Tak kdo to platí? „Informace“ o Bělorusku a Evropské hodnoty

01.12.2021 14:08

Pan Josef Volný zaslal redakci svou úvahu o roli a vlivu neziskových organizací, tvářících se jako bašty západní civilizace a evropských hodnot. Ano, patří do ní i organizace Jakuba Jandy, společně s několika dalšími ze střední a východní Evropy. Podle autora si tyto organizace vytvářejí paralelní vesmír plný děsivých příběhů, který se ale zcela míjí s realitou.

Tak kdo to platí? „Informace“ o Bělorusku a Evropské hodnoty
Foto: Repro Youtube
Popisek: Prezident Běloruska Alexandr Lukašenko na jednání bezpečnostní rady

Člověk v tísni udělil ocenění třem běloruským disidentům, a je to poprvé, kdy tato cena putuje do zahraničí. Je to jen součást širší ofenzivy proti Lukašenkovu režimu, mající podobu neziskových aktivit,  ekonomických sankcí.

Z médií by to mohlo vypadat, že se s vládou v Minsku nikdo nebaví, a proto mnohé možná překvapí, že se den před udělením Pánkových cen sešel běloruský ministr zahraničí Makej z eurokomisařem Borrelem. A následující den si Alexander Lukašenko 40 minut telefonoval s Angelou Merkelovou.

Překvapivé je to proto, že část evropského veřejného prostoru je ovládána doktrínou neorealismu. K němu se hlásí především skupina neziskových organizací, ke které patří i naše Evropské hodnoty, dále skupiny z Ukrajiny, Pobaltí nebo Polska.

Za těmito neziskovkami obvykle stojí podobné finanční zázemí – Ministerstvo zahraničí USA, Evropská služba pro veřejnou činnost, Sorosovy neziskovky z Open Society Fund.

I informace, které šíří, jsou podle Volného obvykle podobné. Připomíná například velké faux pas jménem „Russiagate!“, kdy americká opozice z médií a neziskového sektoru čtyři roky šířila historky o tom, jak si Trump nechal svou prezidentskou kampaň podporovat od Rusů, až se nakonec ukázalo, že to byl výmysl pocházející z okolí štábu Hillary Clintonové.

Tyto neziskové organizace se podle autora pasovaly do role šlechty, která má právo říkat ostatním, co si mají myslet a vykládat jim světové dění.

Neziskový sektor je závislý na dotacích na svou „bohulibou“ činnost a aby si je udržel, musí stále udržovat obraz nepřítele, před kterým společnost chrání.

Reálné výsledky jejich činnosti jsou ale prý sporné. Volný například prokazuje, že vývoz z Běloruska do EU se oproti loňsku zdvojnásobil.

Ve skutečnosti to tedy vypadá, že tato skupina neziskových organizací si vytvořila jakýsi virtuální vesmír, ve kterém létají hrůzostrašné narativy a příběhy o hybridních operacích. Rozumní politici se pohybují v reálném světě, ale neziskovkám ke štěstí stačí to, že jejich paralelní vesmír štědře financují.

Celý text Josefa Volného

15. listopadu 2021 česká nezisková organizace „Člověk v tísni“ ocenila tři běloruské aktivisty, odsouzené za účast na protestech proti režimu Alexandra Lukašenka. Je to poprvé, co tuto cenu získal někdo jiný než Čech.

Evropská unie uvalila sankce na řadu běloruských podniků a představitele režimu Alexandra Lukašenka. Zdálo by se, že ta strana, za kterou „kope“ společnost „Člověk v tísni“ a další neziskové organizace, vyhrála a dosáhla svého: Režim byl odsouzen a legitimita hlavy státu zpochybněna. Skutečnost však svědčí o něčem jiném. 

Den předtím, než bylo udělení ceny oficiálně oznámeno, 14. listopadu 2021, proběhlo telefonické jednání běloruského ministra zahraničí se šéfem evropské diplomacie Josepem Borrelem. Hlavním tématem byla migrační krize. Navíc se Makej a Borrell dohodli na otevření komunikačních kanálů pro společná jednání o problémech na polsko-běloruských hranicích. 

Hned dalšího dne spolu mluvili po telefonu běloruský prezident Alexander Lukašenko a končící německá kancléřka Angela Merkelová, mimo jiné diskutovali problém migrace a jeho možná řešení. Tento hovor trval více než 40 minut.  

Takové jednání rozhodně nevypadá jako politická izolace, a to, že proběhlo na pozadí migrační krize, vyvolalo zmatek u mnoha politických komentátorů. Tento případ zvláštní nedůslednosti v evropské politice je jedním z mnoha.

Komentátor evropského portálu „Modern diplomacy“, analytik Karsten Riise, míní, že neorealistická politika, jejíž koncepci rozpracoval Kenneth Waltz ve své slavné knize „Teorie mezinárodních vztahů“, zcela propadla. Uvádí například, že chyby neorealistů vedly k mnoha katastrofám v západní mezinárodní politice: „Američtí neorealisté zcela propadli ve své analýze obrody ruské ekonomiky po roce 2000, ačkoliv tato obroda probíhala přímo před jejich očima. V roce 2002 byla ruská ekonomika menší než australská, zatímco počet obyvatel, 145 milionů, byl srovnatelný například s Pákistánem. Žádná tehdejší data nesvědčila o tom, že by se Rusko dokázalo obrodit a vyrůst do toho stavu, ve kterém je teď, a neorealisté si to nedokázali uvědomit ani ve chvíli, kdy se to stalo“.

Evropská nezisková bublina

Tváří a hlásnou troubou neorealismu jsou politické neziskovky, podporované z veřejných zdrojů zemí Evropské unie a NATO, jejichž údajným posláním je prosazování „demokratických hodnot“ v zemích postsovětského prostoru a ve východní Evropě a obrana proti „hybridním hrozbám“. Patří mezi ně například tyto mezinárodní NGO: centrum „Evropské hodnoty“ (ČR, Ukrajina), „Fond podpory kreativního contentu“ (Gruzie, Litva, Lotyšsko), Fond „InfoOpsPolska“ (Polsko, Ukrajina), Centrum pro analýzu dezinformací „Debunk.eu“ (Polsko, Estonsko), a pak regionální: litevské „Hnutí za občanskou stabilitu“, gruzínský „Fond pro rozvoj médií“ a mnoho dalších.

Z výročních zpráv vyplývá, že hlavními sponzory těchto organizací jsou zpravidla Ministerstvo zahraničí USA, Evropská služba pro vnější činnost (ESVČ), fondy „Open Society“ George Sorose, Agentura Spojených států pro mezinárodní rozvoj, European Foundation for Democracy, britská T. Reuters Foundation a další. 

Zpráva Generální inspekce Ministerstva zahraničí USA o hospodaření americké ambasády v Praze uvádí, že za fiskální rok 2019 utratila americká diplomacie za boj proti dezinformacím a propagandě 314 700 USD. Významnou část těchto prostředků získaly na svá konta různé neziskové organizace.

Politické neziskovky se prezentují jako tělesa, která mají rozhodující vliv na politická rozhodnutí, jak domácí, tak zahraniční, ve svých zemích. Například centrum Evropské hodnoty vytvořilo „Atlas vlivu Ruska a Číny“, ve kterém zmapovalo výroky jednotlivých politiků ohledně Ruské federace a Čínské lidové republiky.

Nakolik je tato činnost záslužná, ukazují výsledky: Žádný z těch českých politiků, kteří se ke vztahům s Ruskem a Čínou vyjádřili jednoznačně, ať už kladně či záporně, žádný se ve svých postojích nijak nezměnil. Narušení vztahů s Ruskou federací se projevilo hlavně snížením příjmů českých firem, které se chystaly uzavřít v Rusku velké a rozsáhlé smlouvy, a jejich pracovníků.

Zároveň s tím se v prvním pololetí 2021 Česká republika stejně stala největším dovozcem ruské obranné a vojenské produkce: Hodnota celkových nákupů činila 683 mil. USD. Vývoz vojenské produkce z Ruska do ČR tak v prvním pololetí 2021 dokonce překonal ukazatele z posledních tří let.

Podle nedávného průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění úroveň důvěry k neziskovým organizacím v ČR prudce klesá a ve světle výše uvedených skutečností se není čemu divit. Podle výsledků tohoto průzkumu neziskovkám nedůvěřuje více než 60 % obyvatel ČR.

Potvrzuje to také vlastní průzkum našeho portálu, v jehož rámci více než 90 % našich respondentů ohodnotilo  české informační centrum pro bezpečnostní politiku „Evropské hodnoty“ jako „naprosto k ničemu, nedokáže omezit vliv Moskvy a Pekingu“ (v mezinárodní politice).

Lesk a bída neziskovek

Skutečnost je taková, že aktivity dnešních politických neziskovek nenabízejí nic než velkohubá, hlasitě provolávaná klišé, krásné výroční zprávy s luxusními ilustracemi a prázdné fráze, ve kterých překrucují, případně zcela falšují skutečnost, příkladem je Steelova zpráva o „ruské stopě“ v Trumpově „kauze Russiagate“. V té se mimochodem také objevuje Česká republika, kterou měl údajně navštívit Trumpův právník. Sledování jeho telefonu ovšem ukázalo, že se k české kotlině ani nepřiblížil. Premisou však, zdá se, bylo, že pokud je skutečnost v rozporu s teorií, je to problém skutečnosti, ne teorie. 

Nevolené a neziskové NGO se dnes samy pasují do vyšších stavů šlechty demokratické společnosti, ačkoliv již z definice je demokracie především vládou lidu, nikoliv jednotlivců, kteří si samozvaně přivlastnili právo na pravdu – tu svoji. 

Není dozajista náhodou, že v Evropské unii se toto téma dostává na přetřes na úrovni nejvyššího státního vedení. Například český politik, místopředseda zahraničního výboru dolní komory Parlamentu ČR Jiří Kobza říká:

„Vidíme dnes, jak čeští daňoví poplatníci přes nesmyslně vysoké vládní dotace pro neziskové organizace typu Evropských hodnot vlastními penězi přispívají svému vlastnímu bankrotu.“

Tento stav, kdy takové organizace jsou placeny ze státního rozpočtu, nebo dokonce ze zahraničních fondů, a mají přitom možnost ovlivňovat českou politiku a přijímání důležitých politických rozhodnutí, aniž by za ně nesly jakoukoliv odpovědnost, nadále nesmíme připustit. Bohužel nevidím jako pravděpodobné, že by některá média napsala, že jsou takové neziskovky jednou z těch skutečných hrozeb pro naši zemi.

Politické NGO oproti tomu schovávají to, že jejich práce nemá žádné reálné výsledky a je navíc naprosto neefektivní, za hlasité proklamace a rétoriku, „horká“ témata a prázdná obvinění všech okolo. Metody, které používají, jsou dávno zastaralé, a ony se snaží vyplnit tu prázdnotu, kterou přinášejí, a zakrýt škody, které způsobují, slogany a nálepkami typu „dezinformátor“.

Jejich konání devalvuje samotný pojem „nevládní organizace“. Není divu, že hladina důvěry k NGO v ČR se podle nových údajů Centra pro výzkum veřejného mínění, nedávno prudce klesla. Podle výsledků průzkumu, provedeného v květnu 2021, NGO nedůvěřuje asi 60 % obyvatelstva ČR.“

Politické neziskovky nedokázaly předvést přímé, měřitelné výsledky, a znepokojily tím své sponzory, kteří to projevili snížením příspěvků. Tuto skutečnost uvádí ve svém průzkumu světová auditorská společnost KPMG: „Mnozí soukromí dárci začínají uvažovat jako investoři a přejí si větší návratnost vložených prostředků. Co se týče sociálních výsledků práce neziskovek, očekávají, že tyto organizace začnou být průhlednější a spolehlivější, než jsou nyní,“ míní Patricia Tweedley. Zatím neexistuje žádný jasný a organizovaný systém, jak kontrolovat výdaje NGO a mít o nich přehled, čímž vzniká obrovský korupční potenciál – poskytnuté prostředky jsou rozkrádány a za výsledek práce je masovému publiku a sponzorům prezentován zkreslený nebo zcela smyšlený obraz skutečnosti. Efektivita práce takových organizací se pak blíží nule nebo jde dokonce pod ni.

Podobný názor ukazuje v komentářích k příslušným materiálům také internetová veřejnost.

Politické neziskovky se stále častěji dostávají do klasické pasti: Aby získaly dotace, vytvářejí obraz nepřítele, hlasitě o něm křičí, vykopávají válečné sekery, zatímco svět jde dál. Nepřítel, kterého si vytvořili, si mezitím jejich aktivit sotva všímá a žije si tak, jak sám uznává za vhodné. Například v Rusku a Bělorusku selhaly všechny pokusy vnutit občanům těchto zemí „západní hodnoty“: Vedly jen k růstu nedůvěry a posílily v místních lidech pocit, že žijí v neustálém obléhání nepřítelem.

Kupříkladu mnozí evropští politici sami přiznávají, že velká část ruského obyvatelstva zcela upřímně podporuje stávající vedení své země a stále rostoucí tlak zvenčí přináší buď nulové, nebo výše uvedené záporné výsledky.

I za těchto okolností však evropské NGO navrhuje posílit „cílenou propagandu“ na ruské studenty včetně těch zahraničních za účelem vytvoření u tohoto obecenstva „společných hodnot“ a postupné kultivace společenského a politického nátlaku doma. K čemu? Ještě víc zvýšit odpor?

Reálný svět a virtuální pláč

Přes všechny pokusy a snahy polských, pobaltských a dalších evropských neziskovek, přes všechny sankce a prohlášení vzrostl vývoz zboží z Běloruska do Evropské unie za první tři čtvrtletí letošního roku více než dvojnásobně ve srovnání se stejným úsekem roku loňského a dosáhl 6 mld. USD. Jak poznamenala agentura Bloomberg, „vývoz z Běloruska do zemí EU vzrostl více než dvakrát, zachránil běloruskou ekonomiku před recesí a pomohl Lukašenkovi udržet se u moci“.

Ve stejné době německé a polské politické neziskovky několikrát soudně napadly stavbu plynovodu Nord Stream 2, nedokázaly však víc než jeho stavbu zpomalit – stále pokračuje. Co víc, snahy evropských politických neziskovek o podporu ruské opozice také dopadly špatně: Politické protesty ustaly nebo byly potlačeny a většina médií, financovaných přes síť neziskovek, byla zablokována nebo prohlášena za „zahraniční agenty“.

Nelze vyloučit, že za těchto okolností EU a NATO zkusí najít další páky, například na Ruskou federaci včetně těch ekonomických. Podle některých informací už takové plány vznikají na setkáních odborníků na kybernetickou bezpečnost. A opět za peníze daňových poplatníků.  

Ať už je to pravda či nikoliv, je to jen třešnička na dortu. Podstatný je závěr, že dnešní západní svět jsou vlastně světy dva: Ten reálný, skutečný, a pak ten virtuální vesmír, jemuž vévodí politické neziskovky. Zatímco v tom prvním vznikají skutečná politická rozhodnutí, ten druhý plodí jen prázdná prohlášení a hrůzostrašné narativy bez kotvy v realitě. Skutečný dopad a efektivita práce politických neziskovek se blíží nule, a čím víc se jí blíží, tím hlasitěji křičí o domnělých nepřátelích, a tím víc peněz se dožadují.



 

reklama

autor: Karel Výborný

FactChecking BETA

Faktická chyba ve zpravodajství? Pomozte nám ji opravit.

Přezkoumat
PhDr. Jiří Horák, Ph.D. byl položen dotaz

Jak blízko jsme válce?

Zdá se mi to, nebo tu probíhá regulérní příprava na válku? A vzhledem k tomu, že Rusko má jaderné zbraně, neskočila by tato válka stejně rychle, jako by začala? Nebo mě napadá ještě jedna varianta, že tu probíhá politika strašení, aby se ,,ospravedlnila“ podpora Ukrajiny. Používám uvozovky, protože ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Co jste dohodli v Paříži, půjdou vojáci na Ukrajinu? Dostal jsem dlouhý proslov, ale odpověď ne, říká pro PL poslanec

22:31 Co jste dohodli v Paříži, půjdou vojáci na Ukrajinu? Dostal jsem dlouhý proslov, ale odpověď ne, říká pro PL poslanec

Prohlášení slovenského premiéra Roberta Fica (SMĚR-SD) o posílání vojáků na Ukrajinu vyvolalo rozruc…