Dopadly slovenské volby dobře?Anketa
Zaznamenal jsem, že se spolkem Šalamoun chystáte sérii diskusních večerů Černé pondělky české justice. S jakým záměrem tuto sérii připravujete?
Chceme na názorných případech lidských osudů ukázat selhávání české justice. Předvést, jak systém funguje anebo spíše nefunguje.
My máme možnost to ukázat na věcech, o kterých veřejnost neví a třeba se k nim ani nedostane, třeba i ze spisů.
Chceme tím upozornit, že se to může stát úplně každému, že na něj nespravedlivě dopadne česká justice.
První večer, který se koná v pondělí 9. 10. od 19.30 v kině Atlas, bude specifický tím, že na něm bude představován první a druhý díl knihy Zločiny beze zbraní. Druhý díl knihy Zločiny beze zbraní 2, má zvláštní osud, její distribuci zakázal soud, vyšlo tedy zcenzurované vydání bez oné problematické kapitoly. Ukazuje totiž další dvě desítky případů neuvěřitelné nespravedlnosti a selhání systému.
Jsou to často systémové vady, které se stále opakují. Na ně bychom chtěli poukázat především. A samozřejmě i na jednotlivé otřesné případy. Petr Kramný, který dostal výjimečný trest za to, že měl na dovolené zavraždit svou manželku a dceru elektrickým proudem. Přitom to vůbec nebylo možné, což v jednom z večerů ukážeme i na videu.
Nebo případ Vlasty Parkanové. Každý si o ní může myslet ohledně její politiky, ale ten soud se táhl deset let a ona v určitých fázích nemohla ani chodit na ulici, protože po ní lidé plivali.
Neměli bychom zapomínat, jak moc trestní stíhání ničí lidem životy. Rozkládá to rodiny, poznamenává je to zdravotně, nemluvě o ekonomických dopadech, které jdou při dlouhých soudech do šílených částek.
A bohužel se nemění, že to může potkat každého z nás. Blíží se třicáté výročí založení spolku Šalamoun a v české justici se opakuje stále totéž.
Tak snad tato forma na přetrvávající problémy aspoň upozorní.
Jak bude tato série večerů pojata dramaturgicky?
Kromě toho prvního, který bude věnován té knize a dorazí i její autorka Marie Formáčková, by těch dalších mělo být devět. Vždy v pondělí, trochu nepravidelně po dvou či třech týdnech.
V těch dalších budeme rozebírat nejkřiklavější kauzy a to, jak u nich selhal systém. Bude to pestřejší formou, chceme tam i hrát části těch soudních řízení, protože na tom ty nespravedlnosti vyniknou mnohem více.
Budou se promítat videa či autentické záběry, komentář doplní významné osobnosti z oboru, takže divák skutečně získá velmi konkrétní a věrnou představu.
Takže to bude klíčem jeden večer, jedna kauza?
Ano. Už teď můžeme slíbit, že jeden večer bude věnován právě kauze Petra Kramného, další Pavlu Buráňovi. Jeden večer bude věnován zcela neuvěřitelnému tématu „pachové stopy“. Na základě tohoto velmi problematického důkazu zde bylo docela dost lidí odsouzeno a pak zase museli být propuštěni.
Jsme velmi zvědaví, jak to dopadne, protože takové prezentace kauz jsou pro spolek Šalamoun premiérou. Doposud jsme pořádali jen semináře, teď jsme si řekli, že chceme zkusit tuto formu.
Fotogalerie: - Vysmátý Feri u soudu
Co dalšího kromě Černých pondělků teď spolek Šalamoun řeší?
Je třicet čtyři let po listopadu 1989. My jsme si mysleli, že přestaneme fungovat, protože nebudeme potřeba, ale dnes je situace zcela opačná a jsme totálně přetížení. Množí se naprosto šílené případy selhání systému, na které cítíme povinnost upozorňovat. Také se snažíme pomáhat při tvorbě legislativních návrhů, což je někdy na dlouho, třeba o novém trestním řádu se mluví už několik let.
Ten trestní řád je z roku 1961 a představuje jeden z největších problémů. Protože v trestním procesu je téměř nemožné se domoci spravedlnosti. Od roku 1989 nebylo vyhověno ani jedné žádosti na obnovu řízení u výjimečných trestů. Bylo podáno celkem 969 žádostí o obnovu řízení u trestů převyšujících pět let a nebylo vyhověno ani jediné.
Ono už to často vypadá jako obrana hradu. Ta justice raději nechá nevinného člověka sedět, než aby přiznala chybu.
My máme největší počet vězňů na počet obyvatel v celé EU, zavíráme skoro každého, přitom ten systém nefunguje. Máme u těch vězňů sedmdesátiprocentní recidivu, takže si vyrábíme stále nové recidivisty, stojí to neskutečné peníze. Máme neuvěřitelně přísné tresty za drogy nebo za neplacení výživného. To samozřejmě je společenský problém, ale nechápu, jak jej řeší vězení, ze kterého všichni odcházejí s vyšším dluhem, než s jakým do něj nastupovali.
Psali jsme:
Teď se dost mluví o trestání verbálních trestných činů. Co říkáte na tyto kauzy „nenávisti“ a rozsudky, které v nich soudy začaly vynášet?
My samozřejmě neschvalujeme, aby kdokoliv na kohokoliv verbálně útočil. Ale otázka výměry trestu za tyto přečiny s ohledem na rozhodování justice skutečně začíná být aktuální.
Řekněme si otevřeně, že kdyby se za kecy na internetu měřilo skutečně všem stejně a aplikoval se metr, který byl nasazen v některých kauzách, seděla by za to půlka republiky. Takže je zjevné, že prostě není možné za řeči, byť sebehloupější, dávat mnohaleté nepodmíněné tresty srovnatelné s násilnou kriminalitou.
Ty kauzy samozřejmě sledujeme a někdy jsou to, musím to říct, naprostá zvěrstva. Sledovali jsme procesy s Čermákem nebo s Peterkovou. Zejména v tom druhém případě, ať si myslíme cokoliv o tom, co vykládá, to byla naprostá rezignace nejen na spravedlivý, ale na zákonný proces.
U Peterkové došlo k tomu, že byl rozsudek vyhlášen v nepřítomnosti, ačkoliv byla v budově přítomna. Což je naprosto nepřípustné.
Právní stát zajišťuje i tomu nejhoršímu zločinci spravedlivý proces.
A pak je tu samozřejmě otázka, jaké rozdáváme tresty. V Německu je osmdesát procent trestů finanční povahy, u nás, koho jde, tak zavřeme. Je to šílené zejména u bagatelních trestných činů.
Zcela nepochopitelná je třeba naše trestní politika za držení měkkých drog, jako je THC. Opět jsou tam šílené tresty, které soudci neváhají vynášet.
Navíc zažíváme paradoxní situaci, kdy se zvýšila hladina THC, považovaná za trestnou. Takže dnes často sedí lidé, kteří si sklidili marihuanu, která by dnes byla zcela legální, vyrobili z ní mastičku. A za to se tady dává šest let natvrdo.
Fotogalerie: - Babiš před soudem
Máte pocit, že se alespoň něco obrací k lepšímu?
Víte, tady je trestní politika zcela na okraji zájmu. Proto tu stále máme onen trestní řád z roku 1961. Za roky, co pracuji ve spolku Šalamoun, mám mnoho zážitků, kdy jsme se snažili politikům vysvětlovat, v čem je problém, a přinášet návrhy řešení. A jejich zájem je často minimální.
A když už se podaří něco prosadit, tak protože tomu nerozumějí, udělá se to často naprosto nesmyslně.
Byli jsme dlouho jedinou zemí v Evropě, kde o obnově řízení rozhodoval ten soudce, který vynesl původní rozsudek. Přezkoumával své vlastní rozhodnutí, nad čímž všichni z ciziny kroutili hlavou.
Po dvaceti letech se nám podařilo politiky přesvědčit, aby o obnově rozhodoval jiný soudce. A současný stav je takový, že jiný soudce povolí obnovu řízení – a obnovené řízení se vrací původnímu soudci.
Je to naprostý kocourkov, hlava XXII. Ten soudce vás odsoudil a teď se očekává, že se na toto své dílo podívá kriticky a s nadhledem.
Jenže politici jsou zde tak odtržení od reality, že jim ani nedojde, že sice o obnově rozhodne jiný soudce, ale pak musí někdo soudit to obnovené řízení.
Tady byla dlouhodobá mantra nezávislosti justice, která je jistě důležitá. Jenže se to postupně zcela vymklo a justice je nezávislá úplně na všem. Soudce může za jeho chyby potrestat jen kárné řízení a tento systém nefunguje.
Enormně zde stoupají náhrady škod, které stát musí vyplácet poškozeným, ale soudci, kteří jménem republiky ty rozsudky vynášeli, jsou nepostižitelní.
Řešili jsme se spolkem Šalamoun případ jednoho soudce z Brna, který celkem pětkrát chyboval na úrovni, že kvůli jeho chybnému rozsudku skončili nevinní lidé ve vězení, i na několik let. A on soudil dál. A není to bohužel jen jeden soudce, je to skutečně problém systému.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
