Podle moderátora bylo přítomno 97 lidí a organizátoři tak prý byli rádi, že nebylo sto lidí, protože pak by muselo mít osazenstvo sálu roušky. A proti nim se na akci horovalo.
Humorné: Pomáháme Číně!!!
V úvodní části zahovořil profesor MUDr. Jan Žaloudík, CSc., místopředseda zdravotního výboru Senátu, děkan LF Masarykovy univerzity v Brně a významný člen vedení Onkologického ústavu v Brně: „Velmi důležitým stavebním nástrojem byl v minulosti karabáč. Tato doba může být modernějším pendrekem nebo nějaké doktríny…“ Vzpomenul pak na dobu předkrizovou: „Nebyl dostatek lékařů a sester. Pak přišla informace, že máme pomáhat Číňanům, tak jsme schválili devět tun roušek na pomoc Číně. Česká republika, o velikosti poloviny Šanghaje, se rozhodla pomoci Číně. Tak jí pomohla, a protože jsme neměli velké letadlo, tak tam poslali jen pět tun. Mezitím přišly informace z Wuchanu, byly informace z Fort Detricku v USA, kdy se spolupracovalo, dokonce některé virologické programy tam byly transferovány,“ osvětlil aktivity na začátku údajné pandemie profesor-senátor. „Takže jsme jim pomáhali. Pak byl Írán a mnozí, kdo byli v Orientě, tak asi přesně víte, jak se 12 případů počítá v těchto zemích… Nu a pak se to objevilo i v lyžařských střediscích a Berganu. Já se ptám všech, kdo se o tom chtějí bavit – kdo ve vašem okolí, ve vaší rodině či spolupracovníků v práci byl nemocen, ale opravdu nemocen na tuto kovidní nemoc a případně na ni umřel,“ dotázal se auditoria za úsměvů a potlesku Žaloudík.
Bububu…
„My jsme tady o tom neměli vůbec v březnu tušení, dělal se registrační systém, dodnes nevím proč Státní zdravotní ústav monitoruje každý den ta čísla. Pak jsme viděli v televizi rakve, rakve samé rakve. Když dáte rakve na hromádku, tak je to 6 rakví, a když je dáte vedle sebe a třeba deset za sebou, a dobře se to nafotí, tak je to nedozírná řada,“ komentoval záběry kamer i fotoaparátů senátor.
Každý rok v republice podle prof. Žaloudíka zemře 100 000 lidí „…přirozenou obměnou, z toho 28 000 lidí má rakovinu, na oběhové nemoci je to více, skoro 40 000. A 100 000 nás přibývá. Mezi tím je těch 400 mrtvých na kovid. Ebola v Africe má třicetiprocentní úmrtnost, ale to nikoho moc nezajímá. Vakcína na ebolu také není, byť se na ní pracovalo… Pak SARS, MERS, vyvíjely se, byla prasečí chřipka. Dívali jsme se, jak v roce 1999 se získávaly patenty na koronavirové syntézy,“ zavzpomínal besedující.
„Paní Leyenová v EU říkala, že by se měly odškodňovat země a kompenzovat je podle míry postižení. Nestačil jsem se divit, jak startovali v Belgii, jak začali mrtví přibývat, nestíhali se zaplňovat mapy. Tam měli tenkrát na začátku tři mrtvé a v Albánii jednoho... Přicházeli na to, že v té Itálii, Francii je to nejlepší materiál, který mají,“ nazval kovid poměrně avantgardně Žaloudík. „Je zajímavé, že třeba v Albánii, kde je průšvihové zdravotnictví, nic nebylo, ale tam, kde bylo zdravotnictví na úrovni, tak byli najednou v těžkém průšvihu. Když hlavní komisařka EU říkala, že bude kompenzována úmrtnost, tak se najednou velmi ‚dařilo‘. Pak se to přehrnulo do Ameriky, kde se nejdřív nic nedělo a za tři dny to byla největší katastrofa v jejich dějinách,“ přeskočil do USA besedující a vysmál se za bujarého veselí přednášejících hlavě Spojených států.
Psali jsme:
„Ve světě už je třicet variant viru, takže až přijdou s tou vakcínou, jak říkal pan profesor Prymula, že může být brzo, a že může být za 99 korun, tak říkám, že můžeme být radikální a chtít za to stovku. Ale ptal bych se, vůči čemu to bude,“ konstatoval za obveselení sálu host.
„Asi si trochu něco trénujeme. Nejsem proti rouškám, já jsem v nich chodil celý život, v práci jsem ji musel mít. Já jsem dostal darem od pacienta asi dvacet roušek. Dokonce jsem ji dostal jako státní vlajku, až pak jsem viděl Conteho, že má na obličeji italskou vlajku. Kdo chce, ať v roušce chodí. Al Kájda ji nosí už řadu let,“ konstatoval Žaloudík za smíchu auditoria a utrousil: „V Iráku, kde je prach, to není špatné.“
„Co mě na tom štve, je dělostřelecká mediální příprava na celém světě. A samozřejmě že to není jen věc České republiky. A všichni přemýšlejí, jak by z toho mohli něco vytěžit,“ zvážněl senátor. A pak se zasnil: „Zákon o systémové ochraně společnosti před manipulacemi – čím dál více se mi tenhle nápad honí hlavou…“
Korona nebo rak
Za bouřlivých ovací jako poděkování profesoru Žaloudíkovi se pak připravila na úvodní entrée primářka, klatovská rodačka, specialistka na prevenci nádorů prsu MUDr. Mirka Skovajsová. „Naše ordinace nezavřela, protože rakovina neví, že je koronavirus. Přicházely kupodivu i ženy na prevenci. Přicházely s problémem a byly rády, že my jsme nezavřeli, když všechny ordinace jsou zavřené. Lidé se báli viru, protože se pořád v televizi hovořilo o úmrtnosti.“
A pak to začalo: „Pochopila jsem, že celá tato fáma kolem viru může být tolik úspěšná proto, že v současné moderní době jsme se strašně vzdálili od přírody. My nevíme, v čem žijeme, nechápeme, v jakém žijeme ekosystému. Je hrůza, že se to ve škole neučí. Určitě někdo měl u vás letní chřipku. Naši předchůdci, kteří nebyli zahrnuti technickou revolucí, lépe rozuměli ekosystému a tomu, v čem žili. My to nevnímáme. Když byste viděli, co kolem nás všude visí, tak tu létají plísně, houby, nějaké bakterie, viry, každý v sobě máme dvě kila bakterií. Neříkáme si to ani ve škole, přírodopis se ubírá divnou cestou, kdy se ve škole děti učí mřížky, jak vypadá vápenec, ale neučí se, jak vypadá ekosystém a v čem žijeme. To je obrovská slabina a do toho se trefila pandemie hlouposti, záměrně vyslaná, do toho se trefil strach a lidé opravdu uvěřili, že tady je nějaký koronavirus, který nás může zabít. Protože neznáme nic o ekosystému. Mné to připadá, že je celosvětová negramotnost,“ zhodnotila současný stav za přikyvování četných přítomných, vesměs lidí středního věku.
Humoriáda po italsku aneb srandičky na jipce
„Já jsem sledovala italskou televizi. Myslím si, že jsem potomek nějakého italského jezuity – ti kluci sem přišli a přinesli nám sem tu všechnu krásu, moudro a nechali tady i nějakou DNA. A já mám velkou lásku v Itálii, učím se italsky, a protože mi to jde po šedesátce fakt blbě, tak si pouštím italskou televizi. RAI 1, 2, 3 a sledovala jsem, jak se to tam vyvíjelo,“ pokračovala lékařka.
„To byla taková taškařice, veselá lež, kdy pořád ukazovali jedny rakve, dokola tam byl jeden rozhovor s paní ze hřbitova, která říkala, že tam pohřbili jednoho pána, který zemřel na koronavirus. Do toho padaly obrázky z nemocnic z Bergama, kde byly jednotky intenzivní péče. Tam leželi tak jako na zádech, s kanylami v noze, okolo nich běhali skafandrovaní zdravotníci a prezentovalo se, že to jsou ti pacienti na kovid. Já bych chtěla vidět, jak pacient leží na břiše a ventilují ho. Prostě, pacient, kterému selhávají plíce, vypadá jinak,“ uvedla sebejistě Skovajsová.
Strach určitě není namístě
„Vybavená tím jsem tedy věděla, že se kovidu bát opravdu nemusíme. Když jsem se v ordinaci setkávala se strachem, tak jsem se to lidem snažila vysvětlit, že to tak není, jak to do nás tlačí média. Když byl mimořádný stav a všichni byli doma, tak se všichni dívali na televizi a tam to běželo pořád od rána do večera, že zase někdo onemocněl. Masáž byla neuvěřitelná. I přes moji výmluvnost se mi některým ženám nepodařilo vysvětlit, že větší problém je rakovina prsu než kovid. A ony pak říkaly: ‚Když vy se nebojíte, paní doktorko, koronaviru, tak se ho nebudu bát ani já‘.“
Tím za bouřlivého potlesku zakončila svoji úvodní přednášku pro přítomných 97 až 99 lidí.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Václav Fiala
