Dozvíme se pravdu?

Uplynul rok od sestřelení letounu malajsijských aerolinií nad Ukrajinou. Přes všemožné informace z různých stran je viník dosud zcela nejasný . V podstatě nemá smysl brát v potaz různé investigativní novináře, u nichž je mnohdy nejistá objektivita a jistý nedostatek odborných znalostí. Postačí se podívat na ČT 24.
Různé svědky může rovněž nastrčit kterákoli strana, případně si ti svědci chtějí jen dobře vydělat. Stačí vzpomenout na české mediální experty, kteří v devadesátých letech tvrdili, že české pasivní protiletecké systémy Tamara budou shazovány z letadel nad Jugoslávií.

Podivný na celém případu je fakt, že neexistuje (?) záznam komunikace mezi piloty a pracovišti řízení leteckého provozu na Ukrajině a v Rusku. Neméně podivný je fakt, že neexistuje (?) záznam sledování trasy letu uvedeného letounu radary řízení letištního provozu a radary protiletecké obrany Ukrajiny a Ruska. Dále je otázkou, proč neexistuje (?) záznam trasy letu špionážními satelity USA a Ruska? A v neposlední řadě, proč neexistuje (?) záznam letu řízené střely systému BUK k cíli pořízený americkými a ruskými systémy? Pokud existují, kdo, co a proč tají?

Zásadní otázkou je: Proč Ukrajina neuzavřela letecký koridor nad prostorem bojů? Z hlediska aktuální situace je to naprosto nelogické, nepochopitelné, doslova unikátní. Cizí letoun mohl rušit bojovou činnost a vytvářet možnost záměny. Operovalo tam ukrajinské vojenské letectvo a pár těchto letounů a vrtulníků separatisté sestřelili. Separatisté rovněž ukořistili několik systémů BUK, což ukrajinské velení nemohlo přehlédnout. Z hlediska Ukrajiny se tedy jednalo o trestuhodný hazard s lidskými životy, pokud ne přímo a záměrně o vytváření situace vhodné k sestřelu dopravního letounu.