Podle zákona o registru smluv povinné subjekty zveřejňují smlouvy s plněním nad 50 000 korun. Nezveřejněná smlouva není platná. Norma se nevztahuje na akciové společnosti s většinovým podílem státu, krajů nebo obcí, jejichž cenné papíry se obchodují na burze.
Výhrady vůči zákonu uplatnily na podzim 2017 tři desítky senátorů, za které jednal tehdejší člen horní komory Radko Martínek (ČSSD). Návrh na jeho zrušení členové horní komory zdůvodnili tím, že uplatňování normy by mohlo způsobit veřejnému sektoru miliardové škody. Podle senátorů zákon také ohrožuje veřejné vlastnictví, zvyšuje byrokratickou zátěž, zavádí nerovnost ve veřejné soutěži a působí negativně na samu existenční podstatu firem s veřejným vlastníkem.
Pokud by ústavní soudci nechtěli zrušit celý zákon, navrhli senátoři provést alespoň dílčí škrty. Za problematické považují zařazení národních podniků a právnických osob s většinovou majetkovou účastí státu nebo územních samosprávných celků mezi povinné subjekty podle zákona o registru smluv. Další problém podle senátorů spočívá v relativní nejednoznačnosti a vágnosti pojmů „obchodní tajemství“ nebo „plnění prováděné v převážné míře mimo území České republiky“. Právě na tyto pojmy se pojí některé výjimky z povinnosti uveřejnit vybrané smlouvy.
Co se týče samotného registru smluv, kritizují senátoři způsob, postup a formát uveřejňování požadovaných údajů v registru, a zvláště pak rozsah uveřejňovaných metadat. Nelíbí se jim ani vázanost účinnosti smluv na jejich uveřejnění v registru. Je to prý natolik zásadní zásah do principu smluvní volnosti, že neobstojí v žádném z testů ústavnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: čtk
