Řekni „covid“ a musíš si koupit panáka. V pražské hospodě řeší pandemii po svém

Anketa

Chcete Pekarovou Adamovou za předsedkyni Poslanecké sněmovny?

93%

hlasovalo: 45699 lidí

“Do naší hospůdky, vedou jen tři schůdky, to je ten důvod má milá, že já tam raz, dva, tři jsem...“ zpívá se v oblíbeném seriálu Hospoda. Ostatně Restaurace U Hollara ji v mnohém připomíná. Také do ní člověk schází po několika schodech, také v ní vládne hřejivá lidská pospolitost. Provozovatelka se ale po epidemii potácí nad dluhovou propastí a nadává na ožebračující Babišovu vládu. V hospůdce navíc zavedli vlastní „anticovidový“ zákon.

Babiš, covid, panák

„Za ten marasmus hospod a restaurací může vláda Andreje Babiše. Jejich opatření jsou chaotická, přísná a často i úplně nesmyslná. Gastronomie se jako většina služeb dostala na kolena a kdo ví, jestli se z toho zmátoří. Jsem ráda, že prohrál volby,“ říká provozovatelka restaurace Kamila Šálková. A dodává: „Nebýt pomoci blízkých, tak už tady nejsme. Třeba táta mi svěřil všechny své úspory, abych zaplatila elektřinu a další poplatky. Nechápala jsem, že volil znovu Babiše.“

Mladou hospodskou zpovídám u „stolu štamgastů“ a za výčepem naslouchá čahoun Roland, její partner. Když se ho zeptám na covid-19, varuje, že ale bude strašně sprostý. „Ty s***ě, co jsou nahoře, mě už opravdu serou. Vůbec je nezajímá, jak se my dole máme, ale starají se jen o to, co mají na kontě, a jak nahrabat ještě víc. Zavřeli hospody a lidi si udělali hospody doma. Měl jsem tady jednou policajty, že jsem při stánkovém prodeji prodal pivo Ukrajincům, kteří si s ním sedli do dodávky a vesele v ní chlastali. Jen nezavřeli dveře, takže chlastali na veřejnosti. No, pochopí to někdo," rozčiluje se a jen tak mimochodem podotkne: „Jo, a platíš panáka. Tyhle sprostý slova tady netolerujeme.“

A co jsou ty strašlivé vulgarismy? Slova jako covid, covid-19, Corona – to by se ještě dalo obejít názvem mexického piva – koronavirus, koronakrize a další odvozeniny. Za jejich vyslovení před štamgasty si host musí koupit frťana dle svého výběru a na místě ho zkonzumovat. A to je ten místní nepsaný „anticovidový“ zákon. Pomyslím si, že kdyby tohle vyhlásila vláda, to by bylo teprve „v álejích nablito“.

Podle aktuálních koronavirových opatření budou muset naopak restauratéři od prvního listopadu kontrolovat doklad o bezinfekčnosti hostů. „Ubere nám to zákazníky, to je jednoznačné. Podle mě lidé do neznámých podniků bez očkování nebo testů moc nechodí. Horší to bude s místními, kteří nás celou dobu v lockdownu podporovali, chodili si pro PETky s pivem na doma a pro krabičky s jídlem. Teď jim budu muset říct, že do hospody, kterou pomáhali zachraňovat, nesmí. Celý tenhle postoj k očkování je špatně, protože přesně tenhle nátlak lidi spíš odradí, než přesvědčí. Pod nátlakem z vyšších míst pro obyčejný lidi totiž nikdy nevzešlo nic dobrého. Pro mnohé to může působit jako výstražný červený praporek,“ podotýká Šálková k současnosti.

Máma a hospodská

Hospodu sice Kamila nikdy neprovozovala, ale v pohostinství pracovala skoro celý život. Vyučila se v oboru a pak v něm zůstala, protože si „život v poklusu po restauraci“ oblíbila. „Spousta lidí to dělá, aby měli nějakou práci. A jako ve všem, někteří to dělají od srdce rádi. Když jsem si o tom jednou povídala s mámou, teprve pak jsem pochopila. Babička byla taky hospodská, což jsem nevěděla. Mamka jako malá psala školní úkoly v salónku restaurace. Prostě to mám v genech, v krvi,“ rozpovídá se.

Máma od dvou kluků se po prvním přírůstku do branže už nevrátila, protože dvanáctihodinové směny s malým prckem, to nejde dohromady. Zkusila práci v kanceláři, přesněji v zákaznickém centru jedné akciové společnosti. Trápila se tam. Scházela jí pospolitost, kontakt mezi lidmi, úsměv... i když přiznává, že občas i blbé kecy opilců. To už byla ale podruhé těhotná a nedávno jí skončila mateřská.

Jako hospodská má ale rovné myšlení a jasné počty, takže není na škodu si poslechnout přímo od ní, jak vypadá po finanční stránce mateřská: „Opravdu se s tím nedá vyžít. Jelikož jsem pracovala, nedali mi porodné. To dostávají jen ti bez peněz. Když má babička v pěstounské péči na starost vlastní vnouče, protože matka nefunguje, dostane třikrát víc než máma na mateřské. A to si nedělám srandu, protože jeden takový příklad mám mezi známými. Ostatně na dítě v takové péči dostává pěstoun příspěvky od státu až do jeho osmnácti let, kdežto mateřská je na tři roky. Navíc jsou pěstounům propláceny kroužky, tábory a tak dále.“ Podle jejích zkušeností je prostě v tomhle státě pro rodiny ekonomičtější, když se o děti budou starat babičky-pěstounky.

U kreslíře Hollara

Restauraci U Hollara převzala Kamila Šálková od bývalého provozovatele, který „se z toho loni zhroutil“ po prvním lockdownu. Uvědomovala si, že začíná podnikat ve velmi nejisté době, ale k činu ji dotlačila myšlenka zachránit oblíbenou hospůdku, v jejímž okolí bydlí část rodiny a spousta přátel. „Měla jsem sama našetřené nějaké peníze, ale nepočítala jsem s tím, že budeme muset hospodu opět zavřít na tak dlouho. To asi nikdo. Hospůdku jsme sice zachránili, ale jsem zadlužená až po uši. Ten dluh má pět nul,“ popisuje stav s tím, že současné výmysly vlády jsou další velkou pohromou.

Také líčí, jak k nim byly různé firmy vstřícné: „Nikdo nám nic neslevil. Prostě kšeft je kšeft i za drsné krize, a když na to nemáš, tak čau. Třeba O2 TV jsme platili pořád. Máte smlouvu, fotbalové přenosy nikdo nemůže sledovat, ale nikoho to nezajímá. Zálohy se platit musí. Trochu nám pomohlo, že jsem rozvážela obědy. Ale zase, když jsme se přihlásili do Dáme jídlo, tak jsme dost dlouho čekali, pak teda super, protože nás propagovali jako novou restauraci na první straně, ale pak nás asi vypli nebo co. Když si tady přes ně chtěla moje sestra z Vršovic něco objednat, nikde nás nenašla. Navíc chtěli z každého jídla dost nehorázné peníze, takže to stejně nebylo k přežití.“

Hospůdka se nachází nedaleko Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, takže si u nich občas zdravotní sestry udělaly „mejdan“ anebo oslavily narozeniny. Ostatně Hollar, to je značka. Václav Hollar byl český barokní rytec a kreslíř věhlasného jména, který se pohyboval po velké části Evropy a v roce 1677 zemřel v Londýně. Jeho nejznámějším samostatným obrazem byla rytina Dobrá koczka, která nemlsá. Tak se jmenuje i historický román o kreslířově životě od Miloše Václava Kratochvíla a jako jeho připomínka jedna z desek skupiny Lucie. Z hospůdky nicméně autor článku odcházel jako dosti vrávorající kocour, co se „namlsal“ až moc.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.