Člověk v tísni udělil ocenění třem běloruským disidentům, a je to poprvé, kdy tato cena putuje do zahraničí. Je to jen součást širší ofenzivy proti Lukašenkovu režimu, mající podobu neziskových aktivit,  ekonomických sankcí.

Z médií by to mohlo vypadat, že se s vládou v Minsku nikdo nebaví, a proto mnohé možná překvapí, že se den před udělením Pánkových cen sešel běloruský ministr zahraničí Makej z eurokomisařem Borrelem. A následující den si Alexander Lukašenko 40 minut telefonoval s Angelou Merkelovou.

Překvapivé je to proto, že část evropského veřejného prostoru je ovládána doktrínou neorealismu. K němu se hlásí především skupina neziskových organizací, ke které patří i naše Evropské hodnoty, dále skupiny z Ukrajiny, Pobaltí nebo Polska.

Za těmito neziskovkami obvykle stojí podobné finanční zázemí – Ministerstvo zahraničí USA, Evropská služba pro veřejnou činnost, Sorosovy neziskovky z Open Society Fund.

I informace, které šíří, jsou podle Volného obvykle podobné. Připomíná například velké faux pas jménem „Russiagate!“, kdy americká opozice z médií a neziskového sektoru čtyři roky šířila historky o tom, jak si Trump nechal svou prezidentskou kampaň podporovat od Rusů, až se nakonec ukázalo, že to byl výmysl pocházející z okolí štábu Hillary Clintonové.