„Já jsem televizní maniak. Takže se dívám na hodně seriálů. Přiznám se, že dost málo českejch, protože tak dobrý nervy zase nemám,“ uvedl Bočan o tom, co dnes sleduje. Jeho favoritem je prý seriál M.A.S.H, ke kterému má i literaturu o jeho vzniku. Seriálu si prý váží proto, že jeho tvůrci museli na kobereček kvůli tomu, že co natočili, vypadalo jako protiválečná propaganda. „Tak oni uhnuli, ale vydrželi to asi 6 neděl a natočili další díl, kde řekli, že válka je svinstvo,“ popsal Bočan natáčení kultovního seriálu.
Co se týče angažovanosti ve filmu, Bočan říká, že jako jeden ze studentů FAMU pochopil, že když někdo natočí film, měl by jím něco říkat. Geniální režiséři prý dokážou skloubit to, že chtějí něco říci, s tím, že se film líbí kritikům i divákům. A ostatní režiséři, když chtějí něco říci, tak za to prý zaplatí v počtu diváků, kteří na film přijdou. „Já na to mám takový heslo, že pravda bolí. A pak je ta, nechci říct většina, ale velká část diváků, který se na to nedívaj, protože to nechtěj slyšet. Některý proto, že maj jinej názor, komunisti třeba, že jo, si stěžujou, předseda komunistů si stěžoval na seriál Zdivočelá země, že se vysílá vůbec v televizi a hlavně říká, že to není pravda.“ K tomu Bočan s Jiřím Stránským dodává, že pravda to není, protože ta byla údajně ještě horší. „Tak tím se se soudruhem Filipem rozcházíme v názoru. Ale já tomu rozumím, že jim to nevyhovuje, že se o tom mluví.“ Podle Bočana je to cena, kterou filmař platí za to, že netočí komedie.
Bočan dodává, že to není výtka, filmy Jiřího Menzela jsou podle něj úžasné a „hrozně fajn“. „Já jsem si jenom říkal, je to fér, říkat, že ta padesátá léta, že to byla legrace?“ ptá se režisér. „Ono se to totiž těch muklů dost často dotkne a vím, že tenhleten problém vyvstal i při těch filmech o PTPácích, kteří se bránili a říkali: Takhle to nebylo,“ dodává. Prý si nemůže pomoci a musí říkat, jak to bylo, i když mu kvůli tomu unikají komedie, které má velmi rád.
Fotogalerie: - Před Hradem proti Hradu
Popsal šedesátá léta, kdy se objevila spousta nových tváří. „To byla taková euforie z toho, že to vypadalo, že to bude lepší. Protože ten režim, kterej na tom byl fyzicky, jako finančně, už byl v koncích, ten režim prostě nefungoval, tak začal povolovat ten šroub toho tlaku a jak se to začalo uvolňovat, tak najednou se vynořily nový tváře a hlavně ty nový tváře dostaly šanci. To jsme byli my.“ A svěřil svou teorii, proč to bylo možné: „V roce 1956 byla Banská Bystrica, a to bylo předtím takový první uvolnění a byly povoleny takový trošku odvážný filmy, satirický, Vráťa Blažek a dále. Pak byla Budapešť, maďarská krize, vlítly tam sovětský tanky, a tady se všichni papalási podělali a v Bánský Bystrici dali zaracha, zákaz tvorby Lipskýmu a dalším a dalším. A najednou vznikla situace, že nebyli lidi. A do toho my jsme v těch šedesátejch letech, my jsme přišli do tý šťastný doby, že jsme dostali šanci natočit vlastní film a dokonce mohl být i kritickej k režimu, čehož jsme všichni s láskou využili.“
A jaká je současná situace v české tvorbě? „Tvůrci to teď mají hrozně těžký. Potřebujou peníze. A kdo jim je má dát? Musí si je shánět sami, od sponzorů. A to je podle mě špatně, ale taková je doba. Pouze někteří mají to štěstí, že byli divácky úspěšní a věří jim sponzoři, a ti fimaři peníze získají. Další problém, kterej vidím, je málo autorů, nejsou scenáristi, respektive by k jejich vyjmenování stačily prsty jedný ruky. Tím vzniká situace, že s malinkou výjimkou točí většina tvůrců jednou za tři nebo čtyři roky. Mezitím ale nepilujou scénář, ale shánějí prachy. Je to hrozně vysilující a deprimující, mám to teď za sebou, protože jsem připravoval Dlouhýho, Širokýho a Bystrozrakýho. Třikrát to vypadalo, že to půjde. Naposledy jsme měli sedmdesát milionů a potřebovali jsme devadesát, a protože jsme těch dvacet nesehnali, tak z toho zase sešlo,“ říká režisér.
A konstatuje: „Hoši to mají těžký. Další věc je, že vznikají filmy, které neřeknou vůbec nic. Jsou jakoby současný, oblečením a scénou, ale neříkají nic, kromě nějakejch sexuálních potřeb, třeba o současném režimu. Ten přece, hergot, stojí za to, k němu něco říct. Že bychom žili v ideálním státě, to se mi teda tak nejeví.“
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
