Sud s prachem. Tereza Spencerová má strach: Blízko nás to bouchne. Jde i o uprchlíky

13.02.2020 8:00

OKNO DO SVĚTA TEREZY SPENCEROVÉ Erdogan může do Řecka poslat vlnu migrantů, to se zhroutí a současně Turecko provádí průzkum ložisek plynu u Kypru a narušuje řecký vzdušný prostor, varuje analytička Tereza Spencerová před děním v jihovýchodní části Evropy. Přejmenování prostoru před ruskou ambasádou označuje za ,,švejkovinu” a sděluje, jak se dnes v Evropě přemýšlí o vztazích s Ruskem

Sud s prachem. Tereza Spencerová má strach: Blízko nás to bouchne. Jde i o uprchlíky
Foto: Archiv
Popisek: Turecký prezident Recep Erdogan
reklama

Asadova a ruská vojska vítězně postupují, píší (ač nerada) i západní média. Jde o nějaký převratný postup? Zásadním konstatováním, které bylo možno zaznamenat, nicméně je, že Turecku dochází možnosti, jak chránit „svou“ část severozápadní Sýrie. Zejména kvůli Putinovi. Čili lze říci, že Erdogan se sice vztekal, ale reálně neudělá nic? Může teď litovat toho, že se rozhádal se Západem?

Anketa

Je dobře, že knihkupectví vyhodilo z práce ženu, která napsala protiromské statusy?

3%
97%
hlasovalo: 14592 lidí
Osobně bych to s tou „lítostí“ neviděla tak dramaticky. Idlíb je v zásadě jen jedním dílkem ve složitém puzzle vztahů mezi Tureckem a Ruskem, jedna „bitva“, jejíž výsledek vůbec neznamená vítězství nebo prohru ve „válce“. 

Můžeme se na to dívat z hned z několika úhlů. Říkáte, že se Erdogan rozhádal se Západem, ale pro Turky bude v tomto vztahu nejspíš určujícím podíl, ať už údajný nebo skutečný, americké CIA na pokusu o vojenský převrat před čtyřmi roky, který navíc západní Evropa tehdy ani pořádně neodsoudila. Vcelku chápu, že nám to jen tak neodpustí. Netvrdím, že předtím byly vztahy ideální, ale Západ dekády odmítal Turecko integrovat, zato třebas v letech války v Sýrii využíval Turecko jako nástupiště pro protiasadovský džihád ze světa, Turci si na tom sice přihřívali vlastní příhraniční vojenské a okupační „polívčičky“, ale v reálu za tuto službu odměnou dostali jen miliony uprchlíků, s nimiž jim Západ už pomáhat odmítl. Raději platil a platí miliardy, což je sice fajn, ale situaci jako takovou to nijak neřeší. V současnosti v Turecku, jehož ekonomika si zrovna „nepíská“, rostou protiimigrační a protisyrské nálady, a tak Erdogan opravdu potřebuje „vrátit“ do Sýrie nějaký ten milion přistěhovalců, k čemuž ovšem potřeboval „svá“ území v Sýrii, protože do „normální“ Sýrie se drtivá většina uprchlíků, kteří jsou do té či oné míry islamisté, jen tak nevrátí. „Bezpečná“ zóna na „kurdských územích“ nevychází ideálně, a teď se mu pomaličku hroutí i vidina „svého“ Idlíbu. Je vcelku jasné, že musí pukat vzteky. Nebo lépe, musí před svými domácími islamisty a nacionalisty přinejmenším hrát, že puká vzteky. 

Naopak Rusko nejenže „spolklo“ svou sestřelenou stíhačku, ale při pokusu o puč prý Erdogana dokonce zavčas varovalo před blížící se hrozbou. Od té doby Rusové postupně předali Ankaře přes TurkStream plynové klíče k jihovýchodní Evropě, s ruskými turisty více méně stojí a padá tamní kriticky důležitý cestovní ruch, Rusko s Tureckem začíná čím dál víc spolupracovat nejen v ekonomice, ale i ve vojenských a zbrojních otázkách, je aktivní v turecké jaderné energetice, umožnilo mu stát se jedním z klíčových hráčů v Libyi a roztáhnout tak „křídla“ nad celým východním Středomořím… Zkrátka, jak říkám, Idlíb je jen drobek v celkovém obrázku a navíc na něj nejspíš ani nelze nahlížet černobílým prizmatem „buď s námi, nebo proti nám“. Myslím, že Erdogan jako jeden z prvních do důsledků pochopil realitu nastupujícího multipolárního světa, o nichž před lety začali mluvit Číňané a Rusové. A nejen mluvit, současně ji i realizovat.      

I proto nejspíš Rusko zatím zachovává více méně klid a syrská armáda dál postupuje Idlíbem, ať Erdogan hrozí sebevíc. Netvrdím, že v následujících hodinách nebo dnech nebude domluveno zase nějaké další „příměří“, aby se všichni vzpamatovali a Erdogan měl doma šanci ukázat, jak že je vlivný, ale současně mi připadá už naprosto nezvratné, že Sýrie Idlíb ovládne děj se, co děj. A Turecku zbude džihád, který bude ze Sýrie vyhnán na jeho území. Pokud Erdogan neurychlí jeho „vývoz“ do Libye, může s tím mít velký problém…

Jistý čas byli „v módě“ Kurdové, jako trpící a utlačovaný národ. Jejich utrpení se prohloubilo, když jim Erdogan na jejich území vybudoval nárazníkovou zónu, do které chtěl „sunout“ uprchlé Syřany. Nyní už se pro Kurdy tolik slzy neroní. Tak tedy, s kým a jak v Sýrii vyjednává kurdská reprezentace, opuštěná Spojenými státy? Jaký osud svým lidem vlastně reálně může zajistit?

Anketa

Máte rádi Stanislava Křečka?

95%
5%
hlasovalo: 31430 lidí
Upřímně řečeno, Kurdové mi v posledních týdnech úplně vymizeli ze zorného pole. Občas se objeví zprávička, že vyjednávají s Američany, pak zase jezdí pokecat – ale fakt jen „pokecat“ -- do Bruselu, některé větve jejich nejednotného hnutí se dohadují samozřejmě s Damaškem, někteří se nechali najmout jako američtí žoldáci na „ochranu“ syrské ropy na východě Sýrie před syrskou vládou, Rusové si tuhle stěžovali, že Američané brání Kurdům uzavřít s Damaškem nějakou větší dohodu. Čili, poté, co byli hrozbou tureckého masakru a americkou „zradou“ vytlačeni ze svých oblastí podél hranic s Tureckem, jako by se zabydlovali v nových podmínkách a přemýšleli, co dál. A jestli ještě existuje alespoň zdání nějaké jejich střechové organizace. 

Nicméně, čas od času si Turci postěžují, že jim někdo zabil v příhraničí několik vojáků nebo „tureckých“ džíhádistů, také v Afrínu občas vybuchne auto s náloží a pokaždé s sebou vezme „do nebe“ několik tureckých okupačních vojáků, takže Kurdové úplně zbraně nesložili, ale… Americký specializovaný portál Al Monitor před pár dny přinesl velkou analýzu, podle níž, v kostce, nyní hlavní role kurdských oddílů na východě Sýrie spočívá v tom, že svými checkpointy od sebe oddělují americké a ruské jednotky, aby se do sebe nepustily. Taky důležitý úkol, no ne?

Fotogalerie: - Ne turecké agresi

Demonstrace proti turecké invazi v Sýrii. Pořádala...
Demonstrace proti turecké invazi v Sýrii. Pořádala...
Předseda Pirátů Ivan Bartoš
Demonstrace proti turecké invazi v Sýrii. Pořádala...
Demonstrace proti turecké invazi v Sýrii. Pořádala...
Demonstrace proti turecké invazi v Sýrii. Pořádala...

Německo zasáhlo politické zemětřesení - poté, co Merkelová zakázala v Durynsku koalici s AfD, odstoupila její „následnice“ Karrenbauerová-Krampová. A asi začne boj o moc, přičemž v německých médiích píšou, že centristické politiky Merkelové má už její strana dost. A že by si její konkurenti přáli rozkročit se „doprava“ a AfD vyzmizíkovat. Zároveň v Německu rostou Zelení, kteří mají, překvapivě, radikální zelené nápady. Jak se v tom všem má orientovat ten český činitel, který by Česko nejraději k Německu připojil? Co z toho pro něj kouká?

Nevidím až do úplného ledví německé politiky, ale osobně si nemyslím, že by se obří strana typu CDU mohla zničehonic „posunout“ z mdlého a bezvýrazného středu, který zaručuje co největší „sklizeň“ hlasů, doprava a tvářit se přitom, že najednou vyřeší problémy, které sama pomáhala vytvářet nebo je dokonce i sama vytvářela. To je prostě nerealistické. Lidé nejsou hloupí a bohužel si i pamatují. Možná se může rozpadnout na několik proudů, protože těch problémů už má na hrbu hodně a ne všichni členové s tím mohou být spokojeni, ale jako celek je nereformovatelná. A mnozí politici jsou rovnou na odpis. Nebo na vyslání do Bruselu. To je vlastně totéž. 

Tím spíš, aby CDU „vyzmizíkovala“, jak říkáte, AfD. Nacionalisté sice také procházejí vnitřními otřesy a rozvraty, ale přinejmenším na východě Německa mají mezi obyvatelstvem určitě větší důvěru, než velké partaje z Berlína. 

Spíš je příznačné, že pokus o realistické uchopení výsledků voleb – a společná podpora CDU a AfD premiérovi v Durynsku ničím jiným než uznáním výsledků voleb nebyla – je v dnešní západní demokracii „po zásluze“ trestán. Osobně sice nepociťuji žádné uspokojení z volebních výsledků AfD, protože s mnoha jejich tezemi vnitřně nesouhlasím, ale voliči přece nějak rozhodli. A pokud přestaneme brát volby za bernou minci, možná rovnou za posvátnou krávu, tak co budeme dělat dál? U nás, samozřejmě, při mnoha příležitostech sledujeme podobné tendence – Naše myšlenky prohrávají? Tak zakážeme kandidáty s myšlenkami opačnými! Půjdeme do ulic! Jupí, to jsme ale demokrati!        

Zkrátka, pro sebe už nyní kauzu „Durynsko“ vnímám jako německého „pacienta nula“, od něhož – a nevím, jak by se tomu v současné situaci dalo zabránit -- pomaličku začíná „epidemie“ směřující ke konci demokracie.  

A co říci českému činiteli, který by Česko nejraději připojil k Německu? No, pokud by se opravdu formální pravicový střed vrátil k reálné pravici, a pokud by zelení a spol. prosadili své „zdanění masa“ a další radikální ekonápady, takový český činitel by rychle ztratil půdu pod nohama… Stala by se z něj velká nula. Nebo i malá, samozřejmě…

Fotogalerie: - Turecko vzpomínalo na "tatíčka"

Turecko si připomnělo osmdesáté výročí smrti "Otce...
V téměř půldruhého milionu velkém městě Konya je m...
Významný učitel súfismu Mevlana z vosku
Tančící derviš asi ze sádry
Ve vnitrozemí Turecka ležící Kappadokie
Kappadokie v překladu znamená "země krásných koní"

Je to možná pitomost, ale Rusům asi neudělá radost, že se Praha chystá přejmenovat náměstí, kde sídlí ruská ambasáda, na Náměstí Borise Němcova. Je to vhodný krok? A když už jsme u toho, srovnejme, jak se Hřibova Praha ve vnímání budoucnosti vztahů s Ruskem liší od takové Francie, nebo od Německa, které tvrdošíjně míní dostavět Nord Stream?

Nápad s Náměstím Borise Němcova je taková klasická švejkovina. Už Hašek si dělal srandu z „mírného pokroku v mezích zákona“, a přejmenování adresy ruské ambasády v Praze z tohoto principu nijak nevybočuje. Kopneme do kotníku, nic nám nehrozí, a ještě budeme před pár kumpány za hrdiny. Tedy, řeč je jen o pražském Hřibovi, samozřejmě, který poté, co neohroženě vyměnil čínskou pandu za tchajwanského luskouna šířícího koronavirus, neohroženě vytáhl do boje ruskému medvědovi. Bylo by sice píárově lepší, kdyby se přitom jmenoval třeba aspoň Bivoj, ale nesmíme chtít všechno. Musíme prostě brát to, co je. 

Někde na facebooku jsem zahlédla nápady, že by Rusové recipročně mohli přejmenovat ulici, na níž je naše velvyslanectví v Moskvě, třeba na Gottwaldovu… Sice to nějak evokuje názor, že Rusko je dál komunistické, což není, ale psina by to byla. A kolega Tomáš Vyoral vymyslel i názvy pražských ulic pro ambasády USA, Francie, Británie a spousty dalších našich spojenců, pro případ, že by Hřib náhodou nezůstal u „principu dvojího metru“. Poví vám to jistě sám, ale i když jsou jeho návrhy trefné, jsou samozřejmě současně i marné, protože i když může být Guantánamo sebešílenější lidsko-právní horor šou, tak ji budeme bez mrknutí oka podporovat, a kopat jen do Rusů, protože si to doba zrovna žádá. A okupaci z roku 68 budeme vydávat za mnohem horší, než byl protektorát. Svým způsobem je to celé k neuvěření. 

Zkrátka, Hřibovo vnímání mezinárodních vztahů je příznačné pro studenou válku, z hlediska skutečného vnímání lidských práv nebo demokracie ale Hřib dokazuje jen své klasické české, byť v jeho případě moravské, maloměšťáctví. Přitom ale nelze vyloučit, že se ve skutečnosti tím vším snaží jen zakrývat svou neschopnost řídit metropoli. 

A ano, máte pravdu, že třebas Francie a Německo – při pohledu na realitu současného světa a zesilující americký izolacionismus – stále více mluví o nutnosti navazování vztahů s Ruskem, protože bez něj bude Evropa ještě osamělejší a neschopnější, než dosud. A není přitom řeč jen o dostavbě Nord Streamu II, ale o koncepci chápání vztahů obecně. Některé zahraniční studie v této souvislosti mluví o „sdílení společného osudu“, což má být trend, který na základě geografické blízkosti a společně utvářených a navzájem ovlivňovaných dějin – a není řeč jen o nějakých desítkách let, ale o staletích zpátky -- bude určovat a upevňovat budoucí vztahy. Je vcelku legrační, když do toho někteří politici u nás budují uprostřed Evropy studenoválečnický skanzen. Je to přitom svým způsobem škoda, protože tím ztrácíme šanci být sami aktivní, takže ve výsledku nás zase ti velcí a silní někam zatáhnou a…

Fotogalerie: - Czech Trade s Havlíčkem

Tisková konference CzechTrade, kde ministr průmysl...
Tisková konference CzechTrade, kde ministr průmysl...
Tisková konference CzechTrade, kde ministr průmysl...
Karel Havlíček, místopředseda vlády a ministr prům...
Radomil Doležal, generální ředitel CzechTrade
Tisková konference CzechTrade, kde ministr průmysl...

Řecko oznámilo, že se chystá instalovat ve vodách, kudy do něj z Turecka míří migranti, elektronický hlásící systém. Vzbudilo to mírné pobavení, protože to žádná silná bariéra není. Máme se na Řecko zlobit, že i po letech migračního problému stále  není schopno ochránit Schengen? A jak vlastně funguje-nefunguje dohoda, kterou máme s Erdoganem? Pokud jí tedy reálně vlastně máme.

V první řadě je třeba si přiznat, že v rámci EU ve skutečnosti žádná „solidarita“ moc nefunguje. Řecko je hraniční stát Unie a jako takový se s imigrací potýká nejvíc. A přitom to samé Řecko Brusel před pár lety poslal finančně fakticky do „provazů“, čímž dovedl veřejné nálady k tomu, že většina Řeků odmítá EU i NATO. Situace v řeckých uprchlických táborech je přitom ale opravdu šílená, a tvářit se, že ekonomicky ztrestaná země bude s to sama o sobě řešit problémy, o nichž se v Bruselu sice hodně mluví, ale skutek utek, je pokrytecké. Nicméně, o fungování EU, která se v kritických chvílích jeví jako naprosto zbytečná instituce, to vypovídá hodně. Já osobně bych se na Řeky za „neochranu“ hranic Schengenu moc nezlobila. Vlastně vůbec. Evropa je v tom nechala vykoupat, navíc mají hned vedle rozpínavého Erdogana, jehož stíhačky narušují řecký vzdušný prostor takřka neustále. Turecko může kdykoli vypustit další migranty a Řecko se zhroutí, na což Erdogan nejspíš sází, když rozjíždí průzkum ložisek zemního plynu v šelfu u Kypru, což Řeky i „dolní“ Kypřany štve ještě víc. Podle mého v této oblasti vzniká sud s prachem…       

Česká vláda je pod palbou kritiky, když prohlásila, že 2% HDP na obranu fakt dávat nebudeme. Alexandr Vondra dokonce řekl, že to je vyhlášení války Spojeným státům. Jste také pobouřena?

Jako že odmítnutí poslušnosti je vyhlášením války? Jako že je tedy lepší „na povel“ nakupovat americké zbraně, i když je naše armáda ani nedokáže užít? O některých našich „špičkách“ to vypovídá hodně…

Co bychom v příštích dnech měli sledovat?

Něco zajímavého se určitě stane, to vám garantuji…

Fotogalerie: - DPH a dárečky

Ve sněmovně prošel nový zákon o DPH, který bude mí...
Ve sněmovně prošel nový zákon o DPH, který bude mí...
Ve sněmovně prošel nový zákon o DPH, který bude mí...
Ve sněmovně prošel nový zákon o DPH, který bude mí...
Ve sněmovně prošel nový zákon o DPH, který bude mí...
Ve sněmovně prošel nový zákon o DPH, který bude mí...

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Jaroslav Polanský
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

„Hamáček zalapá po dechu…“ Přinášíme zprávy z politického podsvětí o dění uvnitř socdem. Prachy, vliv, prachy a zase prachy. Tohle se líbit nebude

4:43 „Hamáček zalapá po dechu…“ Přinášíme zprávy z politického podsvětí o dění uvnitř socdem. Prachy, vliv, prachy a zase prachy. Tohle se líbit nebude

Stačilo pár slov senátora Lásky, aby se věci daly do pohybu. Šlo o jediné: senátor se opřel do minis…