Co říkáte argumentaci CHH, která zavádí "mírový narativ" coby nástroj kremelské propagandy? Jak lze toto vnímání míru jako nástroje nepřítele vysvětlit v situaci, kdy se čím dál častěji hovoří o potřebě zahájení jednání a hledání politického kompromisu? Co podle vás dva roky tohoto výkladu, že mír je nástroj nepřítele, udělalo s českou společností a jejím pohledem na Ukrajinu a Rusko?
Nejlepší propaganda je ta, která je opřena o nezpochybnitelná fakta, v níž se manipulace vyskytuje jen v několika „jedovatých slůvkách“. V materiálu vyvěšeném na stránkách vnitra je mnoho jedovatých slov a jen málo reality.
Ministerstvo vnitra má pravdu, že uprostřed studené války nejen SSSR, ale všechny státy socialistického bloku podporovaly „boj za mír“, na Západě ve formě mírových „grassroots movements“, zejména v zemích, ve kterých byla silná levice – v Británii, Itálii, Francii, Španělsku. Ano, Socialistická internacionála i komunistické hnutí jsou organizace politické a mezinárodní, sdílející nejen ideje, ale i zkušenosti s jejich prosazováním, financováním a organizací. Pomáhají si.
Stejně funguje i evropská a světová pravice – taktéž financuje a sdílí taktiky boje s levicí. Teroristická School of the Americas školící 60 tisíc guerillových bojovníků a teroristů z 22 zemí Latinské Ameriky, francouzský Plan Bleu či italská zednářská lóže Propaganda Due nebo síť Gladio, vybudovaná italskou tajnou službou SIFAR se štábem NATO SHAPE v Monsu pro záškodnický boj ve východní Evropě jsou toho historickým důkazem.
Ano, V době studené války Sovětský svaz (a další země socialistického tábora) financovaly některá západní studentská a mírová hnutí či některé jejich aktivisty a stály za vznikem World Peace Council. Stejně jako stály za vznikem Mezinárodního svazu studentstva. Dokonce podporovaly i některé levicové politiky Velké Británie či protijaderný Greenham Common Women's Peace Camp, protestující proti skladování řízených střel. V SSSR existoval v té době Trust pro nastolení důvěry mezi SSSR a USA…
Hrozí Evropě akutní nebezpečí islámského terorismu?Anketa
Dodnes platí tehdejší slavná hesla Make love, not war, Make love, not money, Let your minds be free, Give peace a chance, Peace & Love. Dodnes platí, že Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Dodnes platí síla květin (namátkou jmenuji titul vzpomínek studentské aktivistky Pajerové z roku 1989 „Řekni to květinou“).
Hnutí Ne základnám vzniklo samovolně, jako reakce obyvatel Brd z iniciativy starosty jedné z brdských vesnic Neorala, bývalých vojáků a fyziků, levicových politiků, intelektuálů či aktivistů a zelených organizací včetně Greenpeace na hrozbu instalace radaru, jehož výkonové parametry nepřipouštěly jiné, než válečné využití proti strategickým raketám Ruska, pro agresivní zpravodajské a technickosabotážní účely a pro tvorbu vojenských provokací, destabilizujících hranice zájmového prostoru Ruska jako jaderné supervelmoci. Nikdo si nepřál jaderný ani konvenční úder strategických bombardérů v blízkosti Prahy, stejně jako nikdo nechtěl americká vojska v Česku. Všichni si ještě pamatovali „dočasnost“ pobytu sovětských vojsk. Starý levičák Petr Uhl si vzpomněl na heslo Cílem je nebýt cíl, matador britské protiválečné levice v Česku Jan Kavan zase řekl, že Žádná raketa není mírová. Nikdo nemusel aktivisty platit. A nikdo je za organizování demonstrací ani neplatil, stejně jako nikdo neplatil festival Woodstock, kterému akorát farmář Max Yasgur poskytl svůj pozemek. Woodstock, který změnil tvář popkultury 20. století, financovali účastníci z 180 000 vstupenek po 18 dolarech, i když jich na místo nakonec přijelo víc než milión. Kdeže jsou ty doby… I mikrofony, reprobedny a zesilovače pro demonstrace Ne základnám byly tancechtivých aktivistů… Na benzín do otřískané dodávky přispěl kdekdo. Bohužel, z Ruska nikdy nebylo nic – škoda… Současné české politické subjekty nalevo i napravo přijímají na své aktivity peníze ze zahraničí – ať už z německých parlamentních nadací Fridrich Ebert Stiftung (ČSSD), Rosa Luxemburg Stiftung (KSČM), Heinrich Boll Stiftung (Zelení), Konrad Adenauer Stiftung (KDU-ČSL, TOP09) či amerických, britských, holandských, norských či jiných evropských grantových zdrojů, včetně nadací zlořečeného Sorose „na podporu otevřené společnosti“. A z Ruska zase nic. Čeští komunisté, kteří tvoří vedle romantických křesťanů značnou část stávajících mírových aktivistů, už třicet let ruské kapitalisty nezajímají.
Ano, nejedna levicová politická organizace dlouhodobě vystupuje proti NATO, do kterého jsme byli vtlačeni v roce 1999 levicovou vládou Miloše Zemana, aniž jsme se mohli vyjádřit v referendu. Dokonce i tehdejší ministr zahraničí a tehdejší místopředseda vlády Jan Kavan, který se v Bruselu ptal při slavnostním vstupu, jestli se dá z NATO i vystoupit, je dnes v čele mírové iniciativy. Být proti NATO nebo podepsat prohlášení „Mír a spravedlnost“ ještě neznamená schvalovat válku Ruska s Ukrajinou. To je ošklivá vnitrácká manipulace. Stejně jako kritika neonacistů, banderovských fašistů a extrémních nacionalistů na Ukrajině, kteří zapříčinili krvavý Majdan v Kyjevě či upálení lidí v Oděse, neznamená automatickou afinitu k Putinovi. Být antifašistou je povinnost k odkazu dědů, kteří proti fašismu bojovali.
Viděno optikou současné války v Gaze, být pro mír neznamená schvalovat masakr, který uspořádal Hamás. Znamená to vážit si každého lidského života, jak palestinského, tak židovského. Jak ruského, tak ukrajinského.
Přiznám se, já nejsem pro mír ani v jednom případě. Stejně jako zakladatel Lechi Avraham Stern, říkám, že už nikdy nebudeme jako ovce. Jako ovce šli Židé do transportů. Ti, kteří přežili, své pokory litovali. Dnes se Židé brání a obrana protiútokem je legitimní. Kdo vypustí 5000 raket za den na nic netušící civilisty a zmasakruje-li stovky tančících dětí, si nezaslouží mír ani slitování a ještě jeho vnuci budou litovat. Hamás nemůže mít v Gaze politickou budoucnost. Stejně jako Vladimír Ze'ev Žabotinský si myslím, že pouze silná a nemilosrdná židovská armáda zajistí židovský stát.
Fotogalerie: - Za Palestinu na Václaváku
Fotogalerie: - Společně pro Izrael
Výsledkem války není mír, ale vítězství ve válce.
Stejně tak si myslím, že hypotetická hrozba závislosti na ruském plynu a chamtivé evropské sliby Ukrajině stály u kořenů dnešní války Kyjeva. Ten konflikt začal při vyjednávání s Tymošenkovou a jazykovými zákony, ne až svržením Janukovyče a ne až „speciální operací“ ruské armády. Dle mého názoru Ukrajina nemá šanci – ani vojenskou, ani ekonomickou, ani politickou. Ani Evropa nemá šanci obejít se bez levného ruského jaderného paliva, plynu a ropy, protože všechny ostatní varianty budoucnosti evropského průmyslu jsou o řád dražší a znemožní Evropě konkurovat na světovém trhu. Navíc – a v tom se shoduji s mírovými aktivisty – dodávky zbraní a střeliva znamenají pouze prodlužování zabíjení a víc mrtvých. Na rozdíl od Jana Kavana, prof. RNDr. Václava Hořejšího, CSc. či PhDr. Matěje Stropnického mi to nevadí. Termín denacifikace a demilitarizace se bez mrtvých neobejde. Neobešel se na sklonku II. světové války, neobejde se teď. Ideologové pluku Azov nemají politickou budoucnost stejně, jako Hamás.
Rusko má řádově větší arzenály i zbrojně výrobní kapacity, řádově odolnější ekonomiku, řádově větší personální možnosti vést válku k porážce ukrajinského režimu. Navíc existuje většina z 15 milionů bojeschopných ukrajinských mužů, kteří neválčí a válčit za banderovské ideály nechtějí. Výsledkem bude ekonomicky zdecimovaná, na desítky let ožebračená Ukrajina, proměněná v hřbitov reznoucích západních tanků, bez přístavů a přístupu k moři, bez odbytu svého obilí, bez fungujícího průmyslu, která bude tvořit cordone sanitaire mezi Ruskem obráceným k Číně a Indii a zchudlou a vyčerpanou Evropou, kam budou proudit ekonomičtí uprchlíci. O ukrajinské obilí bez ukrajinských přístavů a flotily lodí nikdo nestojí, o záplavu ukrajinských gastarbeiterů také ne. To není z mé strany fandění ruskému imperialismu, to je střednědobá střízlivá vojenská a geopolitická analýza. Podmínky ukončení války a poválečného uspořádání nebude klást Zelenský ani Leynová, ale Putin. To je cynická realita kroků, do kterých se evropští politici nechali před lety zlákat a které měly tehdy podporu jak eurolevice, tak europravice.
Kdo není hlupák, musí vidět tristní ekonomické výsledky předražených energií, ekonomickou zátěž „vojenské pomoci“ kterou nikdo nikdy nezaplatí a neudržitelnost humanitární pomoci, pokud by neměla být pouze dočasná. Kdo není hlupák, musí vidět tristní výsledky evropských a amerických sankcí na evropský průmysl. Ztratili jsme bezedný trh v Rusku, brzy ho ztratíme v Číně, Indii a dalších zemích BRICS. Podporou Izraele jsme obětovali trh Středního Východu a Severní Afriky. Čína obsadila střed a jih Afriky. O některé země se podělí s Ruskem. Už nikdy nenajdeme jiná taková odbytiště. Evropa i USA ukázaly nedokonalost své vojenské techniky, kterou věnovaly Ukrajině, ukázaly svými hospodářskými výsledky oproti Rusku ekonomickou slabost a závislost na ruských surovinách. Ukázaly neschopnost vyhrát válku jinde, než ve stepi. To není dobrá pozice pro jakékoliv geopolitické vyjednávání.
Rakušanovo ministerstvo vnitra si tímto „strašákem do zelí“ spletlo temnou stranu „studené“ či „hybridní“ války a legitimní vnitropolitický boj, který i v demokracii může být dost ostrý a špinavý. Tuto vládu podporuje nejméně lidí v historii. Ona nepotřebuje nepřítele, ani opozici. Vystačí si sama. Jednotlivé kroky vlády či kriminální kauzy v ní shromážděných politických stran zklamaly už tolik bývalých voličů, že bych se divil, kdyby v příštích volbách některé strany nepřekročily pětiprocentní práh pro vstup do parlamentu. Namátkou: energetická politika přes Lipskou burzu za situace, kdy stát chce socializovat náklady na nový jaderný zdroj, nesmyslné nákupy extrémně drahé a nefunkční americké vojenské techniky, zdravotnická a léková politika za situace, kdy většina farmaceutických výrob se odehrává v Indii a Číně, daňová politika, vzdělávací politika, důchodová, sociální a mzdová politika, mediální politika. To je účet, který vládě vystaví stále zoufalejší skupiny voličů. Bude jich většina.
Server na internetu, provozující protivládní médium, dnes může vlastnit kdokoliv. Ekonomicky je to v silách jednotlivce nebo malé skupiny aktivistů, kteří toto médium budou podporovat. Technologicky to dnes zvládne maturant. Takto občansky existuje několik levicových a antisystémových serverů. Putina nepotřebují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
Šimša
