Profesor historie a mezinárodních vztahů Stephen Mark Kotkin, který 33 let vyučoval na Princetonské univerzitě, si všímá, že na pozadí toho, co se Rusko stále více přátelí s radikálními islamisty včetně teroristů z Hamásu, se Vladimir Putin loni 7. října – tedy v den, kdy Hamás zaútočil na Izrael, dožil 71 let. „Ruský prezident si toto řádění nadělil jako dárek k narozeninám; změnilo to kontext kolem jeho agrese na Ukrajině. Snad aby vyjádřil své uznání, nechal své ministerstvo zahraničí pozvat koncem října do Moskvy vysoce postavené představitele Hamásu, čímž zdůraznil soulad zájmů,“ připomíná ve svém komentáři načrtávajícím pět možností budoucího směřování Ruska v časopise Foreign Affairs.

Ukazuje také na následné události včetně prezidentských voleb v Rusku a na to, jak se Putin odmítá zbavit své funkce v čele Ruska, v níž se „stylizuje do role nového cara“. „Skutečný car by si však nemusel dělat starosti s hrozící nástupnickou krizí a s tím, co by to mohlo udělat s jeho současným uchopením moci,“ podotýká.

Právě otázka nástupnictví Putina totiž zůstává nadále otevřena. Ruský prezident si podle Kotkina již v minulosti uvědomil, jak je limitován, když mu pojistka v podobě nemožnosti kandidovat dále než ve dvou po sobě jdoucích funkčních období zabránila v pokračování v prezidentském úřadě, a tak se do svého třetího prezidentského období v roce 2012 musel na chvíli přesunout na pozici premiéra. Po svém čtvrtém funkčním období tu však byl problém totožný. Putin tak nakonec přiměl zákonodárný sbor ke změně ústavy, načež se fakticky zrušila jakákoli omezení funkčního období, a on tak může pokračovat v čele Ruska. Zatímco však Putin ohýbání ruské ústavy pro udržení se v prezidentském úřadu zvládne, se zvyšujícím se věkem nic takového nezmůže.

Nabízet se tak má srovnání se Stalinem, který rovněž odmítal jakékoli úvahy o nástupnictví, načež se po smrti v Sovětském svazu odehrálo nemálo změn. Stane se něco podobného i po Putinově smrti? A jakou cestou se Rusko následně vydá?