Štefec prý vnímá určitou změnu rétoriky některých států i politiků, co se přístupu k válce na Ukrajině týká. Ať už jde o náznaky Francie a Německa, aby se Ukrajina snažila s Ruskem dohodnout, nebo o vyjádření bývalého ministra zahraničí USA Henryho Kissingera.

„Určitě to vnímám jako změnu rétoriky, dokonce jako změnu paradigmatu vztahů značné části Evropy k problémům Ukrajiny a Ruska a vnímám zároveň jistou revoltu vůči Spojeným státům americkým ze strany západní Evropy,“ řekl. V první řadě je to podle analytika dáno tím, že Evropa začala vnímat objektivní realitu dopadu sankcí zaměřených na Rusko a jejich negativní důsledky – ne v Rusku, ale spíše v Evropské unii.

„Je tady efekt střelby do vlastní nohy, který je do jisté míry vynucený, protože Evropa by byla ochotna domluvit se s Ruskem i Ukrajinou, ale místo toho se v rámci jakési solidarity uvnitř vojenského uskupení Severoatlantické aliance podílí na neustálém rozdmýchávání a udržování války na Ukrajině. Přitom je už nyní zcela jasné, že Rusko dosáhne cílů, které si na Ukrajině vytyčilo a které my neznáme, můžeme je pouze odhadovat – ale Ukrajina propásla moment v době, kdy ještě mohla jednat. Tedy na začátku konfliktu, kdy Rusko bylo velmi překvapené odporem ze strany Ukrajiny a také masivními dodávkami zbraní ze západní Evropy. Prezident Vladimir Putin byl ochoten v určitém momentu ke kompromisu – ale ve chvíli, kdy válka přešla do zástupné války nikoliv mezi Ukrajinou a Ruskem, ale do zástupného konfliktu mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí, už není prostor na jednání. Prakticky tady téměř není cesta k diplomatickému řešení – a Rusko pravděpodobně dosáhne svých cílů,“ domnívá se Štefec.