplete impressions. The initial Russian operation was premised on terrible assumptions about Ukraine’s ability & will to fight, and an unworkable concept of operations. Moscow badly miscalculated. 1/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Ruská operace byla zaměřena na rychlé obsazení Kyjeva, píše dále Kofman. To mělo Ukrajince přinutit ke kapitulaci. Metodou mělo být rychlé vysunutí menších jednotek kupředu tak, aby se zamezilo velkému střetu s Ukrajinci. Tyto jednotky se vyhýbaly velkým sídlům a na své cestě volily různé objížďky.
The Russian operation was focused on getting to Kyiv quickly, forcing a surrender, and pushing a small number of units forward quickly in a way that avoided large engagements with UKR forces. They’ve been skirting major cities, going for key road junctions/smaller towns, etc. 2/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Proč si Moskva zvolila takovýto postup? ptá se Kofman. A nabízí několik teorií. Zaprvé, Rusové nebrali Ukrajinu a její armádu příliš vážně. Chtěli se vyhnout ztrátám a poškozením, neboť by to ohrozilo jejich politické cíle na Ukrajině a chtěli skrýt cenu, zaplacenou vojenskými ztrátami, před veřejností.
Why did Moscow choose this course of action? A few theories: they didn’t take Ukraine & its military seriously. They wanted to avoid attrition & devastation because of consequences for pol goals in Ukraine, costs of casualties, and they want to hide the costs from the public. 3/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofman se rovněž domnívá, že jednou z možností skutečně je, že Rusové se chtěli vyhnout působení přílišné destrukce na Ukrajině vzhledem k tomu, jak nepopulární tato válka bude i na domácí scéně. Kofman dodává, že většina ruských vojáků je mladá a nemá zájem bojovat s Ukrajinci, neboť je nevidí jako nepřátele.
It is also possible that Russian military planners genuinely wanted to avoid inflicting high levels of destruction given how unpopular this war was going to be at home. Most Russian soldiers are young & have little interest in fighting Ukrainians as an opponent. 4/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Z toho, co doposud viděl, Kofman vyvozuje následující závěr: Ruské jednotky nevěděly, že dostanou příkaz k invazi a zdá se, že jejich ochota bojovat je nízká. Nespatřují v Ukrajincích nepřátele a armáda je pro tento úkol nedostatečně připravila. S výjimkou Čečenců je morálka v armádě nízká.
What I’ve seen so far suggests that Russian troops were unaware they would be ordered to invade, and appear reluctant to prosecute this war. They don't see Ukrainians as adversaries and the military didn’t prepare them for this campaign. Outside of Chechens, morale seems low. 5/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Podle Kofmana tento koncept nemůže fungovat. „Zdá se, že se pokusili o rychlé vítězství skrze levné ‚bleskové nájezdy‘, doufajíc v odvrácení nejhorších sankcí a západního vzteku. Jenže skončili v nejhorší možné situaci, kdy toto selhalo a ještě své zdroje dávají na strategii, která selhala.
This is an unworkable concept of operations. It seems they tried to win quickly and cheaply via 'thunder runs,' hoping to avoid the worst of sanctions & Western outrage. They’ve ended up in the worst of all worlds, trickling more resources into a failed strategy. 6/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofman ovšem upozorňuje, že válka zatím probíhá jen krátce. Ukrajina se sice v dosavadním průběhu dostala nad očekávání, ovšem žádní analytici (snad s výjimkou těch v Moskvě) prý nemohli čekat, že by snad Rusové porazili největší evropskou zemi během čtyř dnů, zejména s ohledem na ukrajinské vojenské možnosti.
However, this is barely a few days into the war. Ukraine has done remarkably well, but no analysts (except maybe in Moscow) expected Russia to defeat the largest country in Europe within 4 days, especially given UKR military capability. 7/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofman dále komentuje doposud „chaotickou snahu“ Rusů. Podle něj nebojují jako BTG (praporní taktické skupiny), namísto toho jezdí po malých skupinách a vysunují průzkumné jednotky a výsadkáře. Tanky prý často jezdí osamoceny.
On the shambolic effort - Russian units are not really fighting as BTGs. They’re driving down roads in small detachments, pushing recon & VDV units forward. Tanks often by themselves and vice versa. Fires & enablers not used decisively, and often not used at all. 8/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
S výjimkou bojů okolo severozápadu Kyjeva podle Kofmana můžeme vidět spíše mnoho menších skupin, tanků, bojových vozidel pěchoty, často pak průzkumné jednotky nebo výsadkáře, kterak postupují do měst. Jsou rychlejší než jejich logistická podpora, což vede i k tomu, že je místy tato podpora a někdy také dělostřelectvo, napadáno.
Outside of the fighting NW of Kyiv we have a lot of smaller detachments, tanks, IFVs, often recon or VDV units pressing down roads & into cities. Small formations regularly outrunning logistics, without support, or letting support & artillery get ambushed behind them. 9/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
A co se nachází za touto velkou vlnou malých skupin? Kofman při analýze satelitních snímků a dalších materiálů dochází k jasnému závěru. Zcela opačná situace. Dlouhé konvoje ruských vozidel, která jsou zaseknutá ve vlastních zácpách, překračují ukrajinské hranice. Protivzdušná obrana je nechrání, zasekla se na cestách spolu s nimi.
Beyond large numbers of units strewn out in small detachments & checkpoints, we have the inverse situation as well. Long trains of Russian vehicles stuck in their own traffic jams, entering across the border. Air defenses not covering them, but stuck on the road with them. 10/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Zatímco se jednotlivé roty a čety vydávají dopředu, aby obsadily stanovené pozice, logistika podle Kofmana nestíhá a není efektivně chráněna. Většinu doposud proběhnuvších bojů, které viděl, klasifikoval jako malé, zejména pak na předměstích větších sídel. „Možná jsou intenzivní, ale nejde o velké bitvy,“ vysvětluje.
As companies & platoons run ahead to seize points, logistics can’t keep up, and they’re not being effectively covered by support. Most of the fights I've seen are small skirmishes, especially on the outskirts of major cities. These may be intense, but not major battles. 11/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Ruský propadák je podle Kofmana způsoben zejména skutečností, že se pokoušejí o invazi v plném rozsahu bez toho, aniž by podnikli odpovídající vojenskou operaci a domnívají se, že většině bojů se mohou jednoduše vyhnout. To prý vedlo k tomu, že alokace vojenské síly jednoduše nefunguje.
The Russian failure is driven by the fact that they’re attempting to conduct a full-scale invasion without the mil operation that it would require, thinking they can avoid most of the fighting. This has led to not only unworkable force employment, but lack of employment. /12
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofman ovšem upozorňuje, že situace se stále vyvíjí a válka je teprve na začátku. Rusové totiž ještě nepoužili velkou část své armády. Kofman nechce nijak snižovat dosavadní ukrajinské úspěchy, avšak mnoho dosavadních závěrů považuje za předčasné.
The truth is that large parts of the Russian military have yet to enter this war, with many of the capabilities still unused. Not to take away from UKR great mil performance, and resilience, but I see a lot of early judgments & conclusions that need moderation. 13/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofman vysvětluje, že například většina ruského taktického letectva v počátcích bojů nezasáhla do akce, stejně tak bojové helikoptéry. Rusové přitom mají v místech střetů stovky kusů obojího.
In the first 4 days, Russian tactical aviation, except for some Su-25s, largely sat on the sidelines. So have most combat helicopters. They have hundreds of both deployed in the area. Russia's air force is missing in action, and largely unused. 14/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Ruská armáda se podle něj pokusila raketami zničit či potlačit ukrajinskou protivzdušnou obranu a zacílit letecké základny. Rusko ale nepoužívá letecké hlídkování a Kofman teprve včera spatřil v akci první bombardér Su-34.
The Russian military sought to use cruise/ballistic missiles to destroy/suppress UKR air defense and target air bases. However, they're not flying CAPs, or offensive counter air, and only today have I spotted the first Su-34 bomber conducting strikes. /15
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Celkově lze podle Kofmana usoudit, že na své zvyklosti zatím Rusové používají málo, doslova jen zlomek dostupného dělostřelectva, s výjimkou těžkého ostřelování Charkova. To se ale podle Kofmana v příštích dnech bohužel změní, neboť ruská armáda je na dělostřelectvu postavena.
Except for heavy shelling around Kharkiv, use of fires have been limited compared to how the Russian mil typically operates. Sadly, I think this will change. Russian mil is an artillery army first, and it has used a fraction of its available fires in this war thus far. /16
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Americký vojenský analytik také upozorňuje, že většina ruského vojska ještě nezasáhla do bojů. Na okrajích Charkova zatím bez akce vyčkávají 1. gardová tanková armáda a 20. armáda.
The bulk of the Russian military has yet to enter the fight. Outside Kharkiv, most of the 1st Guards Tank Army, and 20th Army, are just sitting there. They pushed a few BTGs a considerable distance past Sumy, but I think a lot of Russia's forces are still on the sidelines. /17
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Do hry vstupuje ještě další faktor. Ruské ztráty jsou podle Kofmana značné, navíc mnoho vojáků bylo zajato, nicméně dochází k postupu do vnitrozemí. Celkový obrázek války je nepřehledný, Ukrajinci zveřejňují své bojové úspěchy.
Another point, Russian losses are significant, and they have had a number of troops captured, but they have been advancing along some axes. In general, Ukrainians are posting evidence of their combat successes, but the opposite is less true, distorting the overall picture. 18/
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Proto Kofman přichází na následující myšlenku: Rusové se zoufale snažili utajit před vlastními lidmi, že se pouští do skutečné války. Hovoří o „operaci na Donbasu“. Tím Moskva sama sebe připravila o možnost kontrolovat informační prostředí, a to celé spadlo do klína Ukrajině, která s jeho pomocí upevnila morálku svých jednotek a sjednotila podporu Kyjeva. Kofman to vnímá jako další z ruských přešlapů.
Hence my next thought. In a desperate effort to keep the war hidden from the Russian public, framing this as a Donbas operation, Moscow has completely ceded the information environment to Ukraine, which has galvanized morale and support behind Kyiv. Another miscalculation. /19
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofman se domnívá, že Kyjev se doposud velmi dobře pouští do informační války, daří se mu tvořit veřejné mínění a upravovat informační prostředí. Varuje ale před tím, aby se (nejen) ukrajinská tvrzení z oficiálních míst brala automaticky jako zcela pravdivá.
I won't comment on the host of official claims made in this war so far, except that I think Kyiv is doing a great job shaping perceptions & the information environment. That said, folks should approach official claims critically in a time of war. /20
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofman tedy vyvozuje, že Rusko v některých základních principech chybuje, avšak zároveň se o jeho armádě dozvídáme i informace, které se nezakládají zcela na pravdě. Podle Kofmana nyní Rusové nebojují stylem, na který byli cvičeni.
Looking at the military effort, I think Russian forces are getting some basics really wrong, but we're also learning things that are probably not true about the Russian military as well. They're not really fighting the way they train and organize for a major conventional war. /21
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofmanovi současná situace dává vzpomenout na Groznyj a jeho obléhání (na přelomu let 1994 a 1995 došlo k více než měsíčnímu obléhání Grozného, které skončilo porážkou Aslana Maschadova a vítězstvím Ruska, pozn. red.), přičemž některé z dosavadních operací mu připomínají „klasické chyby vojenské organizace“. Zmiňuje vysílání vzdušných sil rychlé reakce a také námořní pěchoty, při kterém docházelo ke zbytečným rizikům, či bylo jinak nepraktické.
The assumptions have Grozny 1994 vibes, while some of the operations remind me of classic mil org driven blunders. Sending airborne air assault brigades or naval infantry in early on to 'do their thing,' even though it is unnecessary, risky, or impractical. /22
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Kofman si tedy pokládá otázku: Co bude následovat? Ruské politické vedení podle něj stále nepřiznalo, že jejich původní plán s rychlým dobytím Kyjeva selhal. Můžeme ovšem pozorovat, že narůstá četnost využití dělostřelectva, vzdušné síly a dalších prostředků. Kofman se obává, že to nejhorší teprve přijde a tato válka se stane mnohem horší než doposud.
What's next? Russia's political leadership is still not conceding their plan's failure, trying to take Kyiv quickly. But we're seeing them open up greater use of fires, strikes, and air power. Sadly, I expect the worst is yet ahead, and this war could get a lot more ugly. /23
— Michael Kofman (@KofmanMichael) February 28, 2022
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Marek Korejs
