„Před takovými patnácti lety byla situace jiná, až bych řekl, že anarchistická. Vůbec nebyly kontroly, hlavně maso nebylo pod dozorem, jako v poslední době, kdy se natáčely reportáže a psaly články o tom, že řezníci šidí. Abych tedy byl přesný, nešidí řezníci, ale řetězce. My, co jsme od fochu, bychom si tohle nikdy nedovolili udělat v normálním řeznictví, kdybychom nějaké měli. Jenže já se za svůj život nepotkal s nikým z ostatních řezníků, kdo by šel a otevřel si obchod, o nikom takovém skutečně nevím,“ říká pro ParlamentníListy.cz Milan S. Jeho praxe v oboru je úctyhodná, jelikož naše redakce dotyčného muže dobře zná.

Po ukončení středního odborného vzdělání s výučním listem pro obor, který se dnes nazývá řezník a uzenář, začal pracovat ještě v dobách socialismu. „Nevybírali jsme si, dostali jsme plac a tam dělali, žádné změny práce, jako se to dělá dneska, že třeba z Jablonce přetáhnou kluky z Liberce, i když peníze potřebují všichni, to je jasné,“ konstatuje dále.

Naši redakci ovšem zajímalo výhradně to, zdali na masných výrobcích dochází k šizení zákazníků. Podle řezníka Milana jednoznačně. „To víte, že ano. Zejména voda, to se tak dělalo vždycky, že se tam připouštělo, to ale není nic škodlivého, tady nejde o to, že bychom to chtěli dělat, už ani nevím, kde se to vzalo, ale prostě se to tak dělalo snad všude, kde jsem v Česku byl,“ doplňuje.