Druhý ročník konference ke svobodě slova uspořádala Společnost pro obranu svobody projevu pod názvem Přežije svoboda slova boj s dezinformacemi? Po prvním panelu, v němž o svobodě slova diskutovali lídři eurokandidátek, byl ten druhý zaměřen na svobodu slova jako podmínku pluralitní demokracie. Role moderátora se ujal spoluzakladatel a ředitel SOSP Vlastimil Veselý, jenž se věnuje mezinárodní spolupráci při obraně svobody slova v prostředí digitálních platforem. Úvodem přítomným objasnil, proč zastoupení v jednotlivých diskusních panelech je názorově méně vyvážené, než by si Společnost pro obranu svobody projevu přála.

„Do tohoto panelu jsme zvali Tomáše Pojara, který zdědil agendu dezinformací po Michalu Klímovi. Ale omluvil se z pracovních důvodů, protože je na zahraniční služební cestě,“ zdůvodnil ředitel SOSP nepřítomnost poradce vlády pro národní bezpečnost. Proto za sebe doporučil Miloše Gregora, politologa, kterého si Petr Fiala povolal ze své alma mater jako poradce pro oblast informační gramotnosti a boje s dezinformacemi. „Pan Gregor nám ovšem poslal odmítavou a velmi arogantní odpověď. To jen na okraj, aby bylo vidět, že se snažíme zprostředkovat i názory za vládu, aby tu zazněl i její pohled. Snažíme se komunikovat s tábory, s nimiž máme rozdílné názory, ale jak vidíte i na příkladu Pirátů a STAN, tak jejich zájem o komunikaci je prakticky nulový,“ připomněl Vlastimil Veselý absentéry v diskusi eurolídrů o svobodě.

Občanská společnost má bojovat za svobodu projevu

Úvodním řečníkem druhého panelu byl bývalý náměstek ministra zahraničí a politolog Petr Drulák, který se zaměřil na rovnováhu, respektive spíše nerovnováhu, moci, k níž dochází. „Moderní západní společnosti tak, jak se formují od počátku 19. století, jsou založené na určité rovnováze tří společenských segmentů. Ale tato rovnováha je dnes v otázce svobody projevu zásadním způsobem porušena. Těmi segmenty jsou veřejná moc, soukromá moc daná soukromým vlastnictvím a to, čemu se říká občanská společnost. Když mluvíme o svobodě projevu, tak každý z nich má určitou roli. Od veřejné moci očekáváme, že ji bude respektovat a že ji bude právně garantovat. Ale víme, že veřejná moc bude mít vždy tendenci svobodu projevu nějakým způsobem umenšovat. I když budou ve vládě andělé, tak budou mít tendenci potlačovat názory, které říkají, že vládnou špatně, a naopak vyzdvihovat názory, které říkají, že vládnou dobře,“ upozornil Petr Drulák.

To od vlád můžeme očekávat vždy a v době, kdy dnes mají propagandistické mašinérie, tak to bude o to víc než v onom 19. století. „Nemusí se nám to líbit, ale patří to k životu v demokratické společnosti. Protiváhou tak, jak se naše společnosti vyvinuly, byla občanská společnost. Lidé na univerzitách, ve svobodných povoláních, kteří, aby to mohli dělat, potřebují o těch věcech svobodně mluvit, potřebují svobodně kritizovat vládní moc a ve slušném demokratickém státě to veřejná moc respektuje. Občanská společnost by měla být tím bojovníkem za svobodu projevu. Takhle to bylo od začátku myšleno. U soukromých vlastníků to bývá různé. Ti nemají vyhraněný zájem, protože jsou motivováni ziskem. Korporace tu jsou proto, aby vydělávaly. A někdy budou vydělávat na podpoře svobody projevu, jindy budou vydělávat na potlačování svobody projevu,“ poukázal někdejší český velvyslanec ve Francii.

Situace naplňuje znaky politologického pojmu totalita

Těm z prvního segmentu jde tedy o moc, těm druhým o peníze a těm třetím by mělo jít o svobodu. „Ale v posledních desetiletích vidíme, že úsilí omezovat svobodu projevu prolíná všemi třemi segmenty. Na tom je znepokojující, že výrazní aktéři všech těchto sektorů se spojují pro to, aby zadupali svobodu projevu. Nynější situace naplňuje detenční znaky jiného politologického pojmu, a tím je totalita. Totalita znamená mocenský monolit, který je schopen jednotně vystupovat. To dnes vidíme právě v otázkách svobody projevu. Proto se zastavím u selhání třetího sektoru, kam počítám i média. Kromě nich tam patří univerzity, spolky a tzv. nevládní organizace. Když začínáme mluvit o nevládních organizacích, tak je zřejmé, že existuje problém s občanskou společností. Často ty nejnebezpečnější a nejzarytější potlačovatelé svobody projevu přicházejí z toho třetího sektoru,“ zdůraznil Petr Drulák.

Doporučil podívat se do historie americké žurnalistiky, kde jsou příklady heroických žurnalistů, kteří bojovali proti veřejné moci. „To byla 70. léta s těmi velkými skandály, viz Pentagon Papers, Watergate, kdy novináři stáli proti veřejné moci, proti zpravodajským službám a bojovali. Dnes vidíme, že řada novinářů přejímá roli strážců té veřejné moci. Ovšem že veřejná moc potřebuje strážce, ale od toho má mít svoje PR oddělení. Problém je, když se tito strážci veřejné moci stávají vlivnými aktéry údajně nezávislých médií. A to se děje dnes. Když strážci projevu outsourcují tyhle věci z policejních útvarů, kde byly vždycky, na nevládní organizace. Když na vás útočí veřejná moc, tak vám ten náš systém dává možnost se bránit, protože ten systém je na tomhle postavený, že veřejná moc po vás jde. Proto to umí řešit. Ale už není postaven na tom, když po vás jde nějaká smečka ze třetího sektoru,“ konstatoval politolog s tím, že nebezpečnost této situace spočívá v tom, když novinář přestává být novinářem a stává se propagandistou.

Konzervativci v otázkách Ukrajiny dupou po svobodě

Závěrem se ohradil proti vymezení, které zaznělo v prvním panelu, co mají dělat konzervativci, aby chránili svobodu projevu. „To není tak, že by konzervativci bojovali o svobodu projevu a ti ostatní byli proti. Najdu řadu konzervativců, kteří to dělají, třeba jako zakladatelé této společnosti, ale vidím i řadu konzervativců, kteří v okamžiku, když se pro ně nějaká otázka stane hodnotovou, civilizační výzvou, tak tu svobodu projevu naprosto odříznou. Tak se chovají konzervativci v otázkách Ukrajiny, tak se chovají konzervativci, když jde o Izrael a Palestinu. Dupou po svobodě projevu, lžou, jako kdyby byli nějací progresívní. Naopak na straně progresivistů, levice, najdete zastánce svobody projevu. Východiskem je, aby si tito lidé uvědomovali, že když bojují za svobodu projevu, tak musí bojovat za celou svobodu projevu. Nejen pro sebe, ale i pro ostatní. To, bohužel, některým bojovníkům za svobodu dnes uniká,“ dodal profesor Petr Drulák.