Starostka ze sudetského pohraničí: S každým sousedem se musí vycházet dobře. Křivdy byly v minulosti na obou stranách, udělejme tlustou čáru

28.09.2018 17:01

ROZHOVOR „Nevadilo by mi mluvit i německy,“ říká starostka Hrobčic na Teplicku, tedy ze sudetského pohraničí, kam se navracejí Němci, aby českým obyvatelům byli přáteli i mecenáši. „Asi byste měla být starostkou, když děláte ‚takové věci‘,“ řekli jí kdysi ti, kdo na ni koukali udiveně. Jana Syslová poslechla a obec v regionu, zasaženém důlní činností, vedla již dvě období. V rozhovoru mluví o prezidentu Zemanovi, zámku pro důchodce a vrací se i ke kauze bývalého uprchlického tábora Červený Újezd, kde se údajně týrali lidé.

Starostka ze sudetského pohraničí: S každým sousedem se musí vycházet dobře. Křivdy byly v minulosti na obou stranách, udělejme tlustou čáru
Foto: Lucie Bartoš
Popisek: Starostka obce Hrobčice Jana Syslová
reklama

Z pohledu nadregionálního významu stojí za touto dámou mimo jiné záchrana velmi zanedbaného kulturního dědictví v 9 spádových osadách, které pod obec patří. Založila už dva spolky zabývající se záchranou kulturního dědictví, zejména kostelů, s čímž souvisí i pořádání kulturních akcí s mezinárodní účastí. Přátelí se s Němci a poradí si i s kritikou. Například před šesti lety se setkala s velmi vulgární kampaní proti své osobě. Občanské sdružení Prestiž tehdy rozmístilo po obci pamflet, kde si obyvatelé mohli přečíst ponižující kritiku na vedoucí představitele obce, obvinění ze zpronevěry, a to vše slovníkem nejhrubšího zrna. Ji samotnou list označil za kálejícího spratka a klon kopulující poslankyně Kristýny Kočí.

Paní starostko, před třemi lety jste se dostala do médií mimo jiné kvůli kritice technopárty v areálu bývalého utečeneckého tábora v Červeném Újezdu, s kterým se vaše obec už dost potrápila. Potýkali jste se například s problémy s tamní ubytovnou, kde se nakonec údajně i vyšetřovalo týrání hlady. Jeden čas toho byly „plné noviny“. Jak to vypadá dnes? 

Areál bývalého azylového zařízení je stále v havarijním stavu, nepořádek stále přibývá. Vše, co mělo nějakou hodnotu, zmizelo – železo, kabely, plechy, chybí okapy, okna i střechy. Definovala bych areál jako ohromnou skládku odpadu. Žádní legální nájemníci nejsou... Jen víme, že občas se tam vyskytují nějací jedinci, bezdomovci, kteří tam nemají co pohledávat…

Je pravda, že v době největších bouřlivých nálad zde atmosféra eskalovala, zejména kvůli sestěhovávání Romů, a policie tehdy vyšetřovala například i úplatkářství. Tehdejší majitelka bývalého uprchlického areálu neměla ani kolaudační rozhodnutí, úředníci ani politici včetně hejtmana přitom v podstatě neměli rozhořčeným lidem co říci. Přitom se tam nelegálně poskytovaly sociální služby asi sedmdesáti lidem, kteří trpěli demencí či Alzheimerovou chorobu či jinými psychickými poruchami.

Obyvatelé přilehlých vesnic si také všimli nestandardního chování romských rodin, kterých se tam několik ubytovalo, a přestože objekty nebyly určené pro ubytování ani nefungovala čistička odpadních vod, báli se lidé příchodu několika set romských obyvatel, protože se o tom tak mluvilo.

Horší ale byly kauzy týrání a znevažující péče o tamní obyvatele, kteří byli závislí na sociálních a zdravotních službách.

Jedna z budov bývalého utečeneckého tábora Červený Újezd.

Nedávno se areál objevil na inzertním portálu na prodej. Nehrozí v souvislosti s novým vlastníkem příliv nepřizpůsobivých do nové ubytovny, nebo nějaké migrační středisko?

Ano, areál byl prodán, nový vlastník zatím připravuje projektovou dokumentaci, ale jinak se nic neděje. Takže nevíme… Vlastníkem se stala společnost Benet, která spolupracuje s Autodromem Most, a my doufáme, že se objekty dočkají smysluplného užití. Vliv na to ale nemáme, jen věříme v „lepší zítřky“. Každopádně podle územního plánu obce Měrunice, kam areál územně spadá, jde o plochy veřejné vybavenosti – sociální služby, mohl by tam vzniknout pečovatelský dům. Věříme, že technopárty už zde nový vlastník nepovolí.

Mimochodem, v Červeném Újezdu máme teď také připraven jeden projekt, který je navíc připomínkou událostí srpna 68. Chceme vytvořit pietní místo původní kaple, která stávala na místě dnešní zastávky a musela být v minulosti stržena po předchozí kolizi se sovětským tankem v roce 1968.

Areál Pobytového střediska Červený Újezd byl historicky původně majetkem Československé lidové armády a do poloviny roku 1990 ho rovněž využívala sovětská vojska. Po jejích odchodu přešel objekt do vlastnictví Ministerstva vnitra, jako azylové zařízení začal sloužit v červnu 1991 a od roku 1996 byl provozován Správou uprchlických zařízení. Nejdříve jako přijímací i pobytové středisko, po zřízení přijímacího střediska ve Vyšních Lhotách sloužilo jako pobytové středisko, přičemž v případě potřeby mohlo být prakticky okamžitě zprovozněna jeho přijímací část. Zařízení má kapacitu 309 lůžek. Jedna ze zdejších ubytoven byla upravena tak, aby vyhovovala parametrům chráněného bydlení pro handicapované osoby, samotné ženy a matky s dětmi.

V srpnu jsme si připomněli 50 let od okupace 1968. Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček se vyjádřil, že bychom měli spíše připomínat rok 1939, protože ten mohl mít horší důsledky: „Neměli bychom totiž zapomínat, že kdyby u nás nacisté vládli tak dlouho jako komunisté, tak bychom dnes mluvili německy, živořili za Uralem nebo byli mrtví…“ Jak byste reagovala na tato jeho slova?

Na to se snad nedá nic říct…

Vadilo by vám mluvit německy? 

Nevadilo by mi mluvit oběma jazyky.

Řada politických výroků na téma česko-německých vztahů, které jsou v severních Čechách často přátelštější než mezi některými lidmi stejné národnosti, je kontroverzní. Máme Němce nazývat svými evropskými bratry a krajany, za což se dočkal pořádné slovní sprchy exministr kultury Daniel Herman? Nebo máme naopak prosazovat český patriotismus a klidně přímo czexit a žádným bratrstvím nezastírat hluboké rány nedávné minulosti? 

Zastávám názor, že s každým sousedem se musí vycházet dobře. Křivdy a krutosti byly na obou stranách.

Chce to se ze skutků poučit, vzít si z toho to dobré, udělat tlustou čáru a dívat se jen vpřed. 

Tehdejší Němci jsou už dnes, 80 let od mnichovské dohody, mrtví. Kolektivní vina nepřináší nikdy nic dobrého; jak říkám, dívat se vpřed a nikomu neškodit.

My v Hrobčicích se teď například chystáme na přelomu září a října na další, každoroční podzimní setkání rodáků, kteří sem z Německa přijedou. Loni jsme slavili 10 let česko-německých přátelských vztahů.

Součástí třídenní akce bude například pietní akt u Kříže úcty obětem světových válek.

Vydáváme také společné česko-německé publikace, které připomínají minulost i současnost zdejších míst, která jsou stále v živých vzpomínkách německých rodáků a která jsou – i s jejich pomocí – udržována, obnovována. Vloni to byly sborníky k osadám Mukov a Mrzlice. Předtím šlo o Ságy a povídky ze Středohoří a Krušnohoří: pověsti, které se váží ke zdejší oblasti, byly sebrány původními místními obyvateli a publikovány již v roce 1911 v německém jazyce. Před třemi lety jsme s podporou spolku Heimatkreis Bilin e. V. a Česko-německého fondu budoucnosti vydali českou verzi této knihy.

Určitě je namístě – alespoň tady u nás – poděkovat německým rodákům, kteří nezapomněli, že tu mají své kořeny, a pomohli zachránit odkaz minulosti pro budoucnost.

Historii si připomínáme i jinými tradicemi: Každoročně se například scházíme u pomníku v Mukově, který je věnován památce sestřelení amerických letců při náletech na zdejší region v průběhu druhé světové války.

Když jsme zmínili rok 68, tak i to, že Miloš Zeman věnoval výročí jen tichou vzpomínku, spustilo vlnu kritiky. Někteří jízlivě říkali, že je dobře, že nevystupuje. Probírá se jeho zdravotní stav a to, jak dlouho ještě svou funkci zvládne. Jak tohle vše vnímáte a co byste mu v souvislosti s jeho posledními aktivitami doporučila? 

Pevné zdraví a lepší poradce. Zejména co se týče mluvčího Ovčáčka, který důstojnosti prezidentského „obrazu“ opravdu nepomáhá, když to řekneme mírně.

Severní Čechy jsou brány často jako oblast „zemanovská“. Co vy si berete či naopak neberete z našeho prezidenta?

Beru si z něj asi lásku k vlasti. Víc se k němu nechci vyjadřovat – předešlá věta je ode mne opravdu maximum, protože s mnohým nesouhlasím.

Sídlíte v příhraniční oblasti. Německo je dnes části obyvatel „trnem v oku“. Pro někoho proto, jakým je názorovým či i ekonomicko-politickým tahounem Evropské unie, pro někoho kvůli přístupu k uprchlíkům…

U nás na malé obci se s těmito tématy setkáváme minimálně. 

A váš osobní názor, zda například máme zůstat v Evropské unii?

Určitě asi nemůžeme existovat jako osamocený stát uprostřed Evropy… Respektive jako stát v Evropě, který by součástí Evropy v podstatě nebyl…

Vyvěrá váš pozitivní postoj k přeshraničním sousedům z toho, že se vám v obci daří financovat řadu věcí z Česko-německého fondu? 

To samozřejmě ano, Česko-německý fond budoucnosti je financován pouze českou a německou vládou a jeho smyslem je narovnání vztahů mezi oběma národy.  

Neseme společnou historickou stopu v podobě sudetoněmecké problematiky.

Česko-německý fond budoucnosti už dvacet let pomáhá stavět mosty mezi Čechy a Němci. Cíleně podporuje projekty, které svádějí dohromady lidi obou zemí, které umožňují a prohlubují pohledy do jejich světů, do společné kultury a dějin.

Jedinou zásadní finanční podporu na rozsáhlé opravy mohl místnímu spolku poskytnout právě pouze Česko-německý fond budoucnosti, a tak v duchu sjednocující se Evropy navázala obec spolu s „Občanským sdružením na záchranu kostela sv. Prokopa v Mukově a dalších kulturních hodnot obce“  před deseti lety kontakty s německými rodáky, žijícími v západní Evropě a sdruženými ve spolku  Heimatkreisverein Bilin, který sídlí v německém Gerolzhofenu.

Při příležitosti prvního česko-německého setkání a bohoslužby v říjnu 2008 byl na prostranství před naším kostelem v Mukově společně vysazen a biskupem Kouklem požehnán „Strom společných kořenů“. Česko-německá podzimní setkání se stávají tradicí.

Komentují němečtí rodáci nějak i problematiku uprchlíků, jak ji vidíme i se všemi negativními důsledky přímo v Německu? 

Rodáci, kteří s námi spolupracují, jsou velmi naštvaní již od počátku migrační krize a jejich vztek se jen stupňuje. Vztek na Angelu Merkelovou a na uprchlickou politiku, kterou Německo nastolilo. Rozhodně se s tím neztotožňují.

Přízeň obyvatel, která vás dovedla až na místo starostky, jste si získala i aktivní činností na záchranu kostela. V obcích, které spadají pod Hrobčice, se nyní rok co rok opraví nějaké památky. Proč to považujete za důležité?

Každá památka má svůj význam. Na těchto stavbách a stavbičkách je vidět, jací lidé v daném místě bydlí. Kostely, křížové cesty a sochy si nestavěla církev pro sebe, ale stavěli si je lidé pro své potěšení ze setkávání a k zajištění výjimečnosti a jedinečnosti místa, kde žijí.

Občané se dříve semkli a společně si vybudovali šperk, který je reprezentoval, podle kterého každý poznal, v jaké obci je a jací lidé zde žijí. Stejně tomu tak je i dnes. Jen lidé, kteří mají svou obec rádi, chtějí v ní žít a cítit se spokojeni, mohou veřejné prostranství učinit příjemné a reprezentativní. Je to jejich vizitkou. Péče o památky a minulost krajiny je investicí do budoucnosti – do vytváření kvalitního vztahu lidí ke svému domovu.

„Nestavěla si je církev,“ řekla jste. Další dva vaše kostely nyní vstávají z popela: v Chouči a Hrobčicích, církev se jich vzdala. Není to zvláštní vzhledem k tomu, že probíhaly církevní restituce s argumentem, že církev se může o památky starat? Obce tedy suplují nejen státní agendu, ale i církev?

Ano, na obce se hodí kdeco... Pokud chcete, aby vaše obec k něčemu vypadala, tak jste prostě donuceni to udělat. 

Věřící v obci ale nejsou téměř žádní, takže církev ani nemá důvod se o místa, určená primárně k bohoslužbám, starat. Kostely jsou dnes u nás zejména dominantou obce a místem pro setkávání občanů, církvi již léta prakticky neslouží.

Jaká témata jsou pro obyvatele malých obcí v současnosti nejdůležitější? 

U nás je to chybějící splašková kanalizace, havarijní stav krajských komunikací, nízká frekvence hromadné dopravy. S chybějící školou, poštou nebo lékařem se naštěstí nepotýkáme. I mateřská škola u nás funguje výborně a je oblíbená. Teď například jsme připravili projekt na rekonstrukci nevyužívaných prostor v podkroví a sklepení mateřské školky. V rámci projektu bude ve školce vybudován výtah a vytvořeny dvě nové učebny a keramická dílna. Jedna z učeben bude venkovní, hned vedle stávajícího oblíbeného altánu. Školka má u nás výjimečné postavení, v minulých letech jsme zvedli její kapacitu z 25 na 50 dětí. Vybudovali jsme pro děti nádhernou zahradu. Na zahradu navazuje veřejně přístupná naučná stezka, která se stala bestsellerem široko daleko a není snad jediná školka v kraji, která by tu nebyla na návštěvě.

Na menších obcích převažují starší ročníky. Teď poslanci schválili navýšení důchodů. Jak se vám jeví aktuální důchodová reforma? 

Reforma je velmi pozitivní v tom „mediálním“ smyslu, tedy že se vůbec začaly věci trochu hýbat, je to pro lidi určitě pozitivní politický krok. Ale také je dlouhodobě  zřejmě neudržitelná, protože na starobní důchody vzhledem k demografickému vývoji nebude dostatek peněz. Řešit by se to ale určitě nemělo snižováním důchodů, což by ještě zhoršilo již tak neidylickou životní úroveň řady našich seniorů, kteří si zaslouží opravdu něco jiného.

Je pravda, že chystáte pečovatelský dům pro seniory zřídit na vašem zámku?

V případě zámku v Mirošovicích, které pod nás spadají, jsme opravdu uvažovali o bytovém domě, ale v tu dobu jsme tvrdě narazili na památkáře. Přepracovali jsme proto záměr rekonstrukce na komunitní centrum. S žádostí o dotaci na tento projekt jsme ale ztroskotali. V programu IROP byl totiž ohromný převis žádostí, takže jsme podporu nezískali a historicky cenný objekt a dominanta obce zřejmě zchátrá úplně.  

Zámek Mirošovice a třeba také tvrz Hrobčice jsou přitom jedny z nejvzácnějších památek této oblasti Teplicka. Jsou to velmi hodnotné historické stavby, které ve své době něco znamenaly. Sloužily i jako venkovská sídla Lobkowiczů. Bohužel dnes jsou z nich polorozpadlá torza, která obce spíše hyzdí.

Z tvrze bychom chtěli udělat polyfunkční centrum, které by zároveň sloužilo jako Rekultivační infocentrum. Patříme totiž mezi obce zasažené důlní činností, na našem území se dokonce nachází největší vnější výsypka Severočeských dolů zvaná „Radovesická rekultivace“. To se samozřejmě významným způsobem odrazilo na vzhledu venkovských sídel. Oblast současné Radovesické rekultivace byla již od 60. let minulého století násilně vytržena ze života. Zahlazení stop po devastaci této zasažené oblasti  je již z větší části dokončeno a území by se mělo co nejrychleji začlenit zpět do života. Tento negativní zásah na více jak jedné třetině našeho území se tedy časem změnil na unikátní existenční legendu obce.

Zámek Mirošovice na Hrobčicku v okrese Teplice.

V zámku jsme mimochodem počítali se zázemím pro pracovníky asistenční služby, ve spolupráci s Oblastní charitou Most by v zámečku sídlila pečovatelská služba pro seniory. Zatím tyto služby supluje obec, ale v budoucnu bychom chtěli, aby se této činnosti věnovali odborníci.

Zatím se nám podařilo jen získat do vlastnictví zemědělské stavby, které jsou v dezolátním stavu a tvoří původní zámecký dvůr.

Co vše se dá v malé obci zvládnout za dvě volební období starostky?

Je toho hodně, takže jen pár příkladů toho, co slouží lidem. Využili jsme veškeré dotační možnosti, z ruin máme turistická lákadla. Děti mají v každé obci své plácky na hraní, které stále doplňujeme a rozšiřujeme. Důchodci ze všech obcí mají možnost odebírat obědy za cenu 29 korun – i s dovozem až domů. Zvýšili jsme kapacitu mateřské školy z 24 na 50 žáků. Prosadili jsme zachování pošty v Hrobčicích, která byla přesunuta do budovy úřadu a obec ji provozuje. Na poslední chvíli jsme vysoudili historický majetek obce, i když příslušný zákon platil dvacet let. O vydání majetku se však předtím nikdo nezajímal. Vyjednali jsme neuvěřitelný dodatečný příjem ve výši 5 milionů korun z podhodnoceného prodeje akcií společnosti Severočeské doly z roku 2006. Zrušili jsme poplatek za popelnice, protože vedení agendy poplatků a jeho vymáhání je pro obec dražší než občanům poskytnout úlevu 250 Kč/rok. Nově byla zřízena jednotka sboru dobrovolných hasičů Hrobčice a zakoupeno vybavení i technika. Hasičský sbor byl v Hrobčicích založen již v roce 1891, po válce však jeho činnost upadala.

Zlepšili jsme informovanost obyvatel, a to díky novému Hrobčickému zpravodaji, ve kterém zveřejňujeme nejen to, co se u nás děje, ale také důležité informace o rozpočtu a vícenákladových akcích. Kompletně jsme změnili webové stránky. Našli jsme obcím jejich historii, naplnili fotogalerii a připravili videoreportáže. Staráme se o obecní majetek: Byla vyměněna okna v obecních bytovkách v Mirošovicích, opravily a zateplily se lodžie v obecním panelovém domě v Hrobčicích, které byly v havarijním stavu. Pomohli jsme při obnově historických památek, které dotvářejí naši krajinu, a k nim připravili infotabule s historií obce jako naučnou stezku. Vyrostla nová odpočívadla. Zkrásnělo mnoho dlouhodobě zanedbaných koutů v našich obcích. Na fotbalovém hřišti v Hrobčicích jsme odstranili nebezpečné topoly a za pomoci občanů jsme vysázeli nové odolné habrové stromořadí. Opraveny byly kabiny fotbalistů, sociální zázemí i střídačky a lavičky přímo na hřišti. Bylo obnoveno několik polních cest, vybudována protierozní a vodohospodářská opatření. Zlikvidovali jsme několik dlouhodobě přehlížených a velmi rozsáhlých skládek. Zavedli jsme systém třídění směsného odpadu, v každé obci vznikla kontejnerová hnízda a občan má kam odložit suroviny, jako je papír, plast, sklo, bioodpad, v některých obcích dokonce elektroodpad, baterie a obnošené oblečení a drobné hračky. A mnoho dalšího…

Malé obce většinou brečí nad nízkými obecními rozpočty. Z čeho to vše dokážete financovat, je v tom třeba schopnost dobře čerpat dotace?

Za 8 let se povedlo mnoho dobrých věcí ve prospěch Hrobčicka, což by nebylo možné bez dotací a grantů, kterými byla většina našich realizovaných projektů podpořena. Získávání dotací však není samozřejmostí. Ne každá obec je schopna a ochotna o dotace usilovat, a podstupovat tak náročnou administrativní zátěž. Od projektového záměru až po jeho realizaci vede totiž dlouhá cesta – vytvoření projektové dokumentace, stavební povolení, žádost o dotaci, samotná realizace, vyúčtování a následné monitorovací zprávy a několikeré kontroly.

Celkem jsme za osm let realizovali projekty za úctyhodných 76 milionů korun. Z toho byly získané dotace ve výši 57 milionů korun a z rozpočtu obce šlo na spoluúčast jen 19 milionů. Právě díky těmto dotačním prostředkům i přes velké množství stavebních, údržbových a investičních akcí, které byly v našich obcích uskutečněny, rozpočet obce nijak neutrpěl, ba naopak.

Při mém nástupu do funkce starostky v roce 2010 měla obec finanční prostředky v celkové výši 37 a půl milionu korun, v současnosti k lednu letošního roku máme na účtech necelých 50 milionů korun.   

Za to, jak jsme za dotační peníze opravili drobné památky, které byly v havarijním stavu a hyzdily vzhled obcí, jsme hned v mém prvním volebním období dostali poděkování až ze Senátu!

Co byste teď, po dvou funkčních obdobích starostky, vzkázala lidem?

Naše obec je opravdu krásným místem k životu. Chtěla bych svým sousedům, spoluobčanům, poděkovat za důvěru, kterou ve mne, již dvakrát vložili a dali mi tím možnost vést naše osady k rozvoji. Práce starostky v malé obci není vůbec jednoduchá, ale umí být i velmi inspirující a zajímavá. Tolik aktivních spolků, jejichž společným znakem je dobrovolnost a chuť něco dělat, je v tak malé obci již výjimečná.

Jsem obyčejná žena, která miluje svůj rodný kraj a chce ho svým dětem zanechat ve stavu podobnému tomu ve vyspělých zemích světa. Chci, aby u nás historie a vše důstojné, co z ní vzešlo, bylo chováno v úctě.

Co když se po letošních komunálních volbách nestanete starostkou – vrátíte se k činnosti Spolku za záchranu kostela? 

Tuto práci jsem nikdy nepřerušila, každý rok opravíme další, i když drobnou část z celého areálu. Dělám stále i komentované prohlídky kostela na požádání po předchozí domluvě, staráme se o sochu sv. Prokopa, kapli nad pramenem i dětské hřiště, které jsme vybudovali.  Kdybych se starostkou nestala, práci ve prospěch kostela bych určitě zintenzivnila. 

Jak nebo proč, jste se vůbec k politice dostala?

Před lety jsem stála s kočárkem před chátrajícím kostelem, plná zloby na nečinnost společnosti ke kulturnímu dědictví a odkazu předků. Tehdy by mě vůbec nenapadlo, že si dnes budu lámat hlavu nad shrnutím úspěšného mnohaletého úsilí v roli starostky.

K politice jsem se dostala náhodou. Byla jsem na mateřské dovolené a při těch procházkách s kočárkem jsem zjistila, že v naší obci je klid a krásná krajina, ale jinak chybí naprosto vše. Proč se rozpadá kostel a hřbitov? Proč nejsou opravené komunikace? Proč tu děti nemají dětská hřiště a dospěláci své místo pro setkávání? Ptala jsem se. A když jsem se zeptala na správném místě, bylo mi řečeno, že „na nic nejsou peníze“.

Takže jsem se svými základními znalostmi o dotacích založila občanské sdružení a začala finance pro naši vísku sama shánět. Do pěti let jsme měli dětské hřiště, podařilo se mi zachránit chátrající kostel, vypátrat a vyzdvihnout 60 let pohřbenou sochu, zrestaurovat ji a vrátit zpět na mukovskou náves a mnoho dalších dobrých věcí. Když jsem k práci na památkách pozvala odborníky, koukali na mě dost zvláštně, to víte, jedno dítě na ruce, druhé u nohy, a s ostychem se ptali: Vy jste tady starostkou? Já: Ne, to nejsem, jen mi není lhostejný stav věcí, jak tady jsou. A jejich reakce byla: „Asi byste starostkou být měla, když děláte takové věci.“ Tak jsem pak kandidovala a – vyhrála. Stát se ale starostkou přesto nebylo lehké, z důvodu velkého počtu uchazečů o funkci, která pro ně znamenala jen příjemný přivýdělek k důchodu. Ale našlo se dost zastupitelů, kteří chtěli změnu stejně jako já a přesvědčila jsem je. Uvidíme, jak to budou vidět lidé letos a jak mou práci ohodnotí.

Obec Hrobčice leží v okrese Teplice v Ústeckém kraji. Spadá pod ni dalších osm osad: Červený Újezd, Mukov, Razice, Kučlín, Chouč, Mirošovice, Mrzlice a Tvrdín. K obci také náleží tři rozlehlé katastry obcí zlikvidovaných důlní činností: Hetov, Dřínek a Radovesice u Bíliny.

Jana Syslová kandidovala za hnutí „Za obec krásnější“. To v minulých volbách se svými sedmi mandáty a více než 41procentní úspěšností porazilo Komunistickou stranu Čech a Moravy a PRO! Hrobčice (oba subjekty po dvou mandátech). V zastupitelstvu mají po jednom zástupci z ČSSD, SNK-ED, Politické hnutí Obroda a Spojení demokraté-Sdružení nezávislých. 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Lucie Bartoš
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Bral i půl milionu měsíčně... Teď herec Petr Rychlý ztrácí práci a prý neví, co bude

20:05 Bral i půl milionu měsíčně... Teď herec Petr Rychlý ztrácí práci a prý neví, co bude

Není snad v České republice profese, která by nebyla covidem-19 nějakým způsobem ovlivněna. Zasažení…