Hned na úvod dal Hekrdla jasně najevo, kdo pro něj představoval v debatě toho nejdůležitějšího. Byl jím sémiotik Josef Šlerka, který do éteru pouštěl „ty nejsamozřejmější věci“, které však mnohým stále nedocházejí. Podle něj je totiž propaganda zbraní každého režimu v každé zemi. „Zkrátka, všechny státy, mocnosti a velmoci činí totéž, ale ‚neovlivněná‘ Sabina Slonková měla za nutné se ptát výhradně jen na vliv propagandy ruské,“ píše Hekrdla a poznamenává, že nikdo se vlastně již nepozastavuje nad tím, že jsme v zajetí americké, bruselské a „natoidní“ propagandy již několik desítek let.

Propaganda podle Šlerky posiluje frustraci v jednotivých zemích a na příkladu Polska a Maďarska uvedl, že změny v politickém vedení jednotlivých zemích jsou právě reakcí na tuto frustraci.

K Rusku a k Putinovi pak podle Šlerky vzhlížejí někteří lidé proto, že „jsou prostě hloupí“. „Jednoduchý narativ, který je emotivní, jim prostě vyhovuje, protože je energeticky nenáročný,“ řekl Šlerka. Stačí totiž dostat dávku emocí, nad kterou není třeba přemýšlet, chopit se nějakého jednoduchého hesla a rozplynout se pak v názorovém davu. „A je skoro úplně jedno, jestli ten jednoduchý emotivní narativ přichází z Východu nebo ze Západu,“ cituje Hekrdla Šlerku.