„Ve společnosti je žen a mužů půl na půl, i v politice by tak měla být zastoupena obě pohlaví co možná nejvyrovnaněji,“ zdůraznila mimo jiné v rozhovoru šéfka topky Pekarová Adamová. „Na začátku mi chvilku trvalo, než jsem si v internetovém prostředí zvykla, že na mě neútočí za moje názory nebo argumenty, ale za to, že jsem žena a měla bych být u plotny, rodit děti, nezajímat se o věci veřejné a hlavně se do nich neplést. Takové komentáře vypovídají víc o jejich pisateli než o mně. Nenechávám se jimi ovlivnit,“ uvedla. Zároveň si posteskla, že jí je líto, že je málo žen, které jsou ochotné zapojovat se do politiky víc.
Přiznala ale také to, že politika vždycky není procházka růžovou zahradou. „Čelíte různým tlakům, hodnocením, kritice ze všech stran. Od politických soupeřů, ale i zevnitř vlastní strany, a jste pod drobnohledem veřejnosti. A není to práce, která je pevně ohraničená od-do. Spousta zasedání a jednání se koná po večerech, během víkendů. Časově je to velmi náročná záležitost,“ uvedla.
Když měla hovořit o ostatních politicích a tom, zda mezi nimi funguje přátelství, podotkla následující: „Já k mnohým poslancům, zejména z extrémních stran a hnutí, necítím žádné přátelství ani mimo kamery a sněmovnu. S jinými mám vztah kolegiální, až přátelský. Za tím, co říkám před kamerou, si stojím, i když ji vypnou. Není to divadlo směrem k veřejnosti.“ Dle jejích slov je pro ni nepřijatelná hlavně rovina názorů, v níž se jde proti lidskosti. „S lidmi, kteří nejsou daleko od fašistických myšlenek, nejsem schopná najít společnou řeč,“ podotkla.
Ing. Markéta Pekarová Adamová
Politici by dle jejích slov měli být schopní démony v lidech neprobouzet, ale naopak je uklidňovat. „Politici by měli rozptylovat obavy nejen slovy, ale i činy. Žijeme tady v míru, ale ve světě se válčí i dnes, a často jen proto, že tam využili strach jako prvotní impulz. Nemůžeme si myslet, že se nenecháme zmanipulovat, že jsme vůči tomu nějak odolní, jen proto, že žijeme ve střední Evropě,“ dodala Pekarová Adamová, se slovy, že byla šokována tím, kolik lidí v Česku nechce sirotky.
„Šlo o 40 dětí, ty se vejdou do jednoho autobusu, vždyť takového počtu dětí si v České republice nikdo ani nevšimne. V 90. letech jsme přijali desítky tisíc uprchlíků z bývalé Jugoslávie, a i když jsem byla dítě, nevšimla jsem si, že by nás to poškodilo. Poukazovat na iracionálnost strachu ze čtyřiceti dětí je nutné. Jsou to děti. Neohrožují ničí hodnoty ani životní standard,“ řekla Pekarová Adamová.
Podle jejích slov, která řekla závěrem, není politika její droga. „Můj svět se nezboří, když nebude součástí mého života,“ uzavřela.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vef
